Tančí jako Michael Jackson. Král střelců fotbalové ligy si slávu vyčekal

Když mu bylo patnáct, rodina Šubertova se rozdělila. Kvůli Martinovi, který měl solidní fotbalový talent a dostal laso z druhé strany republiky. Táta s ním vyrazil do Prahy, aby mohl kopat za dorost Slavie. Sestra s maminkou zůstaly doma u Oderských vrchů v Bílovci, 400 kilometrů od Edenu.

Riskovali. A do letoška, čili celých devět let, mohli být celkem v rozpacích, jestli tenkrát udělali dobře. Až v posledních třech měsících se Martin Šubert rozparádil. Je nejlepším střelcem fotbalové ligy, naposledy o víkendu okradl Slavii. Jeho trefu dokázal obhájce titulu vymazat až pět minut před koncem, takže se zrodila překvapivá remíza 1:1.

Při reprezentačním srazu, kam ho v září senzačně povolal nový trenér Santi Denia, si Šubert vybral, že při inauguračním rituálu zatančí. Zpívat se mu nechtělo, tak zvolil rytmickou písničku Billie Jean, na kterou Michael Jackson v březnu 1983 poprvé předvedl svou ikonickou měsíční chůzi: „Kluci říkali, že jsem je pobavil.“

Cože? Ten nenápadný blonďatý introvert a taková exploze?

„Nikdy nepřestal věřit a osud mu to vrací,“ poví jeho agent Martin Hrdlička.

Upřímně, kdyby se česká liga v posledních dvou sezonách výrazně neproměnila a od věčných soubojů se nepohnula k technickému fotbalu, Šuberta byste možná právě teď našli někde v ostravském béčku. Ostatně právě tam působil, než předloni přestoupil do Mladé Boleslavi. Vybral si ho vizionářský trenér Aleš Majer, podržel ho po šedivé sezoně, postupně mu dal volnost a teď společně sklízejí chválu.

„Rozhodně je to jeden z momentů, proč tuhle práci dělám. Je vždycky hezké, když někdo, s kým spolupracujete, uspěje. A není to jen Martin. Jsou to i kluci, kteří nehrají ligu, ale fotbal hrají pořád rádi a dobře. Také jsem začínal v menším klubu,“ rozpovídal se Aleš Majer v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Očividně nechtěl své levé křídlo velebit, aby něco nezakřikl. Ale klidně mohl. Šubi, jak mu říkají, kouzelně zapadl do boleslavského ťuk-ťuk systému: zatím odehrál 799 minut, připsal si sedm gólů plus jednu asistenci.

„Martin vyloženě profituje z toho, že Mladá Boleslav chce hrát konstruktivní fotbal. Za každou cenu. V každé chvíli. To mu vyhovuje podstatně víc než důrazné souboje,“ zdůrazní manažer Hrdlička.

I proto je Boleslav po dvanácti kolech aktuálně třetí v tabulce – jediný bod za druhou Spartou.

Na jednu stranu je nutné říct, že čtyři zástupci české ligy zatím strádají v evropských pohárech. Na podzim vyhráli jediný z jedenácti zápasů, čímž nepříjemně hyzdí koeficient z minulých let. Je proto vysoce pravděpodobné, že v návaznosti na špatné výsledky nebude šampion nasazený pro sezonu 2028/29 přímo do Ligy mistrů.

Na druhou stranu domácí soutěž dostala nový, příjemný šmrnc. Dlouhé nakopávané pasy do nikam ustoupily postupné kombinaci, přednost mají technické typy fotbalistů, čemuž se přizpůsobila nejen Mladá Boleslav, ale také Olomouc, Teplice, Pardubice, Hradec Králové nebo třeba Artis Brno, pomineme-li jeho čtrnácté místo v tabulce.

Jako dosavadní šampion v individuálních schopnostech z toho nejlépe vychází Martin Šubert.

„Protože nemusí podstupovat zdaleka tolik soubojů jako dřív. Fotbal ho najednou nebolí, nýbrž baví,“ vidí Martin Hrdlička. V mužstvu, které by sázelo na enormní urputnost, by jeho nedostatky vynikly. Vždyť ještě loni se na něj pískalo, protože neměl příliš prostoru ukázat své přednosti. On potřebuje hrát přímočaře dopředu a hlavně s míčem u nohy.

Svým vzezřením, elegancí a technikou by zapadl spíš do chorvatského fotbalu, nicméně aktuální formou zaujal celé Česko.

V Olomouci nejprve prudce prostřelil ze třinácti metrů gólmana Koutného.

Proti Spartě se neukvapil a z levé strany šestnáctky vypálil nahoru nad brankáře Surovčíka.

V Pardubicích si zase správně naběhl z levé strany a vystřelil křížně.

Proti Baníku uklidil do sítě dva míče během úvodních dvaceti minut.

Proti Zbrojovce potrestal mizernou rozehrávku, vzal si balon a krásným obstřelem ho poslal z hranice šestnáctky k tyči. „To není náhoda. On má nejen skvělou kopací techniku, ale taky herní inteligenci. Výborně čte hru, tudíž dokáže předem vycítit, co se bude dít,“ popisuje klubový kouč Majer.

Na prvních šest branek potřeboval jen levačku. Až proti Slavii, snadno do odkryté branky, skóroval slabší pravačkou.

Už jako kluk sbíral hromadu gólů, v rodném Bílovci si ho považovali a dodnes se diví, že si pro něj dřív přijeli skauti ze Slavie než z nedalekého Baníku Ostrava, který si na talenty z okolí potrpí. V patnácti to byl pro Šuberta zlomový moment, pro jeho skromnou a introvertní povahu nic snadného. I kvůli tomu jej do metropole raději doprovázel tatínek.

Roky plynuly, povýšil do béčka Slavie, občas oblačno, občas zataženo, dohromady nic moc, žádná pronikavá bilance. Několikrát se objevil coby náhradník pro utkání áčka v Konferenční lize, ligovou minutu však nedostal žádnou. Dalo se čekat, že ho v létě 2023 pošlou hostovat do spřízněné Vlašimi, kde potkal Aleše Majera.

Kdo ví, jak by se Šubertova kariéra odvíjela, kdyby nenarazil na osudového trenéra. „Oba jsme museli mít trpělivost,“ shodnou se.

Jejich cesty se ostatně ještě rozešly, neboť v lednu 2025 zamířil Šubert do Ostravy, kde podepsal smlouvu na tři roky. Do prvního týmu se jaksi nehodil. Trenérům připadal příliš rozevlátý, s mizerným tahem na branku a chabou zarputilostí. Kde konkurenti používali hrubou sílu, on uhýbal nebo odpadával. Není a nikdy nebyl válečník. A půl roku později už kopal v Mladé Boleslavi. Jenže bez sebevědomí, které každý fotbalista nutně potřebuje, aby mohl ukázat všechno, co se v něm skrývá.

„Kdyby mi trenér Majer nepodal pomocnou ruku, bůh ví, jestli bych šanci v lize vůbec někdy dostal,“ svěřil se Šubert.

„Svoji slávu si musel vyčekat. Není to vítr do kabiny. Když mu nezavoláte, nevíte o něm. Znám kluky, kteří vás desetkrát do týdne bombardují jen kvůli tomu, že si myslí, že mají nárok na nové kopačky. Šubi ne. Je to tichá voda,“ popisuje manažer Hrdlička.

A najednou je ze Šuberta kometa. Nejlepší ligový střelec. Nejproduktivnější hráč. Na transferovém trhu hráč nejméně za 25 milionů. Však už se na něj vyptávali z nizozemské ligy, která by k jeho fotbalovému pojetí mohla pasovat. Ale pomalu! Nejprve musí dojet podzim, který tak skvostně započal.

Možná ho Santi Denia pozve také na listopadový dojezd Ligy národů. Možná se přiblíží desetigólové hranici, čímž by překročil své nejtajnější sny.

Zároveň nezapomíná, že ještě před rokem na něj fanoušci v Mladé Boleslavi kolikrát urputně hvízdali, protože jim Šubertův styl příliš nevoněl. On totiž nedělá slalomové kličky na počkání, nekmitá čertovsky rychle po lajně a neburcuje ostatní. Má jiné dovednosti: jemnou techniku, vnímavost, originální zakončení a dnes už také sebevědomí. Jak dlouho mu to vydrží, aby zůstal na vrcholu?