Natočila seriál o Kuciakovi. Doufám, že to nebude vaše budoucnost, říká Nvotová

Předražené mikiny „pro demokracii“ Tereze Nvotové nevadí. Důležité je, abychom neztratili emoční paměť, myslí si slovenská režisérka a pravidelná účastnice aktuálních demonstrací za veřejnoprávní média.

Když před nedávnem vystoupila na jednom protestu proti zrušení poplatků za veřejnoprávní média, slovenská režisérka a dokumentaristka Tereza Nvotová prohlásila, že přišla z budoucnosti. Chtěla tak upozornit na to, že Česko je velmi blízko slovenskému scénáři. Veřejnoprávní média už tam podle ní nefungují.

„Velmi doufám, že to nebude vaše budoucnost, protože na Slovensku to nevypadá moc dobře,“ přeje si umělkyně. „Vláda Roberta Fica se mstí nám umělcům, kteří jsme proti jeho vládě, jeho mafii, bojovali na náměstích po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové,“ vysvětluje Nvotová, která v současnosti dokončuje minisérii Naši lidé. Ta pojednává právě o tragické smrti mladého novináře a jeho partnerky.

„Šla jsem na první velkou vzpomínku, která se konala na Náměstí svobody. Bylo to velmi silné. Cítila jsem, že se celé Slovensko někam posunulo,“ myslí si filmařka. „Nebylo to jen o tom, že se stala vražda, což je samozřejmě hrůzostrašné. Jako bychom si ale lhali do kapsy. Všichni jsme věděli, co se na Slovensku děje, ale nebyli jsme ochotní si to připustit. Když se ta vražda stala, v té emoci nám všechno došlo. Nejen racionálně, v informacích, ale v tom, že jsme se opravdu ocitli v situaci, kdy se v naší zemi vraždí novináři kvůli tomu, že píšou pravdu.“

Optimismus mobilizované společnosti ale podle Nvotové netrval dlouho. „Chvilku to vypadalo, že jsme se nějakým způsobem probudili, že se něco pohlo, že nechceme žít ve zkorumpované zemi, kde kvůli pravdě umírají lidé. Ale pak se stalo něco, co se těžko vysvětluje. A možná, že to znáte i tady v Česku,“ říká Nvotová, která pravidelně vystupuje i na tuzemských demonstracích a chystá se jako řečnice také na Koncert pro budoucnost - oslavu 17. listopadu na Václavském náměstí.

Chápe občanská společnost, jaké hodnoty chce chránit? Neudělali jsme ze svobody a demokracie prodejní artikl, pouhý nápis na mikiny a trička? „Jde hlavně o emoční paměť. Vidíme, že se dostávají nazpět k moci krajně pravicové fašistické strany napříč Evropou. Můj výklad je, že je to kvůli tomu, že generace, která zažila druhou světovou válku, v podstatě vymírá. Nikdo si ji nepamatuje na vlastní kůži,“ myslí si Nvotová a dodává, že kdybychom si hrůzu války pamatovali emočně, k fašismu se nikdy nevrátíme.

Co ještě dokáže probudit emoční paměť? Kultura a umění. I ty podle dokumentaristky pomáhají připomínat vraždu Jána Kuciaka: „Dneska potkáte lidi, kteří tvrdí, že to byl americký agent, nebo že se zapletl s drogami. Úplné blbosti. Šíří je i sám premiér Fico, který tvrdí, že on nám jednou poví, co se tam vlastně stalo, a že to bylo celé jinak. Je to strašné a je důležité o takových věcech mluvit. A mluvit o nich tak, povím to hloupě, aby to bylo zajímavé.“

Jak podle ní dopadnou protesty v Česku? A jak vzpomíná na Vladimíra Mečiara, o kterém natočila dokument? Poslechněte si Kulturák s Terezou Nvotovou.