Hlavní obsah

Nechci, aby o mne v krizi místo psychiatra pečovala sestra, stěžuje si publicista. Pomáhat nemusí jen lékař, tvrdí ministerstvo

Reforma psychiatrie. Duel Ivana Duškova z Ministerstva zdravotnictví a publicisty Jeronýma Janíčka, který se potýká s depresemi a úzkostí.Video: Markéta Bidrmanová , Seznam Zprávy

 

Reklama

Lidi s duševními poruchami tlačila společnost na okraj. Za zdi, do uzavřených pavilonů. Právě probíhající reforma chce péči více otevřít a přesunout ji do center mezi lidi. Daří se to? Duel Ivana Duškova z Ministerstva zdravotnictví a publicisty Jeronýma Janíčka, který se 20 let potýká s depresemi a úzkostí.

Článek

„Hlavní problém je ten, že se tomu segmentu nedostává dost peněz. Psychiatrie je na okraji zájmu. Je psychiatrie a pak už je jen patologie,” uvedl Janíček, autor dokumentárního cyklu Život za zdí.

Systém podle něj kolabuje: „Ambulantní psychiatr na mě má deset minut času, řekne mi maximálně dobrý den, jak se máte, předepíše mi léky a zamává mi.”

Podle Duškova v tomto pomůže plánovaná reforma psychiatrické péče, která se rozbíhá už od roku 2013 a je plánovaná až na 20 let. „Je otázka, zdali veškerou psychiatrickou péči musí poskytovat zrovna psychiatr. Na Českou republiku máme málo psychiatrů. Chceme to řešit při reformě psychiatrické péče,” tvrdí předseda výkonného výboru Reformy psychiatrické péče Duškov.

Mobilní týmy

Řešením by měly být mobilní týmy působící v domácím prostředí, jejichž součástí by byli sestry nebo sociální pracovníci, na něž by psychiatr dohlížel. Týmy se soustředí v tzv. centrech duševního zdraví, kterých je prozatím 17, do budoucna pak až 100.

„Nepřeji si, aby mi specializovanou péči podávala zdravotní sestra. Nechci, aby lékaře nahradil nějaký sociální pracovník,” protestuje Janíček. Podle Duškova ale toto například u pacientů vyžadujících odbornou akutní péči nehrozí.

Mobilní týmy by měly přebrat péči až o 3 tisíce pacientů, nepotřebná lůžka a pavilony je v plánu postupně rušit. Janíček se obává, že část pacientů, kterým budou zrušena lůžka, skončí na ulici. „Pokud nebudou mít kam jít, tak nebudou moci být propuštěni,” oponuje Duškov.

Centra duševního zdraví .

Tématem bylo i chování personálu, na které si pacienti v Česku někdy stěžují. „Po týdnu hospitalizace jsem dostala proti své vůli elektrošoky. Vůbec nebrali v potaz, že mám tachykardii a beru léky na srdce. Roubíkem mi zničili zub a praskla mi plomba. Mám trvalé následky, zhoršila se mi krátkodobá paměť a mívám výpadky,” popsala webu neklid.net své zkušenosti s tuzemskou psychiatrickou péčí pacientka pražské psychiatrické kliniky Ke Karlovu.

„Mám k tomuto ambivalentní postoj. Kdybychom to brali jako normu, přispěje to ještě k větší stigmatizaci personálu. Tyto události se bohužel asi dějí, musí se vyšetřovat a být za ně jasné postihy. Což si myslím, že se děje,” uvedl Duškov.

Reklama

Doporučované