Případ Macinka. Jak se z rockového rebela stal politický provokatér

Kdo by řekl v prosinci, když byla jmenována Babišova vláda, že hlavním „záporákem“ z celé sestavy se stane zrovna Petr Macinka? Mezi borci z ANO, SPD i od Motoristů bychom tipovali úplně jiné adepty, kteří na tuhle roli aspirovali.

Nakonec je to překvapivě sedmačtyřicetiletý muž s chlapeckou tváří, kvůli němuž lidé svolávají statisícové demonstrace a opozice se pokouší vládě vyslovit nedůvěru v Poslanecké sněmovně. Ani ne tři týdny poté, co ji získala.

Všichni se proto dnes ptají: Kdo to vlastně je ten Macinka, ministr zahraničí a šéf Motoristů, nejmenší vládní strany? Jakou má povahu a odkud se vzal?

Lidé, kteří ho znají nebo ho potkali v různých životních etapách, se vůbec nediví, že je to právě on, kdo schválně provokuje, vystupuje tvrdě bez empatie a působí arogantně. A že dokonce nemá problém se nevybíravě pustit i do Petra Pavla, když před majestátem prezidentské funkce zchladli i jiní vlčáci.

„Petr má dvě polohy. Někdy je to komunikativní týpek z jižní Moravy, extrovert, s nímž je vždycky legrace u vína. Zároveň je v něm klausovský fundamentalismus, nebojí se říkat, jak vidí svět, a dráždit svými názory ostatní. On to dělal vždy, ale u toho vína to bylo s úsměvem, kamarádi u stolu to brali trochu jako legraci,“ říká jeden z jeho někdejších kolegů pod zárukou anonymity. „Teď jako kdyby zapomněl, že je v úplně jiné roli, je nasvícený jako ministr zahraničí.“

Překvapený Macinkovým konfliktem s prezidentem není ani Robert Šlachta, senátor a šéf Přísahy. Strávil s ním mnoho dní v kampani, když kandidovali společně, pak se rozešli. „My ho museli pořád brzdit, protože on chodil extrémně za hranu, někdy působil jak utržený ze řetězu.Vidět je to třeba i na jeho příspěvcích na sociálních sítích. Urážlivě útočil na všechny, jako by mu chyběla empatie nebo nějaké sociální cítění,“ vybavuje si Šlachta.

Přitom během dětství v jihomoravské obci Velké Bílovice, v průběhu středoškolských let v Břeclavi ani krátce v dospělosti to vůbec nevypadalo, že Macinka směřuje do politiky. Snil o kariéře muzikanta, hudební vlohy má po svých rodičích. Matka byla dlouholetou členkou známého folklorního souboru Břeclavan. A otec hrál na kontrabas ve skupině Javory sourozenců Ulrychových.

Místo folklorní dráhy si ale na gymnáziu oblíbil tvrdou metalovou muziku. Petr Macinka v roce 1996 založil s kamarády skupinu Janis‘ Toys, později přejmenovanou na Hraczki. Na divoké období ministr zahraničí dodnes rád vzpomíná.

„Byla to úžasná doba. Hráli jsme stovky koncertů, lidem se to líbilo. Objížděli jsme kluby, festivaly a žili jsme prostopášný rockový život,“ vybavuje si roky, kdy měl dlouhé vlasy - ty byly nepsanou povinností a prvotním poznávacím znakem metalové příslušnosti.

Kapela sice měla úspěch, ale nic netrvá věčně - když pochopil, že na velký „sukces“ zajišťující slušné živobytí to stačit nebude, nastoupil k produkční firmě zajišťující koncerty a vystoupení. V roce 2008 se na jedné akci potkává s Radimem Ochvatem, tehdy mluvčím Topolánkovy vlády.

Třicetiletý rocker se náhle ze světa muziky vydal na neznámou půdu – do světa politiky. S Ochvatem si rychle porozuměli. Macinka obdržel a přijal nabídku jít dělat do týmu komunikace Topolánkova kabinetu, kde měl uplatnit své schopnosti s pořádáním velkých akcí.

Jenže než stačil podepsat smlouvu s Úřadem vlády, Ochvat se přesunul na Pražský hrad do funkce šéfa odboru komunikace prezidenta Václava Klause. A Macinku si vzal s sebou. Ten nejprve působil v roli referenta, dělal „podřadnější“ práce, jako je třeba vydávání akreditací novinářům. U kolegů v kanceláři nebyl kdovíjak oblíbený, podezírali ho z úlisnosti.

Macinkova role vzrostla teprve tehdy, když se stal Ochvatovým zástupcem. A paradoxně ještě více poté, co Václav Klaus v březnu 2013 skončil jako prezident. Tehdy ho opustila řada spolupracovníků, ale Petr Macinka patřil mezi ty, kteří se s ním přesunuli do nově založeného Institutu Václava Klause (IVK). Loajalita je něco, čeho si exprezident cení.

Mimochodem, jde o institut, který nejprve sponzoroval miliardář Petr Kellner a po jeho smrti převzal financování provozovatel uhelných elektráren Pavel Tykač. Mimo jiné odsud pramení dnešní názory Motoristů, že je třeba pokračovat v těžbě uhlí „místo šílené podpory obnovitelných zdrojů“.

A právě na Hradě i v IVK nacházíme odpověď na současného Petra Macinku: Sedmnáct let strávil po boku Václava Klause, což se na něm nemohlo neprojevit. Má nejen stejné názory, také je chce stejnou formou prosazovat. Zakládá si na tom, že chce být radikální, nekompromisní, neústupný. Chce také provokovat a přehánět, aby zaujal.

Macinka přiznává, že profesora bere jako svého velkého učitele, u něhož se politickému řemeslu vyučil a k němuž má až nekritický obdiv. „Když jste vedle něj a máte oči otevřené, vidíte, jak pracuje, jak se připravuje, jak jedná a čeho chce dosáhnout… Nikdo tady není tak dobrý jako Klaus, ostatně lidé jako Michelangelo se rodí jednou za pět set let.“

Exprezident může za to, že se Macinka vrhl do politiky. Klaus ho dlouho popichoval, že nestačí politické poměry jen kritizovat, ale pokud je člověk v aktivním věku, musí zkusit něco udělat. Mluvčí tudíž před třemi roky založil stranu Motoristé sobě a vyrazil do komunálních voleb v Praze, což zpočátku působilo jako trollení zelených aktivistických hnutí.

Jakmile ale Motoristé jako raketa vyletěli v evropských volbách v červnu 2024, kdy na jméno influencera Filipa Turka získali přes 10,3 procenta hlasů, mnozí příznivci si začali klást otázku: A kdo je vlastně skutečným lídrem strany? Macinka, nebo Turek?

O Macinkovi tehdy pochybovali i příznivci Motoristů. Ještě v září 2025, pouhý měsíc před sněmovními volbami, si ho do studia na rozhovor pozval moderátor Luboš Xaver Veselý. I když jinak Motoristy otevřeně podporuje a nabízí jim prostor, jejich předsedovi Macinkovi jako by se posmíval.

„Vy jste divnej člověk, pane Macinko. Vy jste tak mladý, vy si ještě tolik věci musíte vyslechnout. Máte už dost odžito, abyste velel a rozhodoval? S vámi se dnes točí svět. Čeká vás procitnutí s nohama na zemi, to vám prorokuju,“ dobíral si ho Xaver, aby mu nakonec oznámil, že stejně je „týraným dítětem Václava Klause“.

Předseda Motoristů - jinak velký fanoušek satirických pořadů jako kdysi Česká soda nebo dnes Šťastné pondělí - byl mírou žertování v živém vysílání zaskočen. Nevěděl, jak pohotově reagovat. Nakonec odpověděl vysvětlením, že nebyl týraný, ale že u Klause procházel tvrdou drezurou. „A díky tomu, když jste potom to zvíře v cirkusu, proskočíte správně tím zapáleným kruhem,“ prozradil Macinka, co si z let po boku Klause odnesl.

Tím nám už před volbami prozradil svou osobnost a dal odpověď na dnešní otázky: Kde politický nováček bere tolik seběvědomí, které mnozí cítí jako aroganci? Jak může v jedné větě říct, že chce zklidnit spor s prezidentem tím, že ho bude ignorovat?

Takhle tedy víme, že Petr Macinka bere politiku jako cirkus, v němž soupeří zvířata o to, kdo bude odvážnější.

Teď se asi cítí jako lev, který skáče „zapálenými kruhy“.

Jaké cirkusové číslo nám ministr zahraničí připraví příště?