Jste jako švábi, vzkázal mladým Indům soudce. A nastartoval tím sílu ulice

O otřes ve vládě indického premiéra Naréndry Módího se postaral zřejmě nepříliš očekávaný aktér – Švábí lidová strana. Původně satirický projekt se stal pro mnohé mladé Indy cestou, jak vyjádřit svou frustraci z poměrů v zemi. Tlak protestů nakonec vedl až k rezignaci ministra školství. „Švábí příběh“ líčí v podcastu 5:59 indolog Jiří Krejčík.

Co začalo jako satira se švábem ve znaku, vyústilo v nejlidnatější zemi světa až k vynucené rezignaci ministra federální vlády a také k patrné nervozitě dlouholetého premiéra. Tak nějak zní ve zkratce příběh, který v Indii otřásl nejvyššími patry politiky. Protestní hnutí s názvem Švábí lidová strana (CJP) si tam vymohlo odchod ministra školství Dharméndry Pradhána kvůli květnovému skandálu s uniklými testy z celostátních přijímacích zkoušek na lékařské fakulty.

„Byl to první indický ministr za 12 let (co vládne premiér Naréndra Módí), který rezignuje pod tlakem veřejnosti,“ podtrhuje význam v sobotu oznámeného konce v Módího kabinetu indolog a politolog Jiří Krejčík z Metropolitní univerzity Praha (MUP) a také z Filosofického ústavu Akademie věd ČR. Jak přitom v rozhovoru pro podcast 5:59 dodává, je to vývoj, kterého se vláda nejspíše výrazně obávala, protože by mohl zesílit tlak na odvolání dalších ministrů, ať už čelí pochybnostem o zvládání vlastní funkce, nebo třeba korupčním podezřením.

Problémy, před kterými hegemon indické politiky Naréndra Módí a jeho Indická lidová strana (BJP) stojí, ale mohou být širší než „pouhé“ personální změny v kabinetu. Podle Krejčíka totiž střet s protestním hnutím opírajícím se o mladé lidi ukázal, že právě mladou generaci Indů premiér a jeho vláda „úplně ztratili“. V posledních dnech se sice Módí pokusil u této věkové skupiny zabodovat například videovzkazy zjevně šitými podle instagramových vzorů, úspěch takové komunikační ofenzivy je ale značně nejistý.

Český expert sice poukazuje na Módího celkově přetrvávající popularitu v indické společnosti, zároveň prý ale její udržování stojí nemalé prostředky, kdy se podle Jiřího Krejčíka dá mluvit i o budování vlastního kultu osobnosti. Jenže premiérovo působení doprovází také množství ne zrovna zářných chvilek.

„Naréndra Módí tam má spoustu přehmatů, spoustu přešlapů, za které nikdy nevyvodil osobní odpovědnost. Takže si myslím, že indická vláda teď bude pod mnohem větším tlakem veřejnosti, protože veřejnost zjistila, že když se ozve, tak se ta vláda možná začne drbat na hlavě. A že to třeba má nějaký smysl,“ podotýká indolog.

Jak se ale vůbec stalo, že „švábi“ tak výrazně promluvili do politického dění? Švábí lidovou stranu (v originále Cockroach Janta Party) založil v polovině května třicetiletý student marketingu a PR Abhidžít Dipké, toho času usazený v americkém Bostonu. Bylo to jen krátce poté, co Indii zasáhl další ze skandálů spojených s úniky testů a narušením průběhu přijímacích zkoušek, kdy tato kauza zkomplikovala život obrovskému počtu studentů a bývá spojována i se zhruba dvěma desítkami případů sebevražd některých z nich.

„Situace byla skutečně vypjatá, studenti se totiž k těm zkouškám dost upínají. Vzdělání je v Indii stále silným klíčem k sociální mobilitě,“ popisuje Jiří Krejčík a dodává, že přípravě na tyto testy lidé často věnují ne jeden, ale třeba hned dva roky života.

V květnu se ale stala i další událost, která je z dnešního pohledu pro vzestup CJP důležitá. Jeden ze soudců indického nejvyššího soudu totiž pronesl komentář, ve kterém některé mladé nezaměstnané lidi přirovnal právě ke švábům. A tehdy se Abhidžít Dipké rozhodl, že tuto identitu přijme za svou. A jak už dnes víme, dokázal při tom oslovit tolik svých krajanů, kolik nejspíš ani sám nečekal.

Expert z MUP a Filosofického ústavu AV ČR vysvětluje, že vytvořením CJP vlastně Dipké urážku převrátil ve ctnost. Hnutí se tak v podstatě přihlásilo nejen k tomu, že stejně jako švábi i jeho členové vycházejí ze „špinavého“ prostředí, tentokrát v podobě indického vzdělávacího systému. Ale že stejně jako švábi jsou i oni velmi houževnatí, což uplatní ve svých protestech a voláních po reformě a také vyvození odpovědnosti a rezignaci ministra školství.

„Opravdu to začalo jako satira. (…) Že je to recese, je vidět i z pětibodového programu vydaného na webových stránkách, který je (ale) hrozně zajímavý tím, že zároveň naprosto přesně pojmenovává problémy indické politiky a toho vzdělávacího systému, mediální krajiny, zkrátka všeho. Což si myslím, že i pomohlo k tomu, že se s tím lidé najednou začali ztotožňovat,“ říká Krejčík. Mohutnou vlnu zájmu, která se vzedmula, podle něj dokládá třeba fakt, že jen za první týden získala CJP na instagramu bezmála 25 milionů sledujících.

Hnutí se začalo zhmotňovat i fyzicky, protestní shromáždění v Dillí ale dlouho nebyla příliš početná. Změna podle Krejčíka přišla ve chvíli, kdy svou podporu Švábí lidové straně začaly vyjadřovat některé známé osobnosti. Za klíčový moment ale označuje především pondělí 20. července, kdy snahu o pochod příznivců CJP k parlamentu tvrdě potlačila policie. A zatímco indické úřady uváděly zhruba 120 zraněných příslušníků bezpečnostních složek a asi 60 demonstrantů, podle organizátorů protestu byly zraněny stovky účastníků akce.

Ani poté ale demonstrace, jejichž obvyklým dějištěm se stal prostor u historické astronomické observatoře Džantar Mantar v centru Dillí, neustaly. Minulý pátek si vláda v čele s Módím vzala den na rozmyšlenou – a v sobotu už přišla rezignace Dharméndry Pradhána, kterou protestující tolik žádali.

Není přitom z pohledu Jiřího Krejčíka vlastně složité říci, proč se právě tato vlna nespokojenosti stala tak mohutnou: „Mezi mladými lidmi a absolventy je (v Indii) rekordní nezaměstnanost. (…) A proto se tolik upínají na ty zkoušky a proto je potřeba, aby byly transparentní a férové. Takže je poměrně logické, že právě případ uniklých informací byl spouštěčem, kdy pohár trpělivosti mladé generace přetekl.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak důležitou postavou ministr Pradhán v kabinetu Naréndry Módího vlastně byl. Nebo uslyšíte, proč dnes nemálo expertů nepovažuje Indii za plně demokratickou zemi. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.