Článek
Dva roky se v Rožnově pod Radhoštěm jednalo o investici kolem dvou miliard dolarů (podle aktuálního kurzu zhruba 43,5 miliardy korun) do rozšíření výroby polovodičů americké společnosti onsemi. V pátek firma oznámila, že plány zrušila. Důvodem je vývoj na trhu a změna ekonomiky projektu.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) současně oznámil, že dosavadní výroba a investice onsemi v Česku budou pokračovat. Onsemi má v Rožnově hlavní závod v České republice a vývojové centrum. Další výrobu má společnost v Brně.
Aktuální rozhodnutí o zrušení investice není první špatnou zprávou, která letos ze strany onsemi přišla. V květnu společnost oznámila propuštění 200 z 1700 zaměstnanců. Plán na obří investici přitom původně počítal s tím, že naopak více než 800 nových míst vznikne. Následně se v srpnu objevily zprávy o tom, že onsemi na celosvětové úrovni mění strategii a že to může mít vliv i na její tuzemský projekt.
Podle ředitele Sdružení pro zahraniční investice – AFI Ondřeje Votruby může za zrušení investice onsemi v Rožnově kombinace několika faktorů.
Jaký signál podle vás vysílá zrušení plánované investice onsemi pro ostatní zahraniční investory?
Samozřejmě to není dobrá zpráva. Šlo o jednu z největších investic, které měly být v České republice historicky realizovány. To, že byla oficiálně zrušena, nevysílá dobrý signál. Na druhou stranu je potřeba dodat, že existují polehčující okolnosti a důvody nejsou takové, jaké by mohly být v horším scénáři.
Nakolik jde o jednorázový faktor a nakolik o součást širšího trendu v polovodičovém průmyslu?
U podobných projektů se vždy sejde více faktorů. V tomto případě je ale důležité, že onsemi a ministerstvo průmyslu a obchodu vydaly společnou tiskovou zprávu. To ukazuje, že mezi firmou a státem nedošlo k žádnému rozkolu. Pokud by existovala zásadní nespokojenost s přístupem vlády nebo podporou státu, pravděpodobně by se situace nekomunikovala tímto způsobem.
Samotná firma jako hlavní důvod uvádí vývoj na trhu. Poptávka po čipech není tak vysoká, jak se očekávalo, zejména proto, že elektromobilita roste mnohem pomaleji, než předpokládaly původní prognózy. Z pohledu ekonomiky projektu to tedy přestalo dávat smysl.
To ale neznamená, že by polovodičový sektor neměl perspektivu. Jde o odvětví, které bude dlouhodobě růst. Možná ne tak rychle, jak se dříve očekávalo, ale růst bude pokračovat. Nemyslím si proto, že by pád tohoto projektu znamenal konec šancí Česka na další významné polovodičové investice. Navíc onsemi v České republice zůstává, pokračuje v Rožnově pod Radhoštěm i v Brně a lze očekávat další, byť menší rozvojové projekty.
Mohla vláda udělat něco lépe, aby projekt dopadl jinak?
Často se v této souvislosti zmiňuje investiční pobídka, kterou už dříve notifikovala Evropská komise. Jenže situace na polovodičovém trhu je dnes taková, že projekt podle všeho ekonomicky nevychází ani s touto pobídkou.
Teoreticky by bylo možné podporu ještě zvýšit, ale požadovaná částka už byla mimořádně vysoká. Další navyšování by podle mého názoru nebylo správné a bylo by pro stát příliš drahé. Vždy je možné něco dělat lépe, ale v tomto konkrétním případě si nemyslím, že by vláda nesla za zrušení projektu zásadní odpovědnost.
Jaké jsou dnes hlavní překážky pro příchod nových velkých zahraničních investic do Česka?
Je jich několik. Především nedostatek pracovní síly. Česká republika má jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropské unii. Politicky je to výborná zpráva, ale z pohledu investorů už méně.
Dalším problémem jsou velmi dlouhé povolovací procesy, drahé energie a nedostatek vhodných pozemků. To se sice přímo netýkalo projektu onsemi, protože firma disponovala vlastním brownfieldem, ale jde spíše o výjimku.
Vedle toho vidím ještě jeden zásadní problém, který se často přehlíží. Pokud se vláda už nebude muset věnovat této konkrétní investici, doufáme jako AFI, že ušetřený čas využije k urychlené novelizaci zákona o investičních pobídkách.
V jakém stavu je podle vás současný systém investičních pobídek?
Bohužel ve velmi špatném. Současný systém je nepředvídatelný, neatraktivní a investorům neposkytuje dostatečnou právní jistotu.
Velkým problémem je metodika ministerstva financí, která podle mého názoru výrazně zpřísňuje požadavky stanovené zákonem i nařízením vlády. Přitom jde pouze o interní materiál ministerstva. V praxi se stává, že investor splní všechny zákonné podmínky, dlouho čeká na rozhodnutí a nakonec mu je pobídka zamítnuta právě na základě této metodiky.
Výroba v závodu onsemi v Rožnově pod Radhoštěm.
To samozřejmě vyvolává frustraci. Někteří investoři už své projekty dokončí, protože jsou rozběhnuté, ale další investice pak často směřují jinam. Na trhu se následně šíří pověst, že Česká republika není transparentní a předvídatelný partner.
Je ale potřeba zdůraznit, že případ onsemi byl výjimkou. Šlo o strategickou investici mimořádného rozsahu, kterou musela posuzovat Evropská komise i česká vláda. Kritika běžného systému investičních pobídek se na tento konkrétní projekt nevztahuje.
Má Česko i přes tyto problémy šanci získat v blízké budoucnosti další významné technologické investice?
Určitě ano. Takové šance existují a některé významné projekty se podařilo získat i v posledních letech.
Příkladem je investice Daimleru v Chebu. Je ovšem potřeba dodat, že šlo o specifický případ, protože firma přesouvá výrobu z Německa do Česka. Evropská pravidla v takové situaci investiční pobídky neumožňují, takže se o projekt soutěžilo za jiných podmínek.
Dalším příkladem je rozšíření výroby Toyoty v Kolíně, kde bude vznikat první elektromobil automobilky vyráběný v Evropě. Toyota je v Česku dlouhodobě úspěšná, má zde silné zázemí a kvalitní management. Právě proto bylo jednodušší rozšířit stávající výrobu. Zároveň je ale třeba říct, že zde sehrála důležitou roli investiční podpora. Bez ní by projekt v České republice pravděpodobně nevznikl.
Perspektivním projektem je také plánované datové centrum a AI gigafactory Českých Radiokomunikací. Jeho konečný rozsah však bude záviset na získání evropského financování.
Do budoucna vidím určitou naději v přípravě strategických průmyslových zón prostřednictvím Státní investiční a rozvojové společnosti a také v očekávaném zrychlení povolovacích procesů díky novému stavebnímu zákonu. Přesto zůstává nedostatek pracovní síly a neatraktivní systém investičních pobídek zásadní překážkou. Právě na těchto oblastech bude potřeba v příštích letech výrazně zapracovat.
