Inspirovala jsem se pokládáním kabelů, říká starostka k účelu zájezdů s ČEZ

Seznam Zprávy v pondělí přinesly zjištění, že polostátní energetický gigant ČEZ v posledních dvaceti letech vyvezl na zahraniční cesty 60 lokálních politiků a úředníků z 21 obcí a měst na severu Čech. Nejaktivnější cestovatelkou se ukázala být ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (ANO) s jedenácti pobyty.

V počtu výjezdů jí ale zdatně sekunduje starostka Hrobčic Jana Syslová (Za obec krásnější). S Mrázovou se potkaly mimo jiné třeba na kurzu vaření v Itálii nebo při cestě do Nizozemska do tamní brousírny diamantů.

Syslová označuje svých šest cest po evropských destinacích za exkurze či stáže. „Zkušenosti ze světa jsou vždycky jakoby přínosem,“ říká starostka o cestách zcela hrazených společností, která má na severu Čech významné byznysové zájmy.

Proč jste se účastnila těch stáží?

Byly to stáže jakoby zaměřené na tu část odbornou. My jsme viděli nově vybudovanou spalovnu odpadu nebo vyrábění elektrické energie různými způsoby. Jak to dělají v jiných zemích, kde jsou v tom možná trošku lepší než u nás. Takže pro nás to byla zkušenost jako zajímavá.

Vezmu třeba poslední rok: To bylo Dánsko, tedy Kodaň a okolí. Můžete mi něco říct o energetickém využití odpadu?

No… říct. Říct, jak to dělají u nich?

Co jste se tam dozvěděla.

Byli jsme v tom provozu, kde jsme viděli, úplně od začátku, jak přijížděj auty Marius Pedersen jako u nás. Prostě přijížděj, vyklopěj to tam. A přesunují to takovejma jako rukama dálkově ovládanýma na takový rošty, kde to teda jde do kotlů a vyrábí se z toho energie, co z toho padá, kam to jde…

A můžete vysvětlit, co se potom dostane z toho odpadu?

No, elektřina.

A jaký to byl odpad?

Směsný. Vlastně komunální odpad.

A vy něco takového tady plánujete? Nebo ČEZ?

Tak plánuje se spalovna v Ústí.

Ale to nemá být ČEZu, pokud vím.

To nebude ČEZu, ale ČEZ taky plánuje spalovnu.

Tady někde?

To už si nejsem jistá.

Na cestě do Portugalska jste navštívili elektrárny. Tam bylo něco speciálního? Něco jiného oproti třeba elektrárně Ledvice v Bílině?

To už si vůbec neuvědomuju. Kdybych věděla, že přijdete, tak se na to líp připravím.

Mně jde právě o to, co si pamatujete a co jste si z toho odnesla.

My jsme samozřejmě navštěvovali i města. Takže jsme si všímali třeba i veřejné zeleně, mobiliáře, máte nějakou profesionální deformaci, tak si toho všímáte. A taky jak komunikuje energetická společnost se starosty a s veřejností jako takovou. To určitě byly zajímavé zkušenosti.

Jak jste vnímala to, že jste dostala pozvání na zájezdy od těchto společností?

Jak jsem to vnímala… Samozřejmě mě to potěšilo, to asi v první řadě. No a zkušenosti ze světa jsou vždycky přínosem.

Nevnímala jste tam nějaké riziko vzhledem k tomu, že jsou to společnosti, které se vás nějakým způsobem dotýkají? Elektrárna Ledvice je za rohem, lom Bílina taky. Že tam může nastat nějaký střet zájmů, když vás firmy zvou na cesty, které plně hradí?

Tak to mě moc nenapadlo. My od nich nic nepožadujeme, že jo. Nemáme od nich ani takový příliv peněz, takže si myslím, že tam nemůže bejt žádnej střet zájmů.

Strávila jste 24 dní na cestách za peníze těchto společností. Cítíte, že byste jim za to byla nějak zavázána?

To asi vůbec ne.

Ne?

Měla bych bejt?

To je otázka na vás.

Necítím se bejt jim zavázaná, prostě nevím.

Ty cesty byste nazvala jako pracovní výlet? Exkurze?

Asi exkurze. To by je asi nejvíc vystihovalo.

Co návštěva v brusírně diamantů?

Tam jsem nebyla.

Byla.

Byla?

V Nizozemsku.

Jo, jo, pravda, ano.

Plánujete tady otevřít nějaký lom na diamanty?

Bylo by to fajn, ale ne.

A kurz vaření v Itálii jste vnímala také jako pracovní?

Tak to byl jenom zlomek toho, že jo.

V Itálii to byly tři dny. Půl dne do oběda zabrala návštěva jedné elektrárny a pak zbytek byl Vatikán, Řím, kurz vaření a podobně.

Tak opět ten mobiliář, že jo, mají tam hezký.

Mobiliář ve Vatikánu?

Ve Vatikánu, mají tam lavičky, osvětlení.

A jak to souvisí se Severočeskými doly a s ČEZ? A s jejich aktivitou tady?

Občas nám zafinancují nebo přidají na veřejné osvětlení a tak dále. Nebo kabely pokládáme společně.

Takže mi chcete říct, že se jezdíte dívat do Lotyšska, Portugalska a Dánska na to, jak tam pokládají kabely, abyste se mohla inspirovat tady v Hrobčicích?

Abychom viděli, jak se to dělá jinde, no.

Co vám řeklo vedení ČEZu, když vás zvalo na cesty? Předpokládám, že vás zvalo i osobně.

To už úplně nevím. Máme exkurzi, pojede se tam a tam.

Neptala jste se třeba: „A budu si to platit?“ Nebo: „Kdo to bude platit?“

Ne, ne, to určitě ne.

Nepřemýšlela jste, že by v tom mohlo být riziko? Nenapadlo vás třeba peníze za cesty a hotely vrátit?

Samozřejmě to můžu vrátit, to asi není problém, ale…

Když se tady tak bavíme, jestli vás nenapadlo to vrátit? Třeba by to pomohlo nějak to tady narovnat.

Mně nepřipadá, že by v tom něco bylo. Žádné zájmy tady ani nerealizovali.

Mluvili jsme s některými zastupiteli a ptali jsme se jich, jestli jste je informovala o tom, že jezdíte na tyhle cesty. Řekli, že ne. Ani to není v zápisech ze zastupitelstva. Proč vám nepřišlo důležité jim to říct?

Pozvánka byla adresovaná přímo mně, takže…

Ale pokud to byla, jak říkáte, pracovní cesta, a ne soukromá, neměla byste je informovat? I o tom, co jste se tam dozvěděla, čím jste se inspirovala?

No, to mě nenapadlo.

Nápady jste utajila?

Utajila je… Ale tak to mě nenapadlo.

Třeba v Bílině odsouhlasilo cesty zastupitelstvo, když tam jezdily dámy z vedení.

Mě to nenapadlo. Řešíme tady jiný věci.

A chtěla jste to utajit?

Co?

Že jezdíte na zájezdy placené těžaři.

To ne. Všichni to věděli. Zastupitelé sem za mnou chodí, takže jim řekli, že jsem tam a tam.

Hodláte jet na další cesty, když vás pozvou ČEZ nebo Severočeské doly?

Určitě to líp zvážím. Ale asi proč ne.

Takže byste jela znovu?

Jo.

Za jejich peníze?

Za jejich peníze.

Kdybyste měla za humny lom ČSA a nabídl vám cestu Pavel Tykač, tak byste jela za jeho peníze? (Miliardář Pavel Tykač vlastní přes společnost Sev.en na severu Čech hnědouhelný Lom Československé armády, pozn. red.)

To asi ne.

A jaký je rozdíl?

Tykač je soukromá společnost, jedna osoba, ale tady to je vlastně de facto státní organizace.

ČEZ má spoustu soukromých akcionářů a každoročně vyplácí obrovské dividendy. To znamená, že z toho mají zisky i soukromé osoby. Například právě Pavel Tykač vlastní oficiálně tři procenta akcií skupiny ČEZ. Jenom se ptám, jaký je rozdíl?

Tak asi malý, ale rozdíl to pro mě je. Když vás pozve státní organizace…

To není státní organizace, ne? Když si přečtete výroční zprávu Severočeských dolů.

S majetkovou účastí státu, to je asi správnější slovo.

Pořád jsou tam i soukromí vlastníci, pořád firma jede na zisk. Vaše odpověď ale zní, že byste jela znovu.

Ano, jela bych.

I kdyby s tím zastupitelé nesouhlasili? Nebo byste jim to zase nedala k odsouhlasení?

To ne, když by zastupitelé nesouhlasili, tak bych znovu nejela.

Takže už byste jim to dala k odsouhlasení?

Určitě. V tomto bych se poučila.

Jak vypadaly programy cest, na něž brali těžaři desítky starostů ze severních Čech? Kam bezplatně vyrazila současná ministryně Zuzana Mrázová, když byla starostkou Bíliny? A kdo všechno skončil v těžařské síti „dobrých vztahů“?

Poslouchejte v prvním díle podcastu Šachta: Tady vládne ČEZ v úvodu článku.

Kdo vymyslel systém „dobrých vztahů“ a jak přesně fungoval? Dozvíte se v pondělí ve druhé epizodě podcastu.