Článek
Andrej Babiš (ANO) byl celý život zvyklý řídit si věci sám. Řada lidí z byznysu potvrdí, že nikdy neuměl delegovat práci. Dost možná je to dáno i tím, že Babiš nikomu nevěří, jen sám sobě. O jednotlivcích si shromažďuje mnohdy zbytné informace, zasahuje do provozních detailů.
Jeho sklon k mikromanažerství se naplno projevil na pozadí americko-izraelského útoku na Írán, když čeští občané zůstali viset na Blízkém východě. Spíš než předsedu politické strany nebo šéfa vlády připomíná Babiš letového dispečera.
„Prosím vám, doporučuju přesun do Dubaje nebo Maskatu, tam se bude létat,“ sděluje premiér v esemesce jednomu z uvázlých Čechů. „Takže dobré ráno, dámy a pánové, (…) domluvili jsme se se Smartwings, pronajali letadlo pro 189 lidí, Ammán-Praha, čekáme na slot, doufám, že ho dostaneme tak do dvou hodin,“ oznamuje Andrej Babiš na úvod schůze Sněmovny ke státnímu rozpočtu. „Vy všichni, co mi píšete z Thajska, Malediv, Vietnamu ohledně tranzitu, takže…,“ začíná rozpravu o svoji vlastní imunitě o den později.
Bylo by to samozřejmě jen zábavné a v zásadě nepodstatné, kdyby jinak stát v organizaci krizové pomoci fungoval, jak má. Jenže nefunguje. Repatriace českých občanů provází od počátku chaos a vzájemně protichůdné nebo nulové informace.
Po americko-izraelských útocích na Írán a následném uzavření nebe nad Zálivem vše odstartoval ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) rezolutním prohlášením, že žádné repatriace nebudou. O pár hodin poté stejně rezolutně oznamuje, že se chystají první dva lety.
Premiér Babiš v reinkarnaci letového dispečera od té doby zahlcuje informační prostor izolovanými výkřiky, že „737 max je na cestě“, případně „Ryanair se tam vykašlal na svoje lidi, řešíme to“, ucelené a aktuální informace na jednom místě ale chybí. Ministerstvo zahraničí má za tím účelem samostatnou aplikaci, systém Drozd, ten ale sám Macinka označil za zastaralý.
A když už všem registrovaným lidem přijde jedna a táž informace, na jednom místě a v předstihu, ukáže se, že ani ta neplatí.
Byl to případ letenek z Ammánu. Česko si pro vyzvednutí turistů z jordánské metropole pronajalo letadlo Smartwings a nabízelo cestu domů za cenu 15 tisíc pro jednoho. Tak to ohlásil ve středu ráno Drozd.
Tato zpráva přišla českým občanům v Jordánsku.
Mluvčí Ministerstva zahraničí informaci z aplikace pro Seznam Zprávy potvrdil a dodal, že cena byla „výsledkem vyjednávání se soukromou společností, která si ji takto určila.“
Na vysokou cenu letenky - čtyřčlennou rodinu by pomoc od státu přišla na 60 tisíc korun - se ptali novináři a mimo jiné zjišťovali, proč česká vláda nepožádala Evropskou unii o proplacení nákladů na repatriace, protože ta má pro tyto situace speciální rozpočet. Zatímco česká vláda to neudělala, slovenská, rakouská, italská a další ano, a mohly tak ulevit svým občanům.
Novinářské dotazy zjevně přiměly Babiše jednat a ve středu odpoledne už proto Evropská komise potvrdila, že dostala českou žádost o financování repatriačních letů a pracuje na ní. Vybaven pravděpodobně těmito informacemi premiér - ve středu v podvečer - pro Český rozhlas řekl bez jakýchkoli dalších podrobností, že „Smartwings nikdo z lidí neplatil a ani nebude“.
Nebyli bychom ale v Česku, kdyby to v ten samý moment šéf diplomacie Macinka na půdě Senátu nezpochybnil. Mluvčí jeho rezortu pak pro Aktuálně.cz prohlásil, že 15 tisíc za letenku trvá a platit se bude.
Jak to tedy je, doteď není jasné, informace se různí. Premiér „řeší sloty“, ministr zahraničí si potřásá rukou s navrátivšími se Čechy na Ruzyni. V plné síle se tak vrací vzpomínky z doby pandemie. Tehdy se také vítalo a Andrej Babiš pro změnu „řešil vakcíny“.
Můžeme se vládním chaosem a premiérovou slovní kaší bavit v hospodách. Ve skutečnosti jsme dostali nevyžádanou a mimořádně znepokojivou zprávu o nepřipravenosti současné koalice na čas krize.
Bylo by dobré nezapomínat, že v Zálivu zuří skutečná válka a věci se mohou výrazně zdramatizovat. Bude jednou Andrej Babiš stejně „řešit nasazení našich vojáků“ v oblasti? Dost šílená představa.
