Česko podceňuje ruskou hrozbu, varují investigativní reportéři

Ruské vlivové operace v Česku už dávno nejsou jen otázkou dezinformací a propagandy na internetu. Rusko se stále častěji uchyluje i k sabotážím a dalším akcím, jejichž cílem je vyvolávat strach, rozdělovat společnost a oslabovat důvěru v její instituce. Jak ale ruský vliv v Česku konkrétně funguje?

Ruské vlivové operace stále častěji pronikají do společenského nebo politického života v Česku. Jejich podoba se ale podle investigativní reportérky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové a jejího kolegy Lukáše Valáška proměnila. Zatímco dříve šlo zejména o dezinformační kampaně, dnes už se napříč Evropou dozvídáme o akcích, které se nás dotýkají i v offline světě.

Ciroková v této souvislosti připomíná zhruba dva roky starý případ, kdy se šestadvacetiletý Kolumbijec pokusil zapálit autobusy v depu na pražském Klíčově. Takovým lidem se podle ní začalo říkat „telegramoví agenti“, tedy lidé, které si Rusko právě přes Telegram nebo jinou sociální síť najme, aby podobný útok provedli. „To je jedna z viditelných věcí, které se v posledních dvou letech změnily,“ řekla Ciroková během živého natáčení podcastu 5:59 na Mezinárodním festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě.

Její kolega, Lukáš Valášek, doplňuje, že zároveň už není tak lehké ruskou propagandu rozeznat, jak si mnozí lidé myslí. Kreml se totiž dávno nesnaží jen šířit své dobré jméno po Evropě nebo nutit lidi, aby věřili prezidentovi Vladimiru Putinovi.

„Dnes se Rusko snaží především destabilizovat českou společnost, (…) přesvědčovat, že nefunguje, že není možné věřit institucím, ať už jsou to novináři, armáda, policie, politici, soudy nebo lékaři. (A chce) v ní hledat sváry, konflikty, a ty amplifikovat,“ vysvětluje Valášek.

Že se zájmy ruských vlivových skupin mohou skrze další jedince poměrně jednoduše dostat až do nejvyšších pater politiky, pak podle obou novinářů ukazuje případ podnikatele Petra Markvarta, který nedávno rozkrývali. Majitel zbrojní firmy má na jednu stranu velmi blízko ke špičkám české armády, na druhou stranu ale také k proruským skupinám a propagandistům.

Jeden příklad za všechny: Markvart nedávno vystoupil na konferenci proruské skupiny Svatopluk, a to společně s Fjodorem Lukjanovem, ideologem a v Evropské unii sankcionovaným spolupracovníkem ruského prezidenta Vladimira Putina. Mimo to udržuje blízké styky třeba se šéfem proruského spolku Národní domobrana Markem Obrtlem, který má podle Valáška blízko „k ruským pohlavárům“.

Sám Markvart v podobných kontaktech nikdy problém neviděl. A to přesto, že ve stejné době, kdy byl v diskuzním panelu s ruským ideologem, plánoval také konferenci, které se měly zúčastnit špičky české armády. Záštitu nad akcí dokonce převzalo vedení českého letectva. Po uveřejnění článků náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč vzal zpátečku a vzdušné síly svou záštitu nad konferencí stáhly. Mluvili jsme o tom také v jednom z dílů podcastu 5:59 na začátku října.

„Podle mě to ilustruje, že navzdory tomu, že Česko už mnoho let čelí velmi intenzivním hybridním útokům ze strany Ruska, tak i bezpečnostní složky, které by tomu měly bezprostředně čelit, třeba armáda nebo některé tajné služby, se pořád podivuhodně podceňují. Vlastně si říkáme, že pro Rusko přece nejsme až tak zajímaví a že nějaký Petr Markvart, kterého spousta lidí z bezpečnostních složek dlouhodobě zná, přece není riziko. Akorát, že je,“ popisuje Valášek.

Petr Markvart ale není zdaleka jediným člověkem s vazbami do nejvyšších pater politiky, kterému nevadí být i veřejně spojovaný třeba právě s proruským spolkem Svatopluk. Dalším je poslanec a místopředseda bezpečnostního výboru Jaroslav Rajchl (PRO, za SPD). I on se účastnil už zmíněné konference.

Tyto příklady podle reportérky Kristiny Cirokové ukazují na to, že ze strany českého státu „není vůle“ ruskému vlivu čelit. „A zatím to nevypadá, že by se to nějakým způsobem měnilo,“ dodává novinářka.

Její kolega Lukáš Valášek s ní souhlasí. Česko si zároveň podle něj nepřipouští, že může dojít ze strany Ruska k testování odolnosti zemí Severoatlantické aliance (NATO) a také článku 5, který říká, že ozbrojený útok proti jednomu státu je útokem proti všem. Zahraniční i české bezpečnostní složky podle něj pracují s řadou scénářů, jako jsou blackouty, dronové útoky nebo úder neoznačených vojáků do zemí v Pobaltí. Vláda Andreje Babiše (ANO) se ale, zdá se, na podobné eventuality nechystá, a to i s přihlédnutím k plánovaným výdajům na obranu (stále hluboko pod hranicí pěti procent HDP, jak do budoucna požaduje NATO) nebo rušení odboru strategické komunikace.

„Jenom se modleme, aby Rusko nenaplnilo krajní scénáře, se kterými bezpečnostní složky pracují, protože jestli jste sledovali nějak víc fungování Andreje Babiše za covidu, tak si myslím, že to by byl jenom čajíček proti tomu, co by nastalo, kdyby Rusko zaútočilo na Severoatlantickou alianci,“ říká Valášek.

V záznamu živého vystoupení podcastu 5:59 se také dozvíte více o dalších kontroverzích kolem podnikatele Petra Markvarta a jeho styků v Africe. Anebo proč reportérovi Lukáši Valáškovi zakázali vstup do Poslanecké sněmovny a jak to s pravidly ohledně vstupu do dolní komory Parlamentu vlastně je. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.