Článek
Jak se žije vedle sousedky, která je přesvědčená o své pravdě a chce, aby život v obci plynul podle jejích představ? Proč musejí ostatní stále dokola vyzvedávat obsílky a policejním hlídkám vysvětlovat, že nic neprovedli?
Cestu do středočeských Číčovic znají policisté důvěrně. Jezdí sem kvůli hlášení paní Aleny opakovaně. Klidně i několikrát denně.
„Na louce byl přenosný kovový stojan na oheň, okolo lavičky. Lidé si povídali, bylo to hezké podzimní setkání. Ve vesnici se to jinak moc neděje, jsme rádi za pět akcí do roka. Policie tenkrát přijela třikrát. A třikrát zjistila, že se nic neděje,“ popisuje v dnešní epizodě podcastu Ve stínu Kristina Horáčková, která ještě donedávna v obci provozovala minigolf.
Dům paní Aleny stojí o padesát metrů dál a je oddělený vzrostlými stromy. Hluk ze sousedského opékání buřtů jí přesto obtěžoval natolik, že opakovaně přivolala uniformovanou hlídku.
„Mě zase udala, že často autem vyjíždím ze svého domu,“ přidává příklad sousedského soužití Josef Pavlík. „Nahlásila mě, že třeba i osmkrát za den vyjedu do baráku pro kontejner. Dozvěděl jsem se to náhodou, když jsem na policii vyřizoval jinou věc.“
Paní Alena žije v Číčovicích zhruba od roku 2021 a za krátkou dobu si dokázala znepřátelit řadu obyvatel malé vesnice. Sousedé říkají, že jim ženino věčné stěžování ztrpčuje život. Vadí jim třeba vulgární nadávky, kterými je častuje, když si chce prosadit svou.
„Představte si, že si v létě doma pustíte písničky, u toho vaříte, uklízíte. Ona přijde, ať to okamžitě vypnete. Nebo máme na zahradě narozeninovou oslavu. Prý, že to nesmíme. Otravuje lidi, omezuje nás a když ji neposlechneme, začne nadávat. Mně třeba do parchantů z děcáku, protože se nějak dozvěděla, že jsem z dětského domova,“ popisuje svou zkušenost Gabriela Kubášová, která bydlí v bytovce hned naproti domu paní Aleny.
Dům paní Aleny a menší bytovka hned vedle. Jejím obyvatelům vadí jak se sousedka chová, třeba že během dne křičí na hrající si děti.
Napjaté vztahy ve vsi potvrzuje i místostarostka Číčovic Ivana Tomková. A dodává, že paní Alena neustálými dotazy a žádostmi zaměstnává i samotný obecní úřad. Často k tomu využívá zákon o svobodném přístupu k informacím.
A spokojená nebývá ani když požadované informace dostane. V dnešní epizodě Ve stínu zazní například záznam z jednání zastupitelstva, na kterém paní Alena vedení obce celkem ostře napadá. Je rozzlobená, protože od úředníků požadovala vyúčtování elektřiny od ledna do ledna, ale oni jí poslali náklady za období duben až duben.
„Kdo psal meníčko, ten sprejoval“
Situace v Číčovicích postupně eskalovala. A někdo chtěl paní Aleně dost drsným způsobem naznačit, že má jejího počínání dost.
„Údajně jí propíchali pneumatiky na autě,“ říká sousedka Kristina Horáčková.
Dalším, a dost viditelným cílem, se stal plot paní Aleny. Zčásti je politý červenou barvou, jsou na něm nasprejované kosočtverce a nápisy „Pozor zlobaba“, „Ráda ubližuje“, „STB“, nebo „ku*** všech ku**“.
Reportér pořadu Ve stínu chtěl s paní Alenou mluvit a zeptat se, co si o dění ve vesnici myslí a co jí na soužití s ostatními obyvateli vadí.
Rozhovor ale odmítla. „S vámi se bavit nebudu,“ řekla stručně.
Po několika dnech napsala do redakce e-mail a na reportéra si stěžovala. Opětovnou nabídku k rozhovoru odmítla.
V e-mailu ale zmiňuje provozovatele minigolfu těmito slovy: „Vedu s nimi již delší dobu vážné osobní spory.“
Minigolf v Číčovicích. Jeho provoz paní Aleně hodně vadil, opakovaně proto volala policii.
Podle Kristiny Horáčkové právě její rodinu Alena podezřívá, že má na svědomí vandalismus na plotě.
„Policistům řekla, že na stánku na golfu máme napsané meníčko a že ten, kdo psal meníčko, psal i ten nápis,“ říká Horáčková a její partner David Zelený dodává: „Byl měsíc, kdy jsem byl na policii i třikrát, čtyřikrát. Musel jsem si brát i volno v práci.“
Oba shodně tvrdí, že se sprejováním na cizí plot nemají nic společného.
Poslední, nejvulgárnější nápis vznikl v době, kdy byli v Itálii na dovolené. Jejich alibi je neprůstřelné. Policie poničený plot vyšetřovala jako dva případy. Jeden odložila, pachatele nenašla. Druhý stále prověřuje.
Číčovice u Prahy. Na první pohled ničím nevybočují. Typická klidná vesnice. Atmosféru tady před pár lety rozčeřilo přistěhování nové sousedky.
Výslech na stanici absolvoval i Eduard Zelený, otec Davida Zeleného. Policie totiž kvůli udání paní Aleny zkoumá „schválnost“, která se měla v Číčovicích také odehrát. V čem spočívala?
„Od lékařky mám doporučené, abych měl pohyb. Chodím na louku, kde je ohrada s koňmi. Náhodou jsme se s tou paní potkali, když venčila své dva psy. Vůbec jsem ji nekontaktoval. Šel jsem asi dvacet třicet metrů za ní. Přijdu domů a volá policie, že jsem prý paní sledoval a cítila se ohrožena.“
Jak zkazit svatbu? Otevřít žumpu
Paní Alena nezaměstnává pouze středočeské policisty. Stejně aktivní je i v Královéhradeckém kraji, v obci Čenice, kde má chatu.
Její soused Vladimír Herzig vzpomíná na zhruba osm let staré události. „Pořád na nás volala policisty. A ti než aby poslouchali výčitky, tak vždycky dorazili. Jednou to bylo i při rodinné oslavě. Během dne. Přijeli osmkrát.“
Jak se mohou úřady bránit opakovaným stížnostem?
Paní Alena nezaměstnává pouze policii, ale také další úřady, například stavební. Velké množství žádostí o informace a dokumenty posílá i na obecní úřad v Číčovicích. Podle místostarostky Ivany Tomkové zabrala například jediná žádost o účetní deník starostce, právničce a účetní dohromady 27 hodin práce. „Jsou to věci, které jsou některými lidmi s osobními problémy strašně zneužívané,“ popsala podobné zkušenosti pracovnice stavebního úřadu.
Mohou úřady takové žádosti odmítnout?
Podle advokátky Viktórie Alžbety Sutórisové mohou úřady v určitých případech vyhodnotit opakované šikanózní žádosti jako zneužití práva a odmítnout je. Nestačí ale, že je žádostí mnoho nebo že jejich vyřizování zabírá úředníkům čas. „Právo obracet se na orgány veřejné moci je významným nástrojem ochrany práv jednotlivců i veřejné kontroly,“ připomíná advokátka.
A mohou za šikanózní podání udělit pokutu?
Zákon v určitých situacích umožňuje uložit pořádkovou pokutu až 50 tisíc korun. Její využití proti opakovaným či obstrukčním podáním je ale podle Sutórisové značně omezené: „Zákon totiž taxativně vymezuje jednání, za která lze pokutu uložit. Samotné opakované podávání obsahově totožných či obstrukčních podání mezi ně nepatří.“
Samotný vysoký počet žádostí tedy není důvodem k jejich odmítnutí ani k udělení pokuty.
Do repertoáru paní Aleny podle souseda patřily i výhružky, házení kamenů, najíždění autem.
Anebo nepochopitelná schválnost. „Dcera mojí švagrové tu měla svatbu. Měli jsme slavnostní tabuli, podávalo se jídlo. Sousedka přiběhla, otevřela žumpu, stála nad ní a měla radost, že nám to smrdí. Večer volala policii, že ji rušíme.“
Obtěžování podle souseda pokračovalo i ráno. „V šest hodin chodila s křovinořezem podél společného plotu. Pak tam dotáhla sekačku, zapnula ji a nechala naprázdno běžet. Nakonec k plotu ještě nacouvala autem a úplně naplno pustila nějaké modlitby.“
Vladimír Herzig se zkoušel bránit. V těch nejvypjatějších chvílích zavolal policii i on. Celkem dvakrát. „Jednou po mně házela kameny, mávala sekyrou. Její dcera ji nakonec vzala do auta a odvezla. Podruhé to bylo, když nám na psy naházela otrávené návnady. Policista mi řekl, že ji u toho nikdo neviděl a je to tvrzení proti tvrzení.“
V posledních letech se podle Herziga paní Alena zaměřila na asi kilometr a půl vzdálený autokemp. Hudba zde vyhrávala i po desáté hodině, ale místním to nevadilo a nikdo si nestěžoval.
Podle Herziga nebyl důvod. „Něco od toho rybníka bylo slyšet, ale v tak slabé míře, že jsme tomu vůbec nepřikládali význam.“
Paní Alena tomu význam přikládala. A velký. Opakovaně volala policii. Když po desáté hodině nehrála hudba, vadilo jí i to, že si lidé povídají.
Chronický stěžovatel v každém rajónu, říká expolicista
Zvlášť ti, kterým paní Alena zatím zkřížila cestu, se ptají: jak se bránit ve chvíli, kdy někdo v jejich okolí zbytečně zaměstnává policii?
„Oni vám řeknou, že když někdo zavolá, tak musí přijet. Nikdo nedostane pokutu, nic se neřeší a můžete si je zavolat třeba šestkrát za večer. Neměl by existovat zákon, že by se za takové zbytečné výjezdy platily pokuty?“ navrhuje Kristina Horáčková z Číčovic.
Kristina Horáčková se ptá, proč mohou lidé jen tak a opakovaně zneužívat policii.
Taková zákonná úprava existuje, ale v praxi je těžké ji uplatnit. Vysvětluje to Martin Červenka. U policie pracoval dvacet let a byl velitelem v jihočeském Písku. Letos na jaře odešel do civilu.
Podle zákona o elektronických komunikacích je zlomyslné volání postižitelné pokutou až 200 tisíc korun. Teoreticky tam spadají i nahlášení, kdy nejde o krizovou a bezodkladnou situaci.
Jenže chroničtí stěžovatelé vědí, jak oznámení formulovat. „Pokud bude pořád nahlašovat něco jiného s tím, že má podezření na protiprávní jednání, tak to postižitelné není. Nevím, jak to nastavit, aby se taková volání omezila. Nejpodstatnější stále je, aby se lidé nebáli zavolat,“ popisuje někdejší velitel a odborář Martin Červenka.
Říká, že telefonáty, které na tísňovou linku vůbec nepatří, jsou časté. „Nedokážu říct přesné procento, ale je to významná část. U policie se traduje, že každý útvar má vlastního chronického stěžovatele,“ dodává.
Jedna hlídka na okresní město
Expolicista Červenka má s podobnými nahlášeními bohaté zkušenosti. Jednou třeba musel vyjet, aby vyšetřoval, jestli starosta malé vesnice nezneužil obecní traktůrek a benzin při sekání trávy.
„Zavolal člověk, že starosta posekal asi 38 centimetrů soukromého pozemku. Byla to neohraničená louka, ale ten oznamovatel si podle katastru zjistil hranice pozemku, změřil to pásmem a pak to ohlásil. To přece není věc, která by patřila na tísňovou linku. Kam jsme se to dostali?“
Martin Červenka. Bývalý velitel, odborář a v současnosti tvrdý kritik poměrů u policie.
Jednu možnost zlepšení ale přesto vidí: větší podpora od nadřízených. „Dlouhodobě řeším, že operační důstojníci nemají zastání. Stěžovatelé volají opakovaně, už by to i šlo odmítnout, ale operační se často bojí. Takový člověk si pak stěžuje a aby jeho nadřízený neměl problémy, tak ho radši potrestá.“
Zároveň pak apeluje na to, aby si lidé uvědomovali, co svými udáváními ze msty způsobují. Policistů v terénu je málo.
„Na okresní město s třiceti tisíci obyvatel je jedna dvoučlenná hlídka,“ upozorňuje Červenka. „Když lítáte z místa na místo a třetina věcí jsou takovéto nesmysly, tak vás to deprimuje, demotivuje. Když hlídka vyjede na takovou řekněme banálnější věc, může chybět jinde nebo se jí prodlouží dojezdový čas k akutnímu případu.“
Paní Aleně se podařilo dosáhnout toho, že minigolf v Číčovicích musel zavřít. Jak je to možné? A jak vypadá její vystupování na obecním zastupitelstvu? Co úředníkům vyčítá?
Nejnovější epizodu podcastu Ve stínu najdete ve všech podcastových aplikacích, na webu Podcasty.cz nebo v úvodu tohoto článku.
Investigativní pořad Ve stínu
Členy týmu Jiřího Kubíka (uprostřed) jsou Vojtěch Janků, Iva Pacnerová, Jana Mičová a Jaroslav Hroch (zleva).
Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli na Seznam Zprávách. Archiv dílů najdete na našich stránkách.
Střih, sound design: David Kaiser
Režie: Jiří Marek
Své náměty či připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz.
