Článek
Čtete ukázku z newsletteru Takže, ve kterém komentátoři Seznam Zpráv glosují ta nejdůležitější aktuální témata a přibližují českou i zahraniční politickou debatu. Přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každý čtvrtek dostávat do své e-mailové schránky.
Poslanci se už měsíce zabývají novelou zákona na ochranu zvířat proti týrání; koncept tento týden během druhého čtení prošel obecnou i podrobnou rozpravou.
Základní myšlenka je prozaická. Vláda (v tomto případě trochu nepoctivě přes poslanecký návrh) pokračuje v rozjeté trestněprávní PR kampani, kdy si na tématech zpřísňování trestů za rozličné skutky pokouší u voličů opatřit důvěru. Není měsíce, aby ministr Tejc - často na základě medializované kauzy, a tudíž pobídky mikromanažera Babiše - na sociálních sítích či na tiskových konferencích nepředstavoval nápady na zlepšováky trestního zákoníku.
Nutno však podotknout, že zpřísnění postihů za nežádoucí zacházení se zvířaty si vládní strany jako cíl vytyčily už během loňské předvolební kampaně, nejde o prvoplánovou akci v reakci na novinové titulky. Zřejmě si už před rokem vyhodnotili, že takový soucitný slib přece žádného voliče v kampani odradit nemůže, naopak.
Že jde o problematiku závažnou, stvrzuje samotná sestava předkladatelů. Pod návrh novely se totiž podepsali všichni koaliční předsedové - poslanci Andrej Babiš, Tomio Okamura i Petr Macinka. Uznejte, kterému zákonu se naposledy dostalo takové péče?
Šéfové partají dokazují, že když chtějí, dokážou postupovat jako jeden muž. Možná by stálo za to zvážit, zda by neměli zapomenout na zákonodárnou činnost týkající se lidí a až do konce volebního období řešit už jen výhradně faunu. Očividně se jim u zvířat hledá shoda podstatně lépe než třeba u rozpočtu či koncesionářských poplatků, kde se jejich představy ještě před podpisem programového prohlášení vlády diametrálně rozcházely.
Pozměňovacích návrhů od opozičních i koaličních autorů k mimořádně komplexní novele zákona (sněmovnímu tisku 174) přibylo skutečně požehnaně. A týkají se leckterých živočišných druhů. Karel Havlíček s Monikou Obornou (oba ANO) přispěchali s konkrétní ochranou pokusných bíglů. Jiří Pospíšil chce zákaz prodeje živých vánočních kaprů a spolu s „topáckým“ kolegou Vlastimilem Válkem vyrazili také do boje proti nelegálnímu množení rysů či tygrů.
To skupina poslankyň kolem Pirátky Jany Patkové šla u velkých kočkovitých šelem ještě dál a žádá povinnou vasektomii doloženou fotodokumentací a laboratorním rozborem, který histologicky potvrdí tkáň chámovodu v obou odebraných vzorcích. Zelená Gabriela Svárovská s exministrem zemědělství Petrem Hladíkem požadují zákonné zřízení policejních specialistů na pytláctví, zato Motorista Matěj Gregor žádá škrtnout oprávnění policistů vniknout lidem bez soudního příkazu přímo do obydlí při podezření, že se uvnitř trápí němá tvář.
Kastrační vize
Vládní hegemon ANO si do volebního programu přímo vetkl záměr „podpořit kastrační programy pro toulavé kočky, obce na ně dostanou finanční pomoc“. Což na papíře možná zní jako přímočarý plán, jenže uvést takovou praxi do provozu není tak snadné.
Poslanci začali řešit zdánlivě banální, ale ve skutečnosti dost zásadní rébus: Jak má obecní hlídka bezpečně rozeznat, která kočka je opuštěná, která je divoká a která se zrovna jen toulá. Zvíře totiž nerozlišuje katastrální území obcí a už vůbec ne hranice pozemků.
Co když se o pár zahrad dál vydá na obhlídku cizí skalky sousedův výstavní kocour za desítky tisíc? Podle původního návrhu hrozilo, že by „odchytávač“ takového šampiona klidně mohl lapit jako zvíře bez pána, obec by ho na své náklady promptně poslala pod skalpel a ještě mu jako bonus na uchu vystřihli „véčko“ jako mezinárodní poznávací znamení vykastrovaného.
Legislativci tak museli v paragrafech vymezit přesné hranice mezi třemi kočičími světy. Zákon (projde-li třetím čtením, Senátem a prezident jej podepíše) bude nově rozlišovat kočku bez pána, která se v lidské péči nikdy neocitla a žije zcela divoce, kočku opuštěnou, kterou dříve někdo choval, ale pak se jí bezcitně zbavil a vyhnal ji, a kočku toulavou, která svého pána pořád má, jen se zrovna vydala na samostatný průzkum okolí.
Pro obce je tento slovníček zásadní, protože zatímco kočce bez pána a opuštěnému chudákovi může úřad zákrok nařídit a zaplatit, na zvíře toulavé sáhnout nesmí, dopustila by se nezákonného zásahu do majetku občana.
Pro běžného pozorovatele české parlamentní politiky je tato kočičí polemika vlastně nesmírně osvěžující podívanou. V záplavě nekonečných diskuzí o stovkách virtuálních miliard je potěšující sledovat zákonodárce, jak se přou o něco tak hmatatelného, konkrétního a přízemního, jako je rodinný život vesnické kočky.
V plné verzi newsletteru Takže najdete i souhrn komentářů SZ z uplynulého týdne a autorské tipy na čtení v jiných českých i zahraničních médiích. Přihlaste se k odběru, aby vám nic zajímavého neuniklo.
