Článek
Atmosféra v Poslanecké sněmovně ještě nestačila vychladnout po dvoudenním jednání o státním rozpočtu a v hlavním sále dolní parlamentní komory už je zase horko a vydýcháno. Tentokrát kvůli nečekanému vládnímu útoku na veřejnoprávní média.
Tedy ne zase úplně nečekanému. Že na první čtení vládního zákona o zestátnění financování veřejnoprávních médií dříve nebo později dojde, jsme věděli. Je to slib z programového prohlášení, návrh byl na stole, jen se nevědělo, zda se k němu poslanci dostanou už příští týden, anebo až začátkem listopadu.
Ani jeden z těchto předpokladů nevyšel. Vládní většina překvapila opoziční menšinu a v pátek dopoledne zařadila tento bod do čela fronty, přičemž si rovnou schválila prodloužení jednacího dne přes páteční noc a hlasování v sobotu po půl páté ráno.
Je třeba říct, že předsevzetí o kultivaci sněmovní práce a omezení absurdních nočních šichet dlouho nevydržela.
Přebít dojem z voleb
Takže jsme tam, kde jsme byli. Je válka? Ne. Stojí na hranicích Česka nepřátelská vojska? Nikoli. Vypukla smrtící epidemie? Nevypukla. Spadl na Brno meteorit? Nespadl. Tajfun? Povodně? Tornádo? Nic takového.
Přesto se potemnělými chodbami slovutného paláce na pražském Malostranském náměstí zase budou uprostřed noci ploužit zmuchlaní a nevyspalí poslanci. S kruhy pod očima a kognitivními schopnostmi sníženými únavou, alkoholem nebo kombinací obojího.
Proč se to děje a proč se to celé děje zrovna takhle? To je trochu komplikovaná otázka.
Předně se Andreji Babišovi podařilo zcela přebít dojmy z prohraných voleb i projednávání rozpočtu, na kterém opravdu není nic k chlubení. To se počítá.
Náhlé zařazení bodu a jeho projednání ve sněmovní obdobě vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans je také protitahem k holedbání opozice, že v případě zestátnění koncesionářských poplatků bude vládní většina čelit takříkajíc matce všech obstrukcí. Náhlým úderem Babiš opozici překvapil a připravil ji o čas na přípravu obstrukční strategie. Že to byl tah úspěšný, bylo na rozhozené opozici a ostré sněmovní atmosféře patrné po celý pátek.
A konečně - premiér může podléhat představě, že mu splnění jednoho politicky významného bodu z vládního programu metodou parního válce přinese přízeň vládních voličů. Nebo možná navrátí, má-li Babiš z voleb nebo nějakých dat pocit, že ji někde poztrácel.
Co chtějí voliči
Tady ovšem stojí za to zmínit čerstvý průzkum agentury STEM, který zkoumal priority voličů a jejich očekávání od vládní politiky. V žebříčku 22 oblastí, které dotázaní hodnotili, se na prvním místě umístilo zdravotnictví.
V čele žebříčku je „dostupnost zdravotní péče“. Za „naprostou prioritu“ ji považuje skoro polovina dotázaných a za „velmi důležitou“ dalších 37 procent. Dohromady 84 procent. Hned na druhém místě trůní „kvalita českého zdravotnictví“ s 83 procenty v součtu odpovědí „naprostá priorita“ a „velmi důležité“. Následuje výše státního dluhu, bezpečnost, dostupnost bydlení.
Fungování veřejnoprávních médií se v této tabulce umístilo na předposlední příčce. Za „naprostou prioritu“ jej považuje 11 procent respondentů a za „velmi důležité“ dalších 22 procent. Méně už voliče zajímá jen fungování neziskových organizací.
Nevychází to, ani když se podíváme na očekávání vládních voličů, které se koalice zjevně snaží svým tažením proti ČT a ČRo oslnit. Za „naprostou prioritu pro vládu“ považuje veřejnoprávní média šest procent voličů SPD, osm procent voličů ANO a čtyři procenta voličů Motoristů sobě. Zlepšení v této oblasti pak od vlády očekává zhruba pětina vládních voličů. Pro srovnání - dostupnost zdravotní péče je naprostou prioritou pro 55 procent voličů ANO a 43 procent z nich očekává, že vláda situaci v této oblasti zlepší.
Což je zvláště pikantní vzhledem k tomu, že než Babiš přišel s nečekaným načasováním úderu na veřejnoprávní média, měla se v pátek ve Sněmovně ve třetím čtení projednávat novela zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Ta měla do zdravotního systému poslat stabilizační injekci kolem 15 miliard korun a mimo jiné umožnit pojišťovnám lépe financovat pacientské organizace. Tak to se odkládá, zato jsou Sněmovna i veřejný prostor obecně konečně rozstřelené vytouženou kulturní válkou o veřejnoprávní média.
Zapnout turbo
Když hnutí SPD pohořelo ve volbách do Evropského parlamentu na jaře 2024, slíbil Tomio Okamura, že jeho strana do podzimních krajských voleb „zapne turbo“. Výsledkem byly dnes již legendární rasistické plakáty s umělohmotnými krvavými migranty a romskými dětmi. Pokud jde o výsledky hnutí, celkem se to bohužel osvědčilo.
Po prohraných volbách do obecních zastupitelstev a Senátu zjevně také nastal čas zapnout turbo. A výsledkem je víkendový blitzkrieg proti veřejnoprávním médiím. Legislativní proces je v Česku naštěstí dost složitý a nedá se zfouknout za jeden víkend, ani když si to vládní většina přeje. I přes bleskové první čtení je času na vyjádření názorů a postojů pořád docela dost.
Nicméně opoziční politici by při všem rozhořčení měli souběžně pracovat i na realistickém scénáři. Připustit si, že koncesionářské poplatky pod státní rozpočet prostě přejdou, protože sněmovní většině na tom z nějakých důvodů silně záleží.
Pak, a tím je míněno v průběhu práce ve výborech a během druhého sněmovního čtení, bude úkolem opozice vedle oprávněných protestů najít způsob, jímž by do systému zestátněných poplatků bylo možné dostat alespoň nějaké pojistky, které by mediální platbu ze státního rozpočtu alespoň částečně odstínily od přímého politického vlivu. Dalo by se to nazvat minimalizací škod. Bude to náročnější než samotné pohoršení, ale přinejmenším stejně užitečné, možná užitečnější.
