Rusové teď mohou kvůli Trumpovi „šlapat na pedál“, říká politický geograf

Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa nakupovat dosud embargovanou naftu z Ruska šokovalo Evropu i Ukrajinu. Mezi Washingtonem a Kyjevem už několik dní létají ostré výroky a zároveň po čase opět sílí i pochybnosti o americkém odhodlání Ukrajinu podporovat. A jak upozorňuje politický geograf Michael Romancov, v Moskvě se mezitím slaví.

Z globálního pohledu nejde o nijak převratný objem, jeho dopady na mezinárodní dění jsou ale už několik dní velmi výrazné. Řeč je o dohodě o vývozu nafty z Ruska, kterou s tamním prezidentem Vladimirem Putinem uzavřel jeho americký protějšek Donald Trump. Od chvíle, kdy v pátek šéf Bílého domu zaskočil své partnery včetně Ukrajiny oznámením, že Rusko navzdory sankcím dodá na americký a světový trh přes 350 tisíc tun nafty a že další dodávky budou následovat později, začala na ose Washington–Kyjev houstnout atmosféra.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dohodu mimo jiné označil za projev slabosti a napomáhání agresorovi. Trump naopak za ujednání děkoval Putinovi a ukrajinským směrem vyslal vzkaz, že by si země měla zvolit nového lídra. Podle amerických médií Washington také pohrozil, že Ukrajině přestane poskytovat zpravodajské informace, pokud Ukrajina neupustí od útoků na ruské rafinerie. A přestože Trump v úterý uvedl, že USA tyto informace nadále sdílejí, pochybnosti o americkém přístupu jsou zasety. A není to poprvé.

„V Rusku jsou z toho, co proběhlo, naprosto nadšení,“ říká o Trumpově dohodě s Putinem politický geograf Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a Metropolitní univerzity Praha. V rozhovoru pro podcast 5:59 podotýká, že více než samotný ekonomický efekt zmíněných dodávek je podstatný jiný faktor: „Donald Trump opět jednou signalizuje, že navzdory tomu, co Rusové na Ukrajině dělají, navzdory tomu, kolikrát je vyzval, aby toho nechali, je i nadále ochoten s nimi nejen jednat, ale vlastně se jim tímto způsobem podbízet.“

Právě zmíněný symbolický rozměr označuje Romancov za politicky, resp. geopoliticky důležitý. Naopak ekonomický význam – jak pro Rusko, tak pro USA, kde se Trump před blížícími se volbami snaží srazit ceny paliv – analytici povětšinou označují za zanedbatelný. A také český akademik s tímto hodnocením souhlasí. Nový impulz ve vztazích americké a ruské hlavy státu však podle něj Moskvu skutečně velmi těší.

Mimochodem, média v Rusku prý dokonce telefonát Trumpa s Putinem, během něhož se dohoda „upekla“, popisují v konturách připomínajících hovor dvou zamilovaných lidí. „Prý se nebyli schopni (oba prezidenti) dohodnout, kdo z nich to položí jako první, takže tam nejspíš proběhlo takové to ‚Ty to polož!‘ – ‚Ne, ty to polož!‘ A pak to prý položili oba současně. Takže tam možná byl tento až romantický rozměr. A to je něco, co zkrátka nějakým způsobem v tom ovzduší zůstane při každém dalším jednání,“ popisuje Romancov s odkazem na reporty ruských novinářů.

Důvodů, proč režimu Vladimira Putina dohoda o naftě hraje do not, nicméně politický geograf Michael Romancov uvádí více. Patří sem například fakt, že se Rusko – jinak Západem sankcionované a do značné míry izolované kvůli agresi vůči Ukrajině – opět dostává do titulků světových médií. A to ve světle, které Moskvě může lichotit, protože ji Trump vtahuje do hry jako důležitého aktéra a v podstatě za Ruskem stanovených podmínek.

Navíc je tu také faktor stále důležité role, jakou Spojené státy hrají k oběma válčícím stranám rusko-ukrajinského konfliktu. Expert z FSV UK a Metropolitní univerzity Praha zdůrazňuje, že Ukrajinu „drží ve hře“ právě podpora ze strany Západu a že její možnosti samostatně se rozhodovat a určovat směr dalšího vývoje jsou v porovnání s Ruskem a jeho zdroji mnohem omezenější. „A vždy když Američané takto Rusům vyjdou vstříc, tak mohou ‚šlapat na pedál,“ podotýká Romancov.

Každopádně pokud ekonomické přínosy dohody o naftě mohou být pro Spojené státy jen velmi omezené – jak se experti shodují –, pak se nabízí otázka, proč se k takovému postupu Donald Trump vůbec odhodlal. Ohledně některých jeho na první pohled ne zcela pochopitelných rozhodnutí už se přitom vžila i teze z tábora jeho příznivců, že podniká šachové tahy tak rafinované, že je běžný pozorovatel ani nemůže nahlédnout. Jenže jak o aktuálním dění říká Michael Romancov: „Já v tom nic geniálního prostě nevidím.“

„A samozřejmě tohle není poprvé – a pravděpodobně to není naposledy –, co Donald Trump udělal takovouto prapodivnou šarádu,“ pokračuje politický geograf. Přičemž se podle něj zdá, že jediným ziskem snad mohlo být jen to, na co upozornil například americký deník The New York Times – tedy že se při vyjednáváních s Ruskem naskytla lidem z Trumpova okruhu a na ně napojeným investorům příležitost finančně těžit z transakce kolem ruského státního gigantu Lukoil.

Jisté je alespoň to, že se Trump skutečně s Putinem dohodl. A že Ukrajina se teď musí vypořádat s dalším náročným okamžikem ve svém klíčovém spojeneckém vztahu s USA. Ve vztahu, který je podle Michaela Romancova nesmírně náročný, ale ve kterém se už Kyjev do nějaké míry například naučil, jak se svými partnery na americké straně komunikovat. „Čas od času se ale Donald Trump prostě splaší – což se zdá, že se teď opět stalo,“ dodává expert.

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o tom, jak Rusko při jednáních se Spojenými státy podle Michaela Romancova těží ze zkušeností a schopností svých vyjednavačů. Nebo jak fatální by pro Ukrajinu mohla být stopka zpravodajských informací ze strany USA. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.