Turek svou sbírku aut nadhodnotil o miliony, ukazují data i expert

Kandidát Motoristů na ministra zahraničí Filip Turek se rád prezentuje luxusním životním stylem, na němž si staví svou image. Středobodem jeho majetku má být sbírka automobilových veteránů, kterou se opakovaně chlubí s tím, že ji schraňuje v utajené garáži v Praze.

V majetkovém přiznání, které musel jako čerstvý poslanec ze zákona minulý týden podat, Turek zveřejnil seznam konkrétních modelů vozů i s tím, jakou mají podle něj hodnotu. Dvanáct aut si ocenil celkem na 44,8 milionů korun.

Experti oslovení Seznam Zprávami i data ze specializovaných serverů ovšem ukazují jiný obrázek - u mnohých modelů ani ne poloviční cenu, než jakou uvádí Turek. „V případě této sbírky je podle mého názoru drtivá většina aut nadhodnocená, většinou velmi výrazně,“ reagoval František Vahala, který působí i jako kurátor Portu Gallery nabízející investice do historických aut. Ceny reportéři konzultovali i s dalšími odborníky na veterány, kteří si ale s ohledem na obavu ze msty Turkových fanoušků nepřáli být jmenováni.

Sběratelé podle Vahaly rádi svá auta přeceňují, aby podpořili jejich případný prodej. V případě Turka tak ale činí politik usilující o zásadní vliv na veřejné rozpočty, který právě levný nákup a drahý prodej veteránů označuje za zdroj svého bohatství, své obchodní vztahy ale vysvětlit odmítá.

Turek na otázky, jakým způsobem své automobily ohodnotil a co říká na to, že podle některých odborníků je cena některých kusů výrazně menší, do vydání textu neodpověděl. S reportéry přestal komunikovat potom, co chtěli konkrétně vědět, jak si na svůj majetek v deklarované hodnotě zhruba 70 milionů vydělal.

Například veterán Aston Martin La Gonda má podle Turka hodnotu sedm milionů korun a patří tak k jednomu ze dvou nejcennějších vozů z jeho sbírky.

„Aston Martin Lagonda je ikonický britský sedan, který vyniká svým odvážným futuristickým designem a luxusem, jenž předběhl svou dobu. Tento vůz kombinuje technickou preciznost značky Aston Martin s výjimečným komfortem a nezaměnitelným charakterem, díky čemuž se stal skutečnou raritou v automobilové historii,“ opěvuje Turek vůz na svém webu, na němž zároveň vyskakuje výzva, aby se lidé registrovali jako jeho příznivci.

Do majetkového přiznání si napsal ještě druhý vůz stejného typu. Tentokrát za 5 milionů korun.

Experti i data z aukcí ovšem hovoří o ani ne poloviční hodnotě. Například statistiky webu Classic.com, který shromažďuje výsledky aukcí, ukazují, že část aut tohoto typu se prodalo za méně než 50 tisíc dolarů, tedy lehce přes milion korun. V Evropě je pak několik těchto historických vozů na internetu veřejně v nabídce ke koupení. Auta ve vrcholném stavu po kompletní renovaci mohou kupující přijít i na více než sto tisíc eur, tedy téměř 2,5 milionu. To má ale stále daleko k Turkově dvoj až trojnásobku.

„Filipovo auto jsem neviděl, takže nevím, v jakém je přesně stavu, ale i když bych předpokládal, že to je opravdu pecka, tak vidím reálnou hodnotu na maximálně třech milionech korun,“ potvrzuje Vahala.

Svůj Rolls-Royce Camargue nacenil současný poslanec na šest milionů korun. Německý Oldtimer Markt ukazuje, že vůz ve stavu 1 (který má jen zlomek veteránů) by měl mít hodnotu 98 tisíc eur, tedy téměř 2,5 milionu korun. „Za mě spíš méně, zejména když vidím aktuální nabídky,“ podotýká Vahala. V praxi se podle prodejních dat dalšího serveru Classic.com většina vozů prodá za částku o polovinu nižší.

Nejasnosti panují i v Turkově nacenění vozu Jaguar 420G. Turek zanesl do databáze Ministerstva spravedlnosti cenovku 3,2 milionu korun. Inzertní server Car And Classic ale ukazuje, že stejné modely i ve špičkovém stavu Turkovi konkurenti v zahraničí nabízejí do milionu korun, tedy ani ne za třetinu.

Další Jaguar, tentokrát typ XJR-S TWR, si předseda Jaguar klubu Turek ohodnotil na tři miliony korun. Reálně se ale podle odborníků tyto modely prodávají opět zhruba za třetinu.

Podobně je na tom i Aston Martin Virage, kde podle prodejních dat cena vynikajících kusů nedosahuje ani 2,5 milionu. V majetkovém přiznání ale Turek svému autu přiřadil cifru pět milionů korun. „Elegantní grand tourer, který spojuje sílu ručně vyráběného motoru s nadčasovým britským designem. Nabízí dokonalou rovnováhu mezi sportovním výkonem a komfortem pro dlouhé cesty, čímž se stal symbolem exkluzivity a řemeslného umění značky Aston Martin,“ popisuje vůz Turek na svém webu.

Další svůj Aston Martin „DP 006 Van“ Turek nacenil na sedm milionů. Jde ovšem o prototyp, který ze zákona nemůže na silnice. Ač Turek tvrdí, že jde o „jediný dochovaný prototyp ve zcela původním a kompletním stavu“, i v tomto případě experti pochybují, že by za něj někdo dal sedm milionů korun. Ceny běžných DB7 Vantage ve velmi dobrém stavu, s nimiž se majitelé projedou, se podle nich pohybují mezi jedním až 1,5 milionem korun.

Turek v minulosti opakovaně vyprávěl, že sbírá kusy, které jsou jedinečné, což jim zvyšuje hodnotu. O veteránovi Imperial Le Baron Turek například tvrdí, že má hodnotu 3,5 milionu korun. Do Turkovy sbírky doputoval svérázným způsobem. K jeho nákupu pro Turka se přihlásil muž, který ho pořídil jako součást úhrady za renovace svých vozů, co mu Turek slíbil. Skončilo to trestním oznámením na Turka za zpronevěru, kterou ovšem policie nynějšímu politikovi nedokázala. Muž, jehož identitu Seznam Zprávy chrání, nemá svá auta zrenovovaná dodnes.

„Jediný kus evropské verze tohoto modelu a ještě s prezidentskou úpravou. Tento vůz dlouhé dekády vlastnil legendární prezident Gabonu, Omar Bongo Ondimba, který zajišťoval zásadní dodávky ropy pro celou Francii,“ rozebírá Turek Imperial Le Baron na svém webu, kam se i vyfotil, jak s vozem pózuje.

„Z poválečných Imperialů jsou nejoblíbenější ty z éry Virgila Exnera, nejcennější jsou z konce 50. let, dejme tomu 950 tisíc až 1 400 000 korun. Kabriolety Imperial Crown Convertible ve špičkovém stavu se pak mohou přiblížit třem milionům korun, ale sedan, byť se zajímavou historií z nějaké ambasády? Neumím odhadnout, ale sedan Imperial z roku 1968 není bůhvíjak vzácné auto,“ řekl Vahala.

Tatru 613 3 pak Turek v majetkovém přiznání ohodnotil na 2,5 milionu korun. A odborníci, s nimiž Seznam Zprávy cenu konzultovali, říkají, že v případě těchto Tater, které mají v Česku skupinu nadšených příznivců ochotných za ně utratit vysoké částky, se cena špatně určuje.

Sám Turek stejný model nabízí také k prodeji na svém webu - za 1,3 milionu korun, tedy zhruba za polovinu částky, kterou vyplnil do majetkového přiznání.

Turkovi podle Vahaly v dalším zhodnocování veteránů, o nichž Seznam Zprávám tvrdil, že většinu jich nakoupil velmi levně v letech 2006 až 2010, nenahrává vývoj trhu. Ten totiž jde opačným směrem.

„V posledních několika letech dochází k velkým korekcím cen poválečných automobilů, protože mnoho lidí si uvědomilo, že je docela náročné se o auta starat tak, aby nechřadla – to znamená mimo jiné i nutnost pravidelného servisu a ježdění, což je časově i finančně náročné,“ vysvětlil Vahala.

Jeden z mála vozů, u jehož ohodnocení na zhruba 600 tisíc korun s Turkem oslovení odborníci orientačně souhlasí, je Mercedes 600 SEL, v němž se Turek zvěčnil na české dálnici, jak uhání rychlostí více než 200 kilometrů v hodině a fotí se u toho mobilem, aby pak následně mlžil, že jel v Německu, kde je taková rychlost povolená.

Nejasnosti panují i kolem zbytku majetku, který Turek v přiznání deklaroval. Přiznal také bezpečnostní schránku, jejíž obsah si cení na 9,2 milionu korun, nebo kolekci hodinek značek Zenith, Breitling, Longines nebo Patek Philippe v údajné hodnotě 3,8 milionu.

I před vstupem do politiky Turek opakovaně vykresloval, jak zbohatl právě na obchodech s auty. Až do jeho jedenatřiceti let ovšem není dohledatelné, že by na to měl firmu nebo živnost a své příjmy tak mohl danit. A jeho nynější firmy vykazují minimální zisky. Turek to objasnit odmítá. Dříve před dotazy Seznam Zpráv ve Sněmovně prchl.

„Děláte si legraci? Máte pocit, že se s vámi takto někdo bude bavit? Hezký den,“ napsal pak na dotazy minulý týden a přestal komunikovat.

„To může vyvolávat nejen další otazníky o jeho osobní a politické integritě, ale v důsledku představovat i korupční riziko,“ upozorňuje šéfanalytik protikorupční organizace Transparency International Marek Chromý.