Ošetřovatel ji zalehl a udusila se. Příběh, který mění poměry v českých ústavech

Před dvěma lety ošetřovatel jindřichohradeckého centra sociálních služeb zabil jednu z klientek s mentálním postižením. Policie případ vyšetřila a soud muže poslal do vězení, na veřejnost se ale příběh Doroty Šandorové nedostal. Ledy státní správy se začaly hýbat až poté, co ho uveřejnil týdeník Respekt. Co musí stát udělat proto, aby se nic takového už neopakovalo?

Jsou to dva roky od chvíle, kdy v jindřichohradeckém domově pro lidi s mentálním postižením zemřela sedmatřicetiletá Dorota Šandorová. Během vyšetřování se ukázalo, že ji zabil jeden z ošetřovatelů Ondřej Bali.

Žena byla považovaná za „problémovou“. Trpěla mentálním postižením, někdy zdánlivě bez příčiny křičela, téměř nemluvila. Byla klientem, kterému se v západních zemích říká osoba s náročným chováním. Komunikovala, ale po svém. A tomu se v ideálním případě měla její péče přizpůsobit. V Jindřichově Hradci k tomu ale nedošlo.

„Ta událost se nestala náhodou. Šlo o hlubší systémové selhání. Na Domácnosti 05, kde bydlela, se objevovaly náznaky týrání. (…) A vzniklo tam takové velmi represivní nastavení vůči těm klientům,“ popisuje reportér týdeníku Respekt a předseda neziskové organizace Děti úplňku Petr Třešňák, který případ otevřel.

Jedné lednové noci před dvěma lety se Dorota Šandorová v noci pomočila a dožadovala se pití. „Ošetřovatel na probuzení zareagoval velmi prudce,“ vysvětluje Třešňák. Ondřej Bali se s ní zamkl v pokoji a podle svých slov ji ve snaze uklidnit zalehl na posteli, zkroutil jí ruce za záda a tlačil jí na hrudník. Žena upadla do bezvědomí a udusila se.

„Ráno odešel, předal službu, nikomu nic neřekl,“ vypráví Třešňák.

Krajský soud v Českých Budějovicích čin považoval za vraždu a odsoudil muže k deseti letům ve vězení, Vrchní soud v Praze ale nakonec došel k jinému závěru. Za zabití z nedbalosti mu udělil tříletý nepodmíněný trest. Po roce a půl byl Ondřej Bali za dobré chování propuštěn.

Víc než rok se zdálo, že se na příběh zabité Doroty Šandorové zapomene. O její smrti nevznikl jediný článek, jediná reportáž. Na její příběh narazil Petr Třešňák, který ho v listopadu popsal pro týdeník Respekt.

Až poté se daly do pohybu procesy, které by mohly přispět ke změně v systému sociální péče.

V den výročí Dorotina úmrtí se konala Noc důstojnosti, která si kladla za cíl uctít její památku a zároveň upozornit na problém, kterým je nevhodný přístup některých zařízení ke klientům s náročným chováním. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková na ní slíbila, že začne brzy pracovat tým odborníků, který má navrhnout, jak péči o tyto lidi zlepšit. „To je nejnadějnější návrh, který zazněl,“ říká Třešňák.

Český sociální systém totiž podle něj potřebuje systémové řešení, které pomůže přístup pečovatelů v některých zařízeních napravit. „Bezprostřední fyzické týrání klientů není v českém sociálním systému normou, ale zcela jistě je péče o lidi s náročným chováním nastavena špatně,“ říká novinář.

Sociální služby by se tak na konci této cesty mohly dočkat odborné podpory a lidé s mentálním postižením místo represí pochopení a rozvahy nad tím, co potřebují.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak je možné, že české úřady případ zprvu téměř nezaregistrovaly nebo jak jindřichohradecký ústav chování jednoho ze svých zaměstnanců vysvětloval. Poslechněte si v audiu na začátku článku.