Článek
Existence některých významných bytostí na Zemi je léta zahalena tajemstvím. Někdy celou věčnost a tak pevně, že se vážně pochybuje o tom, jestli bytost vůbec existuje, protože věrohodné důkazy chybějí. Viz yetti, lochnesská příšera a podobně.
V jiných případech není sporu o samotné existenci, ale nejistá je tvář a totožnost dotyčné postavy. Viz Banksy, Širokko ze Stínadel a podobně.
Vysocí úředníci ve státních službách do druhé kategorie spadají jen zcela výjimečně. Ale ředitel České inspekce životního prostředí Pavel Straka k tomu má našlápnuto.
Například proto, že ani po víc než čtvrt roce ve funkci není k dispozici jeho oficiální fotografie. A jen minimum těch neoficiálních, pořízených nemalým úsilím médií. Tisku, rozhlasu i televizi se vyhýbá. Když nastoupil, poskytl ohledně svých plánů písemné odpovědi ČTK. Na úředním webu je k dispozici jen jeho skromňoučký životopis. Ve kterém nezbylo místo na jeho angažmá ve straně Motoristé sobě.
A když se plachý šéfinspektor tento týden odvážil představit na výboru pro životní prostředí, poslanci odhlasovali, že jednání bude neveřejné a sněmovní záznamové kamery vypnuté.
I když by tomu stupeň utajení skoro nasvědčoval, Pavel Straka není velitelem speciálních operací Mossadu. Je to „jen“ služebník státu a jeho občanů, který má v popisu práce hlídat, jak se zachází s přírodou. Významná agenda, významná funkce.
Tajnůstkářství kolem Straky je sice absurdní a směšné, ale samozřejmě se nedá brát jen jako roztomilá komická vložka. Nikdo by mu asi nevyčítal, kdyby ob týden nedával rozhovory a nepořádal tiskové konference. Ale jeho chování není normální. Je vůči veřejnosti nezdvořilé, ani to se nedá pominout. Ale hlavně komplikuje kontrolu a snižuje důvěru v to, že inspekce jedná, jak má, tedy vždycky důsledně a nestranně.
A ne že by neměla co na práci: v časech extrémního sucha (na webu se pochlubila prověrkou malých vodních elektráren), nálezu jedovatého ložiska na Šumavě, obří kauzy Heřmanické haldy, olova ve vodě v Odoleně Vodě, a dalo by se pokračovat.
Znát ne podrobnosti, ale běžnou sumu informací o šéfovi a od šéfa, který to má pod palcem, je rozhodně ve veřejném zájmu. Přepjaté tajnůstkářství naopak přispívá k pocitu, že se odehrává něco, o čem veřejnost nesmí vědět.
Bohatá Strakova minulost
Pochybnosti přicházejí v úvahu tím spíš, že Straka sponzoroval Motoristy a kandidoval za ně v parlamentních volbách. Takže je úzce spojen se stranou, jejíž program se opírá o zápas s údajnou zelenou ideologií. A jejíž vlivní politici nemohou přijít na jméno ekologickým aktivistům a neziskovkám, operujícím často na stejných polích jako Česká inspekce životního prostředí.
Součástí minulosti Pavla Straky je i obžaloba z vydírání a následný zprošťující rozsudek pro nedostatek důkazů. I to, že jeho bratr, se kterým žil ve společné domácnosti, byl odsouzen za distribuci drog. Nic z toho samo o sobě pro post ve státní správě nediskvalifikuje - ale je to důležité vědět a pochopitelně to podporuje zájem o Strakovo počínání.
Ministr životního prostředí Igor Červený o přestávce uzavřeného výborového zasedání poskytl vysvětlení: „To není nic netransparentního. Důležité je, jakou odvádí práci. To je to podstatné, proto tam ty lidi najímáme. Mnoho úředníků nechce veřejně vystupovat.“ Podle Červeného mají mít státní úředníci určitou ochranu a z jeho pohledu není vhodné vystavovat Pavla Straku tlaku a dehonestaci v rámci politického boje.
To je skandální nedorozumění. Straka není řadový článek úředního aparátu, řídí významnou instituci. Kvůli jeho propojení s Motoristy se dá seriózně spekulovat o možném střetu zájmů. A motoristický člen vlády mluví, jakoby tím hlavním bylo bránit chudáka Straku, který „nechce veřejně vystupovat“, před „tlakem a dehonestací“.
Nemluvte nám do vládnutí!
Do slůvek zabalená arogance si zasluhuje překlad: Laskavě nám do toho nemluvte. Jsme Motoristé sobě a dostali jsme 6,77 procenta ve volbách, takže dveře zůstanou zavřené. Před tiskem, před veřejností.
Výběr, jmenování a odvolání ředitele České inspekce životního prostředí se řídí zákonem o státní službě (který zatím ještě platí). Ve stejném zákoně se píše, že „politické nebo jiné smýšlení státního zaměstnance nesmějí být na újmu řádného a nestranného výkonu jeho služby.“
Ve služebním předpisu nejvyššího státního tajemníka z roku 2023 (který nejspíš platí také) mimo jiné stojí, že „úroveň etiky státních zaměstnanců má zásadní vliv na důvěru veřejnosti ve státní správu. Státní zaměstnanci mají proto jednat vždy tak, aby důvěra veřejnosti ve spravedlivý, odpovědný a efektivní výkon státní služby nebyla ničím ohrožena nebo narušena.“ Nadřízení mají jít příkladem.
Je i možné, že Pavel Straka tomu všemu vyhovuje. Ale jak to máme poznat, když o něm, o jeho odbornosti a jeho práci víme tak málo? Když je to sněžný muž ve státních službách?
