V pasti populistických slibů. Co nedokáže ani „nejmocnější žena světa“

Dolní komora japonského parlamentu ve středu potvrdila ve funkci premiérku Sanae Takaičiovou. Čtyřiašedesátiletá politička během ledna rozpustila parlament, ve kterém měla její Liberálnědemokratická strana většinu. Začátkem února její uskupení znovu volby vyhrálo, a dokonce získalo v dolní komoře nejvíc křesel od konce druhé světové války. Do jaké míry Sanae Takaičiová může změnit Japonsko a jeho roli ve světě?

Už loni v říjnu se stala historicky první japonskou premiérkou, teď si nechala Sanae Takaičiová potvrdit mandát v předčasných únorových volbách. Její Liberálnědemokratická strana navíc získala ve 465členné dolní komoře 316 křesel, a nebývale tak posílila svou pozici v parlamentu.

Západní média píší, že k vítězství pomohla Sanae Takaičiové popularita u mladých, kteří ji s oblibou sledují na sociálních sítích. Japanolog Jan Sýkora nicméně tvrdí, že jde spíše o jeden z mýtů, které se v souvislosti s posledními japonskými volbami objevily.

„Podpora mládeže znamená větší podíl prvovoličů nebo mladých. V tomto případě to bylo zhruba 41 procent oprávněných voličů. To znamená, že 60 procent osmnáctiletých lidí, kteří můžou volit, k volbám nepřišlo,“ popisuje v podcastu 5:59 expert z Ústavu asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Pro úplnost: je to jen o tři procenta víc než v minulých volbách.

Sýkora ale zároveň připouští, že sociální sítě jako takové se do voleb skutečně promítly. Japonští komentátoři prý dokonce zmiňují, že jde o první volby v japonských moderních dějinách, v nichž kampaň probíhala téměř výhradně v online prostředí.

Na nic jiného ostatně nezbyl čas. Mezi oficiálním zahájením kampaně a hlasováním uběhlo pouhých 12 dnů. Myšlenky, jež chtěli politici předat voličům, se tak podle Sýkory smrskly na několik „výkřiků a hesel“. „Takže se zároveň hovoří o tom, že jsou to první vyloženě populistické volby v japonských poválečných dějinách,“ vysvětluje japanolog.

Co zemi pod vedením Sanae Takaičiové tedy čeká?

Od svého nástupu do úřadu loni na podzim mluví nová premiérka o potřebě dalšího zvyšování obranného rozpočtu a o nutnosti přehodnotit japonskou obrannou politiku. Jen pro doplnění: Japonsko má už od konce druhé světové války ústavně zakotvený pacifismus. Nesmí tak řešit mezinárodní spory silou a v podstatě se vzdalo armády. V zemi nicméně fungují obranné sbory, které se využívají např. během častých přírodních pohrom typu zemětřesení nebo tsunami.

Sýkora ale v podcastu popisuje, že v historii už došlo několikrát k prolomení tabu popsaného v japonské ústavě. Naposledy se tak stalo v roce 2015, kdy tehdejší premiér Šinzó Abe prosadil tzv. zákon o kolektivní bezpečnosti, který umožňuje vysílat jednotky do zahraničí v bojových formacích, pokud Japonsku hrozí napadení.

Pokud by tak chtěla nová japonská premiérka obrannou politiku země znovu měnit, nezbylo by jí podle japanologa už nic jiného než úprava ústavy. Na to sice má potřebnou dvoutřetinovou většinu ve Sněmovně, ale to nestačí. „Na změnu ústavy potřebujete celostátní plebiscit, všelidové hlasování. A to si myslím, že by v Japonsku pořád ještě neprošlo,“ říká expert.

Další významnou oblastí, kterou se chce Sanae Takaičiová zabývat, je ekonomika. Japonsko je totiž už od 90. let v ekonomické stagnaci. A přestože krize není v zemi na první pohled vidět, promítá se v enormním zadlužování. „V současné době ten procentní podíl je zhruba 260 procent HDP. Přitom v Česku, když hovoříme o 40 procentech, je z toho národní tragédie,“ popisuje Sýkora.

Nová předsedkyně vlády pak chce životní situaci Japonců zlepšovat několika kroky: uvolněním fiskální politiky státu, snižováním spotřební daně na základní potřeby a zvyšováním podpory perspektivních průmyslových odvětví jako IT. Zároveň s tím ale plánuje zvyšovat výdaje na zbrojení.

„Odborníci mluví o tom, že to jsou jasně populistická hesla, která si vlastně protiřečí. Protože vy na jedné straně chcete omezovat příjmy, na druhé straně chcete zvyšovat výdaje a zároveň nechcete zvyšovat zadlužení. Takže já osobně to vidím vlastně dost černě,“ domnívá se japanolog.

Nejen v souvislosti s nepřesvědčivými plány, které v posledních měsících Sanae Takaičiová předložila Japoncům, se tak Sýkora domnívá, že se premiérka nestane ženou, která transformuje Japonsko. Naopak v čele vlády bude podle něj stát jen tak dlouho, dokud její frakce v Liberálnědemokratické straně bude mít nejsilnější podporu.

Jen těžko tak podle experta může být nejmocnější ženou světa, jak o ní tento týden psal například týdeník The Economist. „Není schopna podle mě provést základní ekonomickou reformu a rozhodně bych ji nepovažoval za nejmocnější ženu světa,“ shrnuje Sýkora.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaký vztah má v současnosti Japonsko se svým největším regionálním rivalem Čínou nebo zda země i dnes spoléhá na letité spojenectví se Spojenými státy americkými. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.