Sedm mužů, sedm hodin sexuálního násilí a mlčení, které otřáslo Amerikou

Americkou společností otřásá případ údajného skupinového znásilnění studentky prestižní Cornellovy univerzity. Sexuální útok, který se měl odehrát v roce 2024, otevírá mnohem širší otázky než jen to, jak k němu mohlo dojít. Proč sexuálnímu násilí nedokážeme účinně předcházet? Proč muži, kteří jsou jeho svědky, často mlčí? A nakolik se skutečně změnil přístup společnosti k obětem takových činů?

Sedm mužů, několikahodinové sexuální násilí a desítky lidí, kteří sice věděli, co se děje, ale nijak nezasáhli. Případ, v médiích známý jako „Cornell 7“, se měl odehrát na podzim roku 2024 na večírku studentského bratrstva prestižní americké Cornellovy univerzity ve státě New York.

Dne již bývalá studentka Cornellu, vystupující pod pseudonymem Jane Doe, tvrdí, že ji sedm mužů sexuálně napadlo. Jeden z nich měl prostřednictvím skupinové konverzace na Snapchatu dokonce vyzývat další muže z bratrstva, aby se k nim připojili. Studentka přitom byla zčásti opilá a zčásti pod vlivem ketaminu, který si podle svého tvrzení brala pod nátlakem.

Univerzita následně vedla vlastní vyšetřování, dva studenty vyloučila, dalším pozastavila studium nebo udělila mírnější postihy, včetně psaní esejí. Trestní stíhání ale zahájeno nebylo. Letos v září se případ znovu dostal do centra pozornosti poté, co žena podala občanskoprávní žalobu nejen na sedm mužů, ale také na samotnou univerzitu a další instituce.

Podle Barbory Chaloupkové, redaktorky Deníku N a hostky podcastu MDŽ, vyvolal případ tak silnou odezvu především kvůli frustraci části americké společnosti, především žen, i když nejen jich. Cituje přitom komentátora The New York Times Davida Frenche, podle kterého „Amerika žije ve věku nepotrestatelnosti, že všechno projde,“ popisuje Chaloupková, která na univerzitách ve Spojených státech několik let studovala.

„Ten hyperagresivní maskulinní nátěr, který má dnešní americká vláda a pravice, ten je v tomto velmi nemilosrdný. (…) A ten případ kromě toho, že je tak brutální, tak se dotkl i něčeho hlubšího v americké společnosti,“ naráží Chaloupková na excesy stávajícího amerického prezidenta Donalda Trumpa, který byl několikrát obviněn ze sexuálního obtěžování, napadení nebo sexuálně nevhodného chování. Odsouzen byl v jednom případě, vinu ale nikdy nepřiznal. To vše deset let poté, co Spojené státy prožily vlnu Me Too upozorňující na sexuální obtěžování a zneužívání moci vůči ženám.

Podle právničky z Katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a další hostky podcastu Andrey Procházkové hraje v silné odezvě žen v západním světě svoji roli i to, že se řada z nich dokáže do role Jane Doe vcítit. „Že se dostaly přímo do té situace, že byla nějaká party, byly tam omamné látky, alkohol, najednou přestaly mít pocit kontroly a někdy to vedlo k něčemu, co si nepřály.“ Ne vždy to samozřejmě končí brutálním sexuálním útokem, pocit ztotožnění je ale podle Procházkové přesto silný.

A druhým aspektem, kvůli kterému se podle Procházkové dostává případu takové pozornosti, je i chování 50 dalších lidí v chatu, kteří přesto, že si přečetli vulgární výzvy svých spolužáků k sexuálnímu styku s omámenou ženou, nezasáhli. „A ta společnost – především ženy – došla do stadia, kdy víme, co je za problém, nás se to dotýká, ale chceme, aby už začali mluvit ti muži,“ popisuje právnička viditelně rostoucí frustraci nejen amerických žen.

Kromě toho, že se nikdo na obranu ženy v danou chvíli nepostavil, utrpěla tím její pověst a to na univerzitním kampusu hodně znamená. Chaloupková, která má s americkým univerzitním životem zkušenosti, popisuje, jak fatální důsledky to může mít. „Americký univerzitní život je kampusový život. Žijete v kampusu, který je mnohdy úplně stranou od všech měst, je to uzavřená bublina. A reputace je v tom prostředí to jediné, co máte, to prostředí je vaše rodina, vaši kamarádi, váš společenský kapitál, trávíte tam doslova veškerý čas,“ popisuje Chaloupková a dodává , že zatímco část domnělých útočníků školu dostudovalo, Jane Doe ji po incidentu opustila.

Samotná Cornellova univerzita, i když teď zažívá velmi negativní publicitu, nebude mít v budoucnu podle Procházkové o uchazeče nouzi. Titul z ní, stejně jako z dalších škol, které patří do takzvané „Ivy League“, tedy mezi nejprestižnější americké univerzity, otevírá dveře do světa úspěšných, což je paradox. „Ty univerzity nemají v americké společnosti dobrou pověst, jsou brány jako elitářský odtržený klub. Pravice je vnímá jako ideologické instituce, které indoktrinují lidi, levice je vnímá jako instituce, kde hrají roli peníze a které jsou v područí bohatých donorů. Nikdo nemá americké univerzity rád, ale všichni na nich chtějí studovat,“ vysvětluje Procházková.

Jak ale podobnému případu, ke kterému zřejmě došlo na Cornellu, předcházet nebo jej alespoň efektivněji řešit? Třeba změnou zákona, která lépe reflektuje pozici oběti a její pravděpodobné chování během činu i po něm. K takové úpravě došlo v rámci občanského zákoníku v minulosti i v Česku. To ale podle hostek podcastu MDŽ nestačí.

Stejně jako debata o důležitosti konsentu. „To je holé minimum, na to má být navázána složitější debata, kterou právně neukotvíte, jako je kulturní a morální rovina,“ popisuje novinářka Barbora Chaloupková s tím, že sex je složitý mezilidský kontakt a nedá se na něj nazírat jen skrze paragrafy.

Podle právničky Andrey Procházkové je také potřeba jinak nazírat na oběti a dát jim čas pojmenovat to, čím si prošly a co se jim doopravdy stalo. „Myslím, že se do toho dokážeme vžít, že se nám stalo něco traumatického, nepříjemného, negativního a strašně dlouho trvalo si přiznat, co se vlastně stalo. A pak jsme šly na kafe s kamarádkou nebo na terapii, kde někdo poprvé použil nějaká slova, která popsala to, co cítíme.“ To, že i v tomto případě Jane Doe mění v čase výpověď, je proto podle ní logické a zaslouží si, aby se její případ dostal před porotu, která případ posoudí.

Dochází k sexuálním útokům i na českých vysokých školách, kde není tradice univerzitních bratrstev? Jakou roli hrají v podobných případech média a to, že se o ně začnou zajímat? A blýská se na lepší časy?