Z českých rybníků se staly kapříny. Vyživují je i mrvou a kompostem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud nezměníme přístup k rybníkům a k chovu ryb, skončí to kalamitou.

Uznávaný ekolog a esejista Václav Cílek formuluje varování, kam může dospět léta praktikovaný způsob hospodaření ve vodních nádržích rozesetých po české krajině. Situaci pro názornost přirovnává k lesům po kůrovci.

Mezi přírodovědci není zdaleka sám, kdo mluví téměř o katastrofě. Názory, že z rybníků – opěvovaného dědictví středověkých rybníkářů v čele s Jakubem Krčínem – se staly jen velkovýkrmny kaprů neboli kapříny, kde nic jiného než tradiční česká štědrovečerní ryba už nežije, jsou velmi časté.

„Většině rybářů se ale do změn nechce, protože by přišli o ryby, a tím o peníze,“ vyjadřuje ekolog Cílek skepsi.

Dna nádrží jsou plná bahna, voda je zcela zakalená, zmizeli vodní ptáci, žáby i další obratlovci. Na vodní ploše je mnohdy už od jara vidět „hrachová polévka“ ze sinic a řas. Aby nějaký takový rybník mohl ještě posloužit lidem ke koupání, je zcela vyloučeno. Navíc břehy bývají už natolik zarostlé vegetací, že se ani k vodě nelze dostat.

Když experti popisují tento chmurný obrázek, vidí jeden z důvodů v tom, jak přistupují velkoproducenti sladkovodních ryb k výkrmu kaprů. Rybáři dokrmují ryby obilovinami nebo se do nádrží kvůli zvýšení takzvané úživnosti rybníků a produkce kaprů naváží i kravský hnůj či kompost.

Základní problém vodních ploch – nadměrné množství živin – se tím ale ještě akceleruje.

Procesu obohacování vod o živiny se odborně říká eutrofizace, avšak fosforu a dusíku je dnes ve vodě tolik, že nevíme, co si s nimi počít.

Jak uvádí biolog a ekolog z Karlovy univerzity profesor David Storch, eutrofizace je způsobena jednak splachy z okolních (přehnojených) polí a také z komunálních odpadních vod. Čističky zdaleka nepoberou vše, co lidské aglomerace vyprodukují.

„Díky tomuto obrovskému množství živin se přemnoží řasy a sinice,“ podotýká Storch a dodává, že se k tomu přidává právě i efekt přerybnění.

„V naprosté většině přerybnění kaprem, které neblahý stav ještě posiluje. Kapr totiž vyžere zooplankton, který by jinak mohl řasy ve vodě regulovat, a navíc vodu zvíří, takže tam už nic nemůže lovit,“ vysvětluje profesor Storch.

„Kapr vydrží vše a žere vše, tudíž už tam prakticky nic jiného nepřežije. Ale zároveň se musí dokrmovat, hlavně zrním, což situaci dále zhoršuje,“ dodává.

Vzniká začarovaný kruh, protože když se do takového rybníka nenasadí ryby v dostatečném počtu, bují vodní vegetace a není kdo by ji „spásal“.

Na žalostný stav českých rybníků upozornila v letních měsících výstava s názvem Třeboňsko pozemské a s podtitulem Rybníky – klenot, co se už netřpytí. V samém srdci českého rybářství a rybníkářství se však uskutečnila bez větší odezvy.

Hlavními organizátory byla nezisková organizace Ochrana fauny ČR v čele s Ondřejem Sedláčkem a Pavlem Křížkem, kteří také na alarmující stav rybníků upozorňují – vedle už jmenovaného Václava Cílka.

Ten kromě výše uvedeného poukazuje také například na to, že zabahněné rybníky jsou velmi mělké, přičemž na bahno bývají často navázány těžké kovy a škodlivé organické látky. „Tyto mělké rybníky se snáz prohřívají. To začíná být velice vážný problém, protože kyslík se lépe rozpouští ve studené vodě a během stále častějších vln veder ryby prostě nemají co dýchat.“

Tak jako mnozí jiní vidí Cílek jedinou možnost v tom, že se do budoucna rybníky rozdělí – stejně jako lesy – na ty, které mají hlavně produkční funkci, a na rybníky, kde budou převažovat mimoprodukční funkce. U těch druhých už nebude chov na prvním místě.

Rybníky občas mívají i jiné problémy. Jak v jižních Čechách některé vysychají, se můžete podívat v následující fotogalerii.

Stav rybníků významně ovlivňuje chov sladkovodních ryb, jímž se v Česku zabývá řada firem. Tou jednoznačně největší, dokonce největší v celé střední Evropě, je Rybářství Třeboň.

Samo obhospodařuje osm tisíc hektarů rybníků, včetně největšího Rožmberka s 647 hektary. Ale ve vlastnictví má mnohé další, nejen na Třeboňsku, některé pronajímá dalším podnikům. V jeho majetku jsou i rybníky v okolí Hluboké (i s druhým největším Bezdrevem), také vodní plochy v okolí Mariánských Lázní či městyse Mšec na Rakovnicku. Celkem tak pod celý holding Rybářství Třeboň patří 12 tisíc hektarů rybníků.

A na celé toto rybí impérium má klíčový vliv rodina známého jihočeského politika a podnikatele Pavla Dlouhého. Ačkoli největší balík akcií v Rybářství Třeboň drží manželka Jana, má dlouholetý místostarosta Hluboké a člen ODS jako člen představenstva v podniku klíčové slovo.

A tak když organizátoři zmíněné výstavy v Třeboni uvažovali, jak stav rybníků zlepšit, chtěli se obrátit i na něj. Předsedu Regionální agrární komory Jihočeského kraje se jim však kontaktovat nepodařilo.

Reportér Seznam Zpráv dopadl se svým telefonickým pokusem lépe, a tak na otázku, zda by byl Pavel Dlouhý ochoten si sednout za stůl s ochránci přírody a jednat o nedobrém stavu rybníků, přece jen odpověď přišla. Ne zrovna příznivá.

„Vy se také nechodíte radit s pacienty do psychiatrické léčebny, nebo snad ano?“ reagoval podnikatel, jehož před lety uvedl Mirek Topolánek jako příklad stranického kmotra ODS.

Pavel Dlouhý tvrdí, že s devadesáti procenty ochránců přírody nelze vést rozumnou debatu, byť uznává, že není možné všechny házet do jednoho pytle. Také ale namítá, že vedení Rybářství Třeboň běžně jedná se zástupci úřadů, jež mají ochranu přírody v popisu práce. Mluví třeba o Správě CHKO Třeboňsko, která podle Pavla Dlouhého už dnes mluví i do obsádky jejich rybníků.

Slova o přerybněných velkovýkrmnách kaprů, jež používají ekologové, považuje jihočeský boss za nesmyslná. „To je jako kdyby se řeklo, že je přeplněný kravín. Ten kravín má místo pro 240 krav, a aby tam vycházela ekonomika, je jich tam přesně 240. A v rybníku je to to samé. Je tam těch ryb přesně tolik, kolik jich tam má být,“ nevidí Dlouhý přílišný prostor pro snižování obsádky.

V odborných věcech Pavel Dlouhý raději odkazuje na svého kolegu z vedení Rybářství Třeboň Jana Hůdu.

Ředitel a předseda představenstva firmy – mimochodem Dlouhého spolužák – je k diskuzi o rybnících ochotnější. Dokonce se přidává k názoru, že stav vodních ploch je někde až katastrofální.

„Stoprocentně souhlasím a také souhlasím s tím, že je třeba s tím něco dělat,“ říká manažer s dlouholetou praxí, který je v oboru rybářství a rybníkářství i soudním znalcem. Podle Hůdy ale nejde v Česku zdaleka jen o rybníky, ale i o celkově špatnou kvalitu povrchových vod.

Podobný stav jako v rybnících je podle něj i v tůních a přehradách. Nesou za to odpovědnost nejen rybáři, ale i zemědělci a také každý obyvatel, který vypouští ze svého domu znečištěné odpadní vody, říká. „Vždyť se podívejte, jak dopadl Orlík, kde se už také nedá koupat, a přitom má tolik vody jako sto Rožmberků. A tam rozhodně žádný intenzivní chov ryb neprobíhá,“ poukazuje Hůda.

Stejně tak dává za příklad Staňkovský rybník, který má Rybářství Třeboň v těsné blízkosti hranic s Rakouskem a jenž je dnes též zelený, ač tam intenzivní chov ryb nikdy nebyl. Slouží jen sportovním a rekreačním rybářům a je tam i zákaz přikrmování.

„A najděte mi v kterékoliv české obci malý návesní rybníček, který dnes nebude zelený. Nenajdete ho, přitom ani tam žádný intenzivní chov ryb není. Je to katastrofa! Je to jen o tom obrovském znečištění životního prostředí,“ míní šéf Rybářství Třeboň, který je i dlouholetým prezidentem Rybářského sdružení České republiky, stavovské organizace profesionálních rybářů.

I proto odmítá, aby byla rybářům „nasazována psí hlava“. Soudí, že je třeba problém řešit systematicky, podle jednotlivých povodí. Hledat znečišťovatele a doplnit například současné čistírny odpadních vod o navazující sedimentační nádrže.

Hůda uznává, že snížení obsádky rybníků, jak žádají mnozí ekologové, může někde pozitivně zafungovat, ale podle něj ne všude, záleží prý na poloze rybníka, třeba nadmořské výšce, samospasitelné to podle něj není.

Třeboňský ředitel Hůda poukazuje i na to, že uvolněné místo po kaprech velmi často zaujímají rychle se množící invazní druhy ryb a důsledkem potom je, že vodní hladina je ještě zelenější.

„Jestliže my ty kapry někde ubereme – jako nám často nařizoval plán péče v jednotlivých přírodních rezervacích –, otevře se tam obrovský prostor s přebytkem rybí potravy a naskočí nám tam zejména střevlička východní, karas stříbřitý, slunečnice pestrá a místy i sumeček americký, místy cejnek malý. Výsledkem je, že tam máte velmi málo kaprů, jsou navíc ještě hubení, a obrovské množství nežádoucích druhů. Ty vám totálně vyžerou všechen zooplankton, takže vodní ptactvo nemá co žrát. Voda je zelená jak brčál a nejsou z toho ani kvalitní ryby,“ popisuje dlouholetý ředitel Hůda své zkušenosti z posledních let.

Jako příklady, kde to podle něj takto neslavně dopadlo, uvádí rybníky Velký a Malý Tisý v lokalitě stejnojmenné jihočeské přírodní rezervace.

Hůda odmítá, že by ještě dnes mohlo problém prohlubovat kritizované hnojení rybníků. „To jsme už radikálně omezili. Rybářství Třeboň za posledních pět let snížilo aplikace statkových hnojiv o 75 procent. Máme rybníky, kde už přes dvacet let žádné organické hnojivo nedáváme, žádný hnůj, a krmíme jen velmi opatrně,“ oponuje Hůda dalším argumentům ochránců přírody o bezdůvodném navyšování živin.

Jedinou šanci tak vidí v tom, že v rybnících bude dostatek dravých ryb – štiky, candáti, sumci, okouni –, které jsou schopny invazní druhy potlačit. Ostatně přesně toto doporučují i v úvodu zmínění ekologové, spolu s dalšími opatřeními. Ale podle Hůdy jsou pozitivní efekty obvykle jen dočasné.

Přírodě by podle ekologů velmi pomohlo i to, kdyby kapr byl do některých rybníků nasazován jen občas, jednou za pár let.

Zda by ale ekologové a rybáři dokázali společně se státními úřady problém řešit, není jisté.

I když šéf Rybářství Třeboň Jan Hůda nakonec kompromisy připouští. Že by bylo možné v některých rybnících upravit současné hospodaření, třeba i snížením rybí obsádky.

Ale zdůrazňuje i ekonomické dopady pro jejich firmu.

„Šli bychom na to, ale za kompenzace,“ naznačuje Hůda, že ve výsledku rozhodne to, co obvykle. Tedy ochota státu hradit podnikatelům vzniklé ztráty. „Musí se najít kompromis. Jestli chceme, aby se voda zlepšila, musí jít do rybníkářství peníze.“

Celý holding Rybářství Třeboň dosáhl za minulý hospodářský rok zisku po zdanění 82 milionů korun při čistém obratu 380 milionů.