Článek
V rubrice Aréna názorů nabízíme prostor pro diskuzi. Publikované komentáře procházejí redakčním výběrem a úpravou, nemusí však vyjadřovat stanovisko Seznam Zpráv.
Washington, D.C. se možná na první pohled nepřestává hemžit turisty a žije stejně jako před nástupem Donalda Trumpa, pro místní obyvatele je ale realita jiná. Stovky pokácených stromů v East Potomac Parku, zbourané křídlo Bílého domu, kde má vzniknout nový taneční sál, jeřáby a stavební materiál okolo, nově modře natřený bazén u Lincolnova památníku, uzavřené Kennedyho centrum a pokácené smuteční vrby před ním a další monumentální plány.
Když v roce 1790 americký Kongres rozhodl, že nová země potřebuje nové hlavní město, přesnou lokalitu u řeky Potomac vybíral prezident George Washington. Byl to taky Washington, kdo odmítl první návrh budoucího sídla hlavy státu. Původní Bílý dům měl být mnohem větší.
Washington ale nechtěl stavět další okázalé sídlo panovníka, naopak měl představu trochu většího domu. Otevření Bílého domu v roce 1800 ani prvního zasedání v ještě nedostavěné budově Kapitolu se nedožil. Zemřel na následky akutního onemocnění, které začalo bolestí v krku o rok dřív.
Amerika byla tehdy, na přelomu 18. a 19. století, novinkou pro celý svět; volená demokracie, nezávislost na panovníkovi a absolutní zodpovědnost za vše vznikající, včetně hlavního města. Problém byl natolik zásadní, že jej řešili už autoři americké Ústavy. Věděli, že nový národ bude potřebovat místo, které bude symbolem vzájemnosti, a proto od začátku prosazovali, že hlavní město nemůže patřit žádnému státu. A tak máme Washington, D.C. (District of Columbia).
I když tyto plány dávaly smysl, praxe nebyla tak jednoduchá. Nejprve se o lokalitu přetahoval sever s jihem a teprve poté, co začaly po občanské válce vznikat snahy seveřanů o přesunutí centra víc na Středozápad, rozhodl tehdy nově zvolený prezident Ulysses S. Grant (v úřadu v letech 1869-1877) jednoznačně, že se pustí do rozvoje Washingtonu. Nechal společně s novou samosprávou vyasfaltovat silnice a chodníky, zavést kanalizaci a začal budovat sídla úřadů a muzea. Skončilo to bankrotem.
Až na začátku 20. století vznikl McMillanův plán, který se pokusil vrátit Washingtonu původní koncepci a především vytvořit reprezentativní centrum mladé demokracie. Národní promenáda National Mall dostala poté během prezidentování Theodora Roosevelta (1901-1909) podobu rozsáhlého otevřeného prostoru lemovaného památníky, muzei a zelení. Ve 20. letech přibyl ještě Lincolnův památník a bazén před ním, ve kterém se památník zrcadlí.
„Všichni mě dávají k soudu“
Už jsme si všimli, že současný prezident rychleji koná, než aby se zdržoval plány architektů a schvalováním úřadů, a že mu leží v žaludku odpor veřejnosti i mravenčí práce soudů, které s jeho plány nesouhlasí.
Donald Trump může, stejně jako jeho předchůdci, navrhovat změny a prosazovat jejich realizaci. Nemůže ale jednoduše přijít s nápadem a druhý den ho začít uskutečňovat bez potřebných schválení. Nemůže obcházet zákonem stanovené schvalovací procesy ani ignorovat soudní rozhodnutí. A už vůbec nesmí soudu vědomě poskytovat nepravdivé informace.
Vše vyjmenované se děje. Prezidentovy plány jsou teď předmětem několika soudních sporů a on sám si z toho zjevně nic nedělá. Při nedávném vystoupení před novináři na toto téma žertoval: „Všichni mě dávají k soudu, úplně všichni, stačí, abych vyšel ven z domu, a někdo mě bude soudit!“
Golfové hřiště a vítězný oblouk
Vezměme to popořadě. Jeho první velkolepý plán zbourání a zahájení stavby nového tanečního sálu v Bílém domě se dostal až k Nejvyššímu soudu, který v srpnu pozastavil účinnost předchozího soudního zákazu a umožnil, aby práce pokračovaly.
V East Potomac Parku, kde se už koncem léta začalo s kácením stromů a kde do dnešního dne porazili vládou potvrzených 430 stromů, včetně zdravých vzrostlých dubů a javorů, je zatím veškerá další práce zastavena. Trump chce ve veřejném parku, jenž je oblíbeným místem lidí žijících v okolí a kde stojí historické golfové hřiště, které je finančně dostupné široké veřejnosti, nechat postavit hřiště nové. Podle jeho představ by se na něm mohly hrát prestižní šampionáty a celý komplex má doplnit velká klubová budova. Plán zahrnuje i zvýhodněné vstupné pro golfisty z okolí.
Na druhou stranu se má rozšířit i do prostor mimo současné golfové hřiště, tam, kde je dnes zeleň. Soudkyně Ana Reyesová tento týden prodloužila zákaz dalších prací v parku a vládě nařídila, aby cokoliv nového v této věci oznámila soudu s desetidenním předstihem. Podle předchozích zkušeností totiž nevěří prezidentovi ani jeho administrativě a podezřívá je z obelhávání soudu. Prezident nadále prohlašuje, že park zavře už 15. listopadu, jeho vláda soudkyni vzkazuje, že nemá prezidenta poslouchat. Soudní spor nadále běží.
Další spor a další washingtonská novinka: 5. listopadu federální soud příkazem soudkyně Tanyi Chutkanové dočasně zablokoval výstavbu Trumpova vítězného oblouku, kterou ve stejný den schválila Národní komise pro plánování hlavního města (několik jejích členů, včetně předsedy, jmenoval Trump) - stavět se mělo začít okamžitě.
Jde o projekt oblouku u Memorial Circle hned u vchodu na Arlingtonský národní hřbitov, což je symbolické místo uctívání památky amerických veteránů. Má měřit 51 metrů na šířku i na výšku a včetně sochy umístěné nahoře bude mít celkově výšku 76 metrů.
Tři veteráni z Vietnamu podali už na jaře žalobu proti stavbě s odůvodněním, že Trump nezískal souhlas Kongresu a soudkyně Tanya Chutkanová Správě národních parků tehdy stavbu zakázala.
Další žaloba přišla na poslední chvíli koncem října, a to z okresu Arlington ve Virginii, který se stal prvním vládním orgánem, který proti oblouku zasahuje. O pár dní později se přidal i stát Virginie a District of Columbia. Trump začátek stavby obhajuje novými argumenty, včetně toho, že oblouk bude zároveň sloužit jako součást obrany města se skladištěm munice a dronovým centrem.
Předražený bazén
A konečně velmi kontroverzní projekt bazénu. Když v pondělí Donald Trump vystoupil před úterními midterms, vybral si jako místo symbolicky právě bazén před Lincolnovým památníkem. Místo toho, aby mluvil o úspěších své vlády za poslední dva roky a aby přesvědčil ještě nerozhodnuté voliče, proč volit republikány, zvolil si jako hlavní téma překvapivě opravu bazénu. Toho bazénu, jehož renovace měla trvat dva týdny a měla stát dva miliony dolarů. Místo toho ani po šesti měsících není hotovo a náklady už přesáhly čtrnáct milionů.
Během své řeči Trump veřejnosti ukázal fotografie zrezavělých šroubů, potrubí, popraskaného betonu a dalších komplikací, kvůli kterým se podle něj práce tolik protáhly a prodražily. Zdroje z jeho okolí, na které se odkazují americká média, potvrzují, že právě u takové práce je prezident nejšťastnější: vymýšlet, plánovat a budovat nové projekty, tam je doma.
Trump možná chce hlavní město zkrášlit, ale zároveň ho chce přetvořit podle vlastní představy. Právě tady se dostává do hlavního rozporu s myšlenkou, na níž bylo hlavní město před více než dvěma sty lety založeno. V přímém přenosu navíc sledujeme, jak posouvá hranice prezidentských pravomocí a zkouší odolnost institucí, které mají jeho moc kontrolovat. To, co se dnes odehrává ve Washingtonu, není jen otázkou podoby jednoho města. Může se stát precedentem pro další prezidenty a ukázat, kam až může v Americe sahat moc jednoho člověka.
