SPD narazila na „militantní demokracii“. Soud byl ojedinělý, říká expert

Podněcování k nenávisti s potenciálně tragickými dopady. Tak soudkyně v nepravomocném rozsudku ohodnotila plakátovou kampaň SPD z roku 2024. Na tuzemské poměry raritní zásah české justice rozebíráme s odborníkem na populismus a pravicový extremismus v politice Alešem Michalem.

Tuzemská politika má za sebou kontakt se soudní mocí, k němuž v Česku dochází jen naprosto ojediněle. Obvodní soud pro Prahu 1 ve středu vynesl rozsudek, zatím nepravomocný, podle něhož hnutí SPD svými plakáty v roce 2024 spáchalo trestný čin podněcování k nenávisti. Umělou inteligencí vytvořené snímky zobrazovaly mimo jiné černošského muže se zakrváceným nožem v ruce. A doprovázel je slogan o tom, že problémy českého zdravotnictví nevyřeší „chirurgové z dovozu“.

Podle výroku soudu by SPD měla zaplatit tři miliony korun. Hnutí s verdiktem nesouhlasí, chce se odvolat a kauzu je připraveno hnát až k Ústavnímu soudu, protože ji – slovy Tomia Okamury – vnímá jako „důležitý precedens v boji za svobodu slova a demokracii“.

Podle politologa Aleše Michala z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), který se krom jiného odborně zabývá projevy populismu a pravicového extremismu v české politice, lze celou věc zarámovat pojmem „militantní demokracie“, který se v politologii používá.

„To je stav, kdy si demokratický systém prostě musí umět nějakým způsobem poradit se stranami, které to s demokracií nemyslí dobře a které svou rétorikou nebo svou politikou poškozují ústavní hodnoty,“ vysvětluje Michal v pátečním vydání podcastu 5:59.

V praktických krocích státu se to podle něj projevuje dvěma hlavními způsoby. K tomu prvnímu – zákazu politické strany a jejímu rozpuštění Nejvyšším správním soudem – došlo v historii země dosud jen jednou. V roce 2010 se to stalo krajně pravicové Dělnické straně.

Druhým směrem, který expert zmiňuje, je pak trestní právo. To bývá zpravidla použito proti šiřitelům ideologií směřujících k potlačení lidských práv nebo práv vybraných skupin. Většinou ale takto bývají kriminalizovány výroky nebo činy jednotlivců.

„Tady to je specifické v tom, že se soud zaměřil na propagaci a kampaň celé politické strany. Takže v tomto směru to je ojedinělé,“ říká akademik z FSV UK, který se ztotožňuje s argumentací, která zazněla u soudu z úst státního zástupce i samotné soudkyně.

„Stát si vede dobře v tom, že si umí poradit i s těmi tzv. verbálními trestnými činy. (…) Můžeme to vnímat jako pozitivní zprávu pro kvalitu právního státu v České republice,“ domnívá se Aleš Michal.

Politolog v rozhovoru připomíná i případ Jaromíra Baldy, důchodce a příznivce SPD, který v roce 2017 pod vlivem nenávistných a stereotypizujících výroků o nebezpečných migrantech pokácel dva stromy na železniční tratě, čímž způsobil nehody vlaků, a jako první člověk v Česku byl odsouzen za teroristický útok.

I u Baldy bylo na počátku (nenávistné) slovo. A právě proto Michal dává soudu za pravdu: „Je důležité si uvědomit, že to hrocení rétoriky, ta radikalizace, poté může vést i k takovýmto krokům.“

Argumentace Tomia Okamury a jeho spolustraníků, že cílem kampaně, v níž byly inkriminované plakáty použity, nebylo vyvolat nenávist, nýbrž „pojmenovat“ reálné problémy, podle Aleše Michala obstojí maximálně mezi krajními příznivci SPD. To, že dané plakáty Okamura prezentoval i na středečním tiskovém brífinku svolaném po rozhodnutí soudu, podle něj svědčí o tom, že strana couvat nebude: „SPD s tím skutečně pracuje dál. A je to takové zatvrzení se v té pozici.“

V podcastu 5:59 se politolog zevrubně zabývá i specifičností postavení SPD v koalici vedené Andrejem Babišem. To, že Okamurovo hnutí v kabinetu nezastupují přímo jeho členové, ale pouze nominanti, kteří mu navíc byli podle Michala v reálu spíše vnuceni, nakonec dává dostatek manévrovacího prostoru všem. Premiér Babiš se totiž může tvářit, že ve vládě nesedí přímo se členy soudně (nepravomocně) trestaného hnutí. A SPD se nepřímá forma vládního angažmá rovněž hodí:

To, že SPD nemá stranické lídry přímo ve vládě, podle experta zároveň ovlivňuje, jakým způsobem může komunikovat, a rovněž z Michalova pohledu i „podvazuje možnosti k její deradikalizaci“, na kterou by snad přímá vládní účast jinak vytvářela tlak.

Za další podstatný faktor pak politolog uvádí také přítomnost „extrémních prvků s velmi ostrou rétorikou“ v rámci poslaneckého klubu SPD, například v podobě šéfa spřízněné strany PRO Jindřicha Rajchla. I z toho důvodu Aleš Michal neočekává, že by se SPD v čele s Tomiem Okamurou začala v dohledné době umírňovat.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, proč by politolog Michal považoval za přínosné, kdyby nakonec ve věci skutečně rozhodoval i Ústavní soud, nebo proč je expert zvědavý na to, jak bude vypadat nejnovější výroční zpráva ministerstva vnitra o extremismu a předsudečné nenávisti. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.