Stydím se, že se mám líp, říká autorka dokumentu o bratrově alkoholismu

„Bylo pro mě důležité ukázat bráchu skrz čočku lásky,“ říká dokumentaristka Pepa Lubojacki. Její film Kdyby se holubi proměnili ve zlato odzbrojil diváky karlovarského festivalu.

Filmařka Pepa Lubojacki natočila dokument o bratrovi, kterého závislost na alkoholu dovedla až k životu na ulici. Brutálně upřímná výpověď otevírá i téma studu nebo komplikovaných rodinných vztahů a vše popisuje s brutální upřímností, při níž Lubojacki nešetří ani sebe samu. Snímek oceněný v Berlinale sklízí i v Karlových Varech ovace. Pomáhá to ale něčemu?

„Je strašně zvláštní být na těch festivalech, v hezkém prostředí, jíst dobré jídlo, lidi vám dávají krásnou zpětnou vazbu,“ říká Lubojacki. „Ale já vím, že brácha je pořád na té ubytovně, pořád v tom stejném prostředí, bratranci pořád na ulici. Pořád ve mně je černé svědomí, že se mám líp.“

Filmařka při premiéře filmu požádala publikum plného sálu kina Thermal, aby bratrovi poslala vzkaz. Hrdina snímku na projekce nejezdí, jen si o nich nechává od své sestry vyprávět. „Teď je pro mě klíčové si uvědomit, že film bráchu nespasí. Trochu jsem do toho šla s tím, že ho zachrání, že třeba něco uvidí, něco si uvědomí, že se stane něco skvělého. Ale to je naivní. To by nebyla zákeřnost té závislosti, kdyby to bylo takhle jednoduché,“ uvažuje Lubojacki.

„Učím se přijmout to, že jeho film nezachrání, ale třeba to může pomoct ostatním lidem. Lidí, kteří žijí se závislostí, je obrovské množství. Jsem docela zdrcená z toho, kolik lidí za mnou chodí nebo mi píše,“ říká filmařka. Přesto ale nachází něco, co se díky intenzivnímu natáčení změnilo. S bratrem jsou si blíž: „Máme nejlepší vztah, jaký jsme kdy v životě měli.“

Dá se smířit s alkoholismem v rodině? A s pocitem přeživšího? Pusťte si Kulturák s Pepou Lubojacki.