Článek
Eva Topinková je průkopnicí medicínského oboru zabývajícího se zdravotním stavem starých lidí. V rozhovoru popisuje metody, které prodlužují věk, udržují naživu lidi s těžkými chorobami a otevírají řadu zásadních otázek.
„Chcete slyšet dobrou, nebo špatnou zprávu?“ ptá se profesorka Eva Topinková, když v rozhovoru padne otázka, jestli vědecký údaj o schopnosti fyzické schránky člověka dožít se až 130 let nás má potěšit, nebo spíš vyděsit.
„Dobrá zpráva je, že tento potenciál máme. Špatná je, že ho zatím nedokážeme využít. Geriatrie jako obor a medicína dlouhověkosti se snaží zpomalit proces stárnutí. Je ale otázka, jestli bychom ho chtěli nebo dokázali zastavit. Co když bychom mohli žít třeba ještě déle? Nebo žít v novém, uměle vytvořeném těle? Je na to společnost připravená?“ nadhazuje Eva Topinková zásadní otázky, které nejen před světem vědy stojí.
V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, popisuje metody, které mohou v budoucnosti stárnutí člověka výrazně zpomalit.
„Naše tělo bylo uzpůsobeno k tomu žít tady určitou dobu, z biologického pohledu je to těch 120, 130 let. To je maximum, co to ‚auto jezdí‘, když to vezmeme mechanicky. Můžeme ho ‚opravovat‘ a pomáhat mu nahrazovat jeho ‚součástky‘, ale po určité době to přestane být možné,“ říká lékařka a při popisu dnešních lékařských a vědeckých metod zásahu do zpomalení stárnutí dokonce použije výraz „šlapeme v tom jako slon v porcelánu“.
Zároveň věří, že se to do budoucna podaří zlepšit. „Když se podaří odstranit stárnoucí buňky, tak organismus omladíme. Když zabráníme nějaké reakci, tak je to pro organismus taky lepší - a proces trochu zpomalíme. Ale já si myslím, že je to spíš filozofická než mechanická otázka. … Umíme populaci nabídnout něco, proč by tady člověk měl tak dlouho zůstávat? Je na toto společnost připravená?“
Budeme snad pracovat do devadesáti?
Zásadním problémem podle ní je, že nejde prodlužovat dětství a mládí, a zároveň se z dlouhodobého hlediska neposouvá hranice, kdy začíná stáří - ta je 65 let. V podobném věku lidé odcházejí i do důchodu.
Má tedy společnost chtít prodlužovat věk? Eva Topinková odpovídá: „Věda to umožní. Ale co z hlediska sociologického? Jak budeme pracovat, když budeme žít do 140 let? Do devadesáti? Důchod máte spočítaný na dvacet let. A teď si ještě vezměte, že průměrně v 62 letech český člověk přestává být zdravý.“
Eva Topinková a Jiří Kubík před natáčením rozhovoru ve studiu Seznam Zpráv.
Zdravotní stav starších lidí je zásadním tématem, kterému se Eva Topinková věnuje už čtyři desetiletí. V roce 1983 vznikl samostatný obor geriatrie a ona byla velkou propagátorkou toho, aby se začal vyučovat na lékařských fakultách.
Jak se za tu dobu změnil zdravotní stav lidí na „začátku stáří“, tedy v 65 letech?
„To je docela složité. Nejvyšší úmrtnost v české populaci je na kardiovaskulární onemocnění. V tom došlo za posledních třicet let k výraznému snížení úmrtnosti. Výrazně se snižuje úmrtnost na onkologická onemocnění. Zlepšují se možnosti léčby chronických plicních onemocnění, revmatických onemocnění, osteoporózy,“ odpovídá Eva Topinková.
Daří se tedy zachránit lidi se závažnými diagnózami, kteří by před desítkami let nepřežili. „Takže největší problém současnosti je nárůst chronické vícečetné nemocnosti. Ti lidé jsou naživu, mohou být dost kompenzovaní, mají cukrovku, mají vysoký krevní tlak, mohou mít onemocnění prostaty u mužů, u žen mají dost často postmenopauzální osteoporózu, mají nějaké další kloubní onemocnění, různé artrózy, bolesti v zádech a tak dále… A najednou se dostáváme do velkého spektra chronických nemocí, které může ve věku 65 až 70 ovlivňovat jejich schopnost sebeobsluhy, potřebu pomoci a péče druhé osoby, ale i velkou spotřebu péče specialisty.“
Alzheimer o pět let později
A tady podle ní vzniká velký problém – péče o staré, nemocné lidi, kteří se svou nemocí žijí dál.
„Ukazuje se, že populace lékařů výrazně stárne, populace sester výrazně stárne a předpokládané počty pacientů, kteří budou tyto služby potřebovat, narůstá. A ty nůžky se bohužel dost rozevírají. To je obrovský úkol našeho zdravotnictví,“ říká profesorka Topinková a zmiňuje, že Česká gerontologická a geriatrická společnost, kde působí coby vědecká sekretářka, společně s Ministerstvem zdravotnictví připravuje národní plán rozvoje geriatrické péče do roku 2035.
Společně s tím jsou důležité programy prevence, které mohou posunout problémy geriatrického věku o pár let. „Když posuneme začátek Alzheimerovy choroby o pět let, budeme mít v České republice o třicet tisíc lidí s alzheimerem méně. Tato nemoc, kterou ještě nedokážeme vyléčit, je ekonomická i jiná zátěž - nákladná diagnóza a péče. Proto je kladený čím dál větší důraz na preventivní programy všeho druhu. Je to proto, že na to nebudeme mít peníze, nebudeme na to mít lidi, plus zvýšíme efektivitu zdravotnictví. Je to sebezáchovný mechanismus.“
Jaký je recept Evy Topinkové na úspěšné stárnutí? Mění se s rostoucími zkušenostmi a vyšším věkem i její pohled na potřeby starých lidí? Je zakladatel divadla Semafor Jiří Suchý, aktivně vystupující i ve svých 93 letech, přírodní úkaz?
Rozhovor s Evou Topinkovou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
