Článek
Sopka začala chrlit oheň, a tak děti na školní zahradě kolem sebe běhají, křičí, dupou. Dva kluci se zřítili rovnou na sebe. Ale najednou se sopka uklidňuje, a tak se pohyb mírní a děti jen tak cupitají. Dva zmínění výtečníci se sbírají ze země a teď uvolněně stojí vedle sebe.
Učitelky v mateřské škole ve středočeských Mnichovicích ukazují jednu drobnou aktivitu z celé série dalších, jak se děti učí rozumět svým emocím. Každý z nás v sobě takovou malou sopku má. Povětšinou zůstává tichá, ale může se začít probouzet.
„To nás začíná něco štvát,“ odpovídá jedno z dětí na otázku, jak to vypadá, když začne sopka trochu bublat.
No, a čas od času může také vybuchnout a děti pak cvičí, jak se s tím vyrovnat. Stejně jako dokázat pojmenovat své emoce, nebo umět popsat, jak se samy vlastně cítí. Což je velký problém i u dospělých – aby dokázali říct, co je těší nebo naopak trápí.
„Naše děti to ale úplně přirozeně zvládají, a to vidím jako největší přínos pro ně i do budoucna. Když budou vědět, že své pocity není dobré skrývat, je lepší o nich mluvit, říct, co se jim líbí a co ne, tak je to nejlepší cesta ke zdravým vztahům, vzájemné důvěře, ale i prevenci – dokázat si říct o pomoc, pokud ji budu potřebovat,“ popisuje přínosy socio-emočního učení ředitelka Mateřské školy Mnichovice Martina Čermáková.
A během chladného odpoledne to mezi dětmi na školní zahradě zkouší i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO). Ředitelka mu přináší obrázek se škálou emocí, kterou používají s dětmi.
„A kde jste dneska vy?“ ptá se ministra.
„Ale dneska mám celkem dobrý den, takže asi někde tady,“ ukazuje s úsměvem Vojtěch, že úplně nejšťastnější není, ale v zásadě se cítí spokojeně. Podobně se vidí na škále také Dita Protopopová, vládní zmocněnkyně pro duševní zdraví, která do Mnichovic také zavítala.
Zástupci Ministerstva zdravotnictví a vlády tady v mateřské škole v Mnichovicích nejsou náhodou. Duševní zdraví českých dětí je na tristní úrovni a ministr Vojtěch o jeho zlepšení mluví jako o své prioritě. Stejně tak často tohle téma zmiňuje i premiér Andrej Babiš (ANO), v programovém prohlášení je podpora duševního zdraví součástí hned druhé hlavní priority, výše než řešení krize bydlení nebo otázky důchodů.
„Chceme, aby se tento přístup aplikoval i v dalších školách, protože vnímáme, že v nich obecně děti stráví nejvíce času, a tak dává smysl se zde zaměřit na prevenci duševních chorob. Když se děti s emocemi naučí pracovat v takto útlém věku a k tomu přidáme i aktivní trávení času venku, mohou z toho do budoucna jen těžit,“ říká pro Seznam Zprávy Vojtěch.
Ministr Adam Vojtěch si zkusil, že míček občas spadne každému, důležité je to ale zkusit znova.
Právě proto „Adámek“ za mnichovickými dětmi přijel. Takto bezprostředně si ho žáci zdejší mateřské školy pojmenovali, když hráli další hru na poznávání sebe sama a svých spolužáků. Socio-emoční učení by se zkrátka podle ministra mělo stát standardem, stejně jako jím je vzdělávání a výchova. Za programem stojí organizace Society for All, která vychází z ověřených postupů z australských škol, které byly adaptované pro Česko. A to za podpory Norských fondů.
Děti jsou přátelštější
Všechno totiž začíná už v mateřské škole – respektive už v takto nízkém věku. Teď kolem mě zrovna proběhla dvojice kluků, jeden zakopl o míč, druhý mu pomohl na nohy. A běželi dál. Stejně jako děti poznávají, jak pracují jejich nohy, trénují ve školce objevování svého vnitřního já i pocitů svých spolužáků.
„Děti jsou v kolektivu daleko více stmelené, jsou přátelštější, respektují své odlišnosti a dokážou říct, že se něco děje, takže to můžeme spolu také vyřešit,“ říká učitelka Veronika Svobodová, co přináší socio-emoční učení a jak v tom srozumitelně pomáhá metodika pro mateřské školy.
A dává také konkrétní příklady. Jednomu žákovi se třeba nelíbilo, že ho děti vystrkují ze hry. Ukázali si tedy se všemi, jak nepříjemné to může být a co by se s tím dalo dělat. Jak mi ale popisuje Svobodová, zároveň to ovšem neznamená, že všechny děti budou společně nejlepšími kamarády, ale zvládnou se navzájem respektovat do té míry, aby jim bylo spolu všem ve školce dobře.
„Systematická podpora socio-emočního učení by mohla do budoucna zamezit tomu, aby nebylo tolik dětí, které potřebují pak v pozdějším věku odbornou pomoc,“ popisuje odbornice na vzdělávání Lenka Felcmanová, předsedkyně SOFA.
Jen za poslední dekádu přibylo v Česku dětí s psychickými obtížemi zhruba o třetinu. Každý pátý dospívající se také pravidelně sebepoškozuje. Počet pacientů do 20 let v psychiatrických ambulancích vzrostl od roku 2010 o skoro dvě třetiny.
Tohle jsou důsledky, se kterými si pak musí poradit především české zdravotnictví. Pokud ale máme těmto problémům předcházet, je třeba se soustředit na prevenci, a tedy i takové zdánlivě drobné věci jako v mnichovické mateřské škole.
Stěžejní je v tomto ohledu spolupráce zdravotnictví a vzdělávání. Ministerstvo školství už přichystalo nový rámcový vzdělávací program pro školky, od kterého se pak bude odvíjet výuka v každé mateřské škole v Česku. A hned v úvodu se píše, že hlavním cílem je rozvoj osobností každého dítěte po stránce sociální a emocionální. Lepší pochopení sebe sama, práce se svými emocemi a prevence duševního zdraví by se tak měla promítnout do běžného dne každé školky.
