Klempíř absolutně nechápe pocity kulturní scény, říká novinář ke sporu

Široký odpor proti snaze ministra Oto Klempíře prosadit novou podobu Státní kulturní politiky zvýraznil už tak komplikovaný vztah mezi resortem pod jeho vedením a tuzemskou kulturní scénou. V podcastu 5:59 popisujeme, proč návrh vzbudil takový rozruch.

Do prázdninového klidu v české kultuře v srpnu vpadl spor o jeden z klíčových strategických dokumentů státu v této oblasti. Na veřejnost se totiž dostala podoba Státní kulturní politiky ČR 2026–2030, v níž ministerstvo kultury rozebírá své vize do dalších let. Zástupci desítek organizací, spolků a kulturních uskupení reagovali otevřeným dopisem, ve kterém vyzvali mimo jiné ke stažení materiálu nebo také k „vyvození osobní a služební odpovědnosti“ za jeho přípravu.

Podstatným momentem je přitom fakt, že podobný dokument už se zástupci kulturní obce projednal za svého úřadování bývalý ministr kultury Martin Baxa (ODS) a minulá vláda ho schválila. Současný šéf resortu kultury Oto Klempíř (za Motoristy sobě) pak ještě letos na jaře tuto koncepci označoval za „perfektní“.

I proto překvapilo, že Klempířův úřad ve skutečnosti pracuje na nové verzi Státní kulturní politiky. Ministr nyní její potřebu zdůvodňuje tím, že podoba „staré“ koncepce je prý neufinancovatelná a že potřeboval takový dokument, za který bude moct nést politickou zodpovědnost.

Šéf kulturní sekce týdeníku Respekt Jan Vitvar nicméně takovou argumentaci rozporuje. V rozhovoru pro páteční vydání podcastu 5:59 mimo jiné namítá, že Státní kulturní politika v podobě, v jaké ji schválil předchozí kabinet, vůbec nevypadala jako dokument formovaný politickou příslušností odpovědného ministra, tedy již zmíněného Martina Baxy z ODS, přičemž se v ní tematizovaly věci jako odolnost společnosti, mediální a informační gramotnost nebo klimatická krize a jak by na ně stát měl v oblasti své kulturní politiky pamatovat. Rozhodně tak podle Vitvara nešlo o žádné „programové prohlášení ODS“.

„A to je celý problém. Oto Klempíř si najednou řekl, že to byla ‚ODSácká‘ Státní kulturní politika. (…) Ale je to ‚programové prohlášení‘ kulturní scény, která ho vypracovávala s pomocí kabinetu a která ho přesvědčila, že pro tu scénu je tohle důležité,“ říká kulturní publicista.

V nově vypracované Státní kulturní politice už důraz na společenskou odolnost čtenář nenajde. Jak totiž nedávno Oto Klempíř prohlásil ve vysílání České televize, téma odolnosti považuje za otázku z oblasti sportu nebo armády, nikoliv kultury. „Leccos to o něm vypovídá. Očividně absolutně nechápe, co kulturní scéna prožívá, protože tam opravdu o odolnosti mluví každý druhý,“ upozorňuje Vitvar.

Zatímco pro ministra Klempíře a jeho politický tábor tak podle novináře předělaná „motoristická“ verze dokumentu očividně smysl dává, samotná kulturní obec už na ni pohlíží opačně, protože koncepce nezohledňuje její témata. Nově se naopak v celkově poněkud nekonkrétním textu objevuje například teze „Podpoříme kulturu, která slouží lidem“, kterou Jan Vitvar označuje především za floskuli s nejasným významem.

Signatářům otevřeného dopisu ale vadí i okolnosti vzniku nového dokumentu. Za zásadní označují to, že se zástupci kulturního sektoru na nové podobě neměli možnost podílet – na rozdíl od minulosti.

Podle novináře týdeníku Respekt se tak zdá, že se lidé z oboru v negativním pohledu na návrh Státní kulturní politiky víceméně sjednotili: „Myslím si, že se dá říct, že plošně to té kulturní scéně opravdu nevyhovuje a šokuje. Zvláště, dejme tomu, nezávislému sektoru.“ A zeslabení tohoto odporu neočekává ani navzdory rozhodnutí ministerstva prodloužit připomínkové řízení pro odbornou veřejnost do 25. srpna. Mezi lidmi z kultury prý totiž sílí dojem o poněkud chaotickém fungování ministerstva.

Podoba Státní kulturní politiky a okolnosti jejího vzniku jsou tak pro českou kulturní scénu dalším momentem, který ji znejišťuje. Zároveň jí ale podle Jana Vitvara může posloužit jako chvíle, kdy si udělá jasněji v tom, co pro ni příchod Oto Klempíře a agendy Motoristů na ministerstvo kultury reálně znamená – tedy poznání, že si resort mnohdy bude dělat věci po svém a bez ohledu na názory kulturní scény.

Přitom už od chvíle, kdy se Motoristé začali podílet na moci, se podle novináře Vitvara zejména s ohledem na kulturní politiku státu objevují obavy, že se Česko vydá podobnou cestou jako Slovensko, kde se umělci opakovaně bouří proti ministryni Martině Šimkovičové, která mimo jiné odvolala šéfy nejvýznamnějších kulturních institucí, jako je Slovenské národní divadlo nebo Slovenská národní galerie. Do vedení pak místo toho dosazuje reprezentanty blízké vládní koalici.

Český ministr kultury Oto Klempíř nicméně podle Jana Vitvara opakovaně ujišťuje, že podobný směr není ve hře. A zároveň ani jeho Státní kulturní politika navzdory všemu negativnímu ohlasu zatím z novinářova pohledu neobsahuje třeba jednoznačně národovecké motivy, které by se prý naopak daly očekávat na Slovensku.

Přesto šéf kulturní rubriky týdeníku Respekt varuje. „Kulturní scéna si říká, že je to vlastně dobré, protože on (Klempíř) nedělá nic pro to, abychom slovenský scénář nastoupili – nic konkrétního a otevřeného. Ale já říkám, že mnohem důležitější a zásadnější je, že nedělá nic proti tomu, abychom ten scénář naplnili. Protože když se podíváte na to, jakým způsobem Motoristé třeba tu kulturu vnímají, jakým způsobem se o ní vyjadřují jeho koaliční partneři, tak to tím slovenským scénářem velmi otevřeně zavání. A on (Klempíř) se proti tomu nevymezuje,“ míní Vitvar.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co je známo o faktickém autorství nové Státní kulturní politiky na ministerstvu Oto Klempíře. Nebo jestli už je jasné, kolik peněz by mohl resort pro příští rok dostat. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.