Myslí to Česko se svou armádou vážně? Proč vznikl rozruch kolem KVAČR

Koncepce výstavby české armády, která tento týden získala „razítko“ od kabinetu Andreje Babiše, mimo jiné otevřeně přiznává neplnění většiny cílů stanovených v NATO. Podle kritiků zároveň vláda nehodlá do obrany investovat dostatečně. Co tedy českým vojákům chybí?

Česko neplní 70 % cílů, které v rámci budování schopností Severoatlantické aliance od NATO dostalo. Uvádějí to přímo vojáci v nové Koncepci výstavby Armády ČR (KVAČR). Dokument v pondělí schválil kabinet premiéra Andreje Babiše (ANO), který nicméně neplánuje až do roku 2030 zvyšovat výdaje na obranu nad dvě procenta HDP.

Znamená to, že by se navzdory aktuální hrozbě z Ruska česká armáda ještě řadu let nedokázala zapojit do většího konfliktu, jak varuje prezident Petr Pavel? Co českým vojákům chybí? A jak se oni samotní staví ke koncepci, která jim v příštích letech v podstatě neumožňuje větší investice?

To všechno probíráme v aktuální epizodě podcastu 5:59 s redaktorkou domácí redakce Seznam Zpráv Kateřinou Gruntovou, která se dlouhodobě zaměřuje právě na oblast armády a obranné politiky Česka.

Nejméně 32 tisíc profesionálních vojáků nebo systém vícevrstvé protidronové obrany - to jsou některé z hlavních vizí pro dohlednou budoucnost, o kterých se v KVAČR píše. Vláda si ale při jejím projednávání musela přečíst i řadu nelichotivých charakteristik souvisejících primárně s dlouhodobou podfinancovaností obrany.

Přestože nejde o zdaleka první koncepci, kterou armáda má (přijímají se v pravidelných cyklech každých cca 4-5 let), o tuto panoval ze strany médií a veřejnosti větší zájem než obvykle. O to se podle novinářky SZ postarali politici v čele s premiérem.

„Andrej Babiš několikrát mluvil o tom, že to (příprava koncepce) je úkol ministra obrany Jaromíra Zůny za SPD. Dával mu za úkol, aby ji vypracoval. A dával tam nějaké deadliny, které nebyly dodrženy. A ještě Zůnu kritizoval, čímž se ten zájem i nás novinářů ještě podpořil,“ připomíná Kateřina Gruntová okolnosti vzniku KVAČR.

Kritika dokumentu - a celkového přístupu vlády k obraně a armádě - ovšem přišla i ze strany prezidenta Petra Pavla, který se pondělního jednání vlády na vlastní žádost zúčastnil.

„Koncepce výstavby armády do roku 2040 by měla mít za cíl plně bojeschopnou Armádu České republiky připravenou plnit úkoly nejen obrany našeho teritoria, ale i naše spojenecké závazky v rámci Aliance, které jsou vyjádřeny v systému obranného plánování tzv. cíli výstavby schopností. Koncepce tak, jak je postavená, není v tomto ohledu realistická,“ prohlásil Pavel, který však nedostatky koncepce neklade za vinu armádě, ale politické reprezentaci a jejímu nedostatečnému akcentu na růst výdajů na obranu.

Samotný text koncepce se ostatně nijak nesnaží zastírat reálný stav věcí. Současné deficity schopností české armády jsou v něm otevřeně popsány. Stejně jako to, že v nejbližších letech se tyto mezery sotva podaří zacelit.

„Musím říct, že mě to překvapilo, jak otevření vojáci v tom popisu jsou. Většina toho vzniká na generálním štábu, tvoří to vojáci, kteří se zabývají obranným plánováním. A oni jsou tam opravdu nezvykle otevření, přiznávají, že z úkolů, které máme od Severoatlantické aliance, plníme jen 30 %, (a zbylých) 70 % neplníme; že máme zásoby na řády dnů. A proto mě vlastně překvapuje, že tu koncepci nakonec vláda schválila,“ přiznává novinářka Seznam Zpráv.

Nabývání schopností, k nimž se ČR jako člen NATO zavázala, schválená koncepce vesměs odsouvá za horizont probíhajícího funkčního období Babišovy vládní koalice.

„Takže teď bude taková udržovací etapa, kdy vojáci vlastně dojedou to, co mají už nakoupené nebo zasmluvněné. A nějaké nové velké nákupy nemůžeme čekat, protože na to v rozpočtu podle té koncepce není prostor,“ vysvětluje redaktorka.

Novinářka Gruntová však zároveň zdůrazňuje, že podfinancování obrany a armády je problém, který trvá už delší dobu: „Rozhodně to nejde jen za touto vládou. Je to dlouhodobá věc, která se táhne dvě desetiletí, kdy 2 % HDP na obranu jsme naposledy vydávali v roce 2005 a od té doby to klesalo až do roku 2014, odkdy to mírně stoupá.“

To, že se Česko svou politikou nízké prioritizace výdajů na obranu dostalo v rámci NATO do pozice „černého pasažéra“, který neplatí, ale veze se, je podle Kateřiny Gruntové zjevné. A kritika na adresu Prahy v tomto směru přichází především od Američanů. Ale nejen od nich.

„Na summitu NATO, který byl letos v Ankaře, jsme jako Česko mluvili (v osobě premiéra Babiše) ze všech 32 spojenců poslední. Což je nějaká kombinace důležitosti dané země a zároveň toho, jak moc se v té obraně snaží. A úplně nevidím důvod, proč bychom neměli mluvit poslední i příště,“ usuzuje novinářka.

Premiér Babiš po schválení KVAČR mluvil o tom, že jednou z priorit nyní bude zajistit přísun nových lidí do armády.

„Moc nevím, proč je tak posedlý tím, že musíme nabrat tři tisíce vojáků ročně. Protože jedna věc je nabrat, druhá věc je udržet. Zároveň tisíc vojáků ročně z armády odchází. Takže nevím, jak to chtějí udělat,“ vyjadřuje Kateřina Gruntová skepsi, i když teď podle ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) armáda prolamuje rekordy v náboru.

Právě nynější etapa „šlapání vody“ a odsouvání nákupů moderní bojové techniky za horizont roku 2030 i dál může podle novinářky zvýšit riziko rychlého rozčarování nejen u čerstvých rekrutů.

„Myslím si, že armáda stojí na motivovaných lidech, kterých je tam pořád dost a kteří jsou srdcaři. Šli by do boje s tím, co mají, i když to třeba není optimální. Ale hodně věcí je může demotivovat,“ konstatuje redaktorka Seznam Zpráv, podle které se do konce dekády nedají očekávat ve výstavbě a posilování bojeschopnosti armády žádné velké změny.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, zda se na čerstvě schválené Koncepci výstavby Armády ČR odrážejí zkušenosti a poznatky z probíhající války na Ukrajině, nebo jak by si česká armáda poradila s nepřátelským útokem dronem či balistickou střelou dnes a - podle KVAČR - v roce 2030 a 2040. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.