Článek
K fotografování přišel přirozenou cestou, když jako malé dítě doprovázel svého tátu Ondřeje Neffa na focení, trávil s ním dlouhá odpoledne ve fotoateliéru a v temné komoře. Odmala se o tento svět zajímal a v šesti letech začal sám fotit. Svou první fotku publikoval v novinách ve dvanácti letech. Studoval fotografii na Grafické škole v Praze v Hellichově ulici.
Vždy se věnoval současně ateliérovému focení a živé reportážní fotografii a dokumentu. Živou fotografii a street foto vždy považoval za nejtěžší a nejcennější. Během revoluce 1989 vzbudila pozornost jeho reportáž z rumunské revoluce, která byla i jeho první válečnou zkušeností.
Záhy začal fotografovat pro Mladou frontu Dnes, která byla ve své době nejvýznamnějším médiem. Především reportáže z války v bývalé Jugoslávii a z jiných žhavých míst mu rychle zajistily pevnou pozici mezi novou vlnou fotografů.
Během svých zahraničních reportáží spolupracoval s americkou agenturou AP, mnohé snímky vycházely ve světových novinách a časopisech. Později jeho fotografie přebírala francouzská agentura AFP. Pracoval například v obklíčeném Sarajevu během občanské války, v bývalém Sovětském svazu, později ve válečných konfliktech v Afghánistánu a Iráku.
Na svých soukromých cestách se věnoval street fotu, především na Kubě a v Asii. V posledních letech fotografoval i pro iDnes, Lidové noviny a především pro společenský časopis Téma.
Po utlumení zahraničních reportáží v důsledku pandemie se více zaměřil na portrétní fotografii významných osobností. Získal několik cen v soutěži Czech Press Photo, včetně Fotografie roku. Poslední ocenění dostal za soubor portrétů zdravotních sestřiček z covidária v Nemocnici Na Bulovce.
