Článek
Na území USA je zavlekli proti jejich vůli. Po staletích v otroctví se afroamerické obyvatelstvo domohlo svobody až po americké občanské válce 13. ústavním dodatkem z roku 1865.
Tehdy se sice vymanili z otroctví, ale ještě dlouho se museli řídit segregačními zákony, které z nich dělaly občany druhé kategorie. Například pravidla pro jízdu v dopravních prostředcích nařizovala povinnost černošského obyvatelstva přenechat sedadlo v přední části autobusu bílým cestujícím. A stejná omezení se týkala i čekáren a nádražních restaurací.
Podobné zákony platily ještě dalších sto let, než byly oficiálně zrušeny v roce 1964 díky hnutí za občanská práva.
V roce 1946 Nejvyšší soud rozhodl, že rasová segregace je v prostředcích hromadné dopravy protiústavní a nelegální. Afroameričané však byli v autobusech napadáni a segregace v praxi přetrvávala. Cílem jízd svobod bylo proti této praxi nenásilně protestovat. Na snímku čekají lidé na rohu ulice na příjezd autobusu v Montgomery v Alabamě, červen 1961.
Posádku prvních jízd svobody tvořilo 13 jezdců – sedm Afroameričanů a šest bělochů. Taktikou bylo, aby v jižanských městech používali bílí členové skupiny části vyhrazené pro Afroameričany a naopak.
Jízdy byly bedlivě střeženy Národní gardou.
Mezi podporovateli jízd svobody byl také reverend Martin Luther King Jr., klíčová postava občanského hnutí za lidská práva, který prosazoval právě nenásilnou formu odporu. Typicky nárokování posedět si v restauraci či zajít do kina.
Násilné reakce na nenásilný protest obyvatel jihu USA přilákaly pozornost médií a národa k nelegální diskriminační praxi jižanských států. Stejně tak dopomohly zvýšit význam hnutí za občanská práva.
Snímek pochází z roku 1961 a byl pořízen chvíli poté, co na autobus stříleli členové hnutí hlásajícího nadřazenost bílé rasy. Nejtvrdší střety se odehrály v Alabamě, kde protesty proti Freedom Riders organizoval místní policejní komisař společně s tamní buňkou Ku Klux Klanu.
Na snímku sedí jezdci svobody 29. května 1961 v alabamské čekárně vyhrazené pouze pro bílé Američany.
Policisté v Jacksonu ve státě Mississippi se na momentce z 24. května 1961 chystají zatknout jezdce svobody za porušování místních segregačních zákonů.
Jeden incident byl obzvláště krutý; Ku Klux Klan zablokoval autobusu výjezd z nádraží, členové klanu mu propíchali pneumatiky. Pak autobus odtáhli za město a zapálili ho, zároveň se pokoušeli udržet cestující v autobuse, aby uhořeli. Těm se ale podařilo z hořícího stroje utéct. Venku byli zbiti. Mezitím dorazily jednotky dopravní policie a výstřely rozehnaly dav, čímž zcela jistě zachránily cestující před lynčem. Zranění byli převezeni do místní nemocnice, kde byla ovšem většině z nich odmítnuta větší péče.
Aktivisté bojující za občanská práva byli po cestě několikrát zatčeni za porušování rasových zákonů, mnohokrát byli napadeni a brutálně zbiti davem. Na snímku jednadvacetiletý student a jezdec svobody Jim Zwerg na nemocničním lůžku poté, co byl napaden prosegregačními aktivisty na autobusovém terminálu v Montgomery v Alabamě 21. května 1961. V ruce drží noviny se svou podobiznou na titulní straně.
Rasová segregace byla v USA kodifikována tzv. zákony Jima Crowa. Šlo o soubor omezení týkajících se návštěv restaurací, kin, škol a také užívání hromadné dopravy.
Název byl poprvé použit v roce 1892 v listu The New York Times a byl inspirován populární písní „Jump Jim Crow“, v níž kabaretiér Thomas D. Rice zesměšňoval mluvu černých otroků. Nařízení o rasové segregaci platila v jižních státech USA v letech 1876 až 1964.
Odhaduje se, že se jízd svobody účastnilo kolem 450 osob, z nichž jen ve státě Mississippi policie zatkla 300 osob.
V listopadu 1961 byla konečně prosazena legislativa, která přikazovala, že na všech mezistátních dopravních linkách končí rasová segregace. Na snímku policisté přihlížejí, jak skupina afroamerických demonstrantů klečí během modlitby před jezdci svobody u radnice města Albany 13. prosince 1961.
