Článek
„Tak se předveď, doma jsi chytrej jak rádio,“ směje se postarší muž a popostrkuje svého zhruba patnáctiletého syna, aby natočil rozhovor v rámci projektu Pojízdný Václavák. Rozhovor nakonec nedopadne, ale s organizátory si několik minut povídají.
Zastaví se takto více lidí, ne všem se ale do rozhovoru chce. Koncept je jednoduchý - organizátoři se kolemjdoucích ptají, co by vzkázali lidem na 17. listopadu, rozmluvit se je snaží i na další témata.
„Bavíme se s lidmi o pojistkách demokracie, jak vnímají dnešní společnost a všech se ptáme, co by chtěli říct lidem 17. listopadu, to potom sestříháme a všechno zazní na Václaváku v rámci Koncertu pro budoucnost,“ popisuje projekt jeden z organizátorů Ondřej Koutský.
V pojízdném karavanu, který v pondělí odpoledne dorazil do centra Plzně, tříčlenný tým projíždí celou republikou. Na cestě budou dohromady dva týdny, v plánu mají projet všech čtrnáct krajů a natočit nejméně sto rozhovorů.
„Je to pro nás nabíjející. Říkali jsme si, že se s námi nebudou chtít třeba bavit, ale většina ano, nebo že bude hodně naštvaných lidí, ale spíše se snaží být v diskuzi docela konsenzuální a říkají hezké věci a jsou rádi, že si můžou popovídat,“ pokračuje Koutský.
Tehdy euforie, nyní zklamání
U karavanu se zastaví zhruba šedesátiletý muž, který se představuje jako Pavel Krš. Je znát, že se mu koncept Pojízdného Václaváku zalíbil a chce si popovídat.
„Byla to úžasná euforie, tehdy měl člověk tendenci věřit, že tu mílovými kroky půjdeme ke kvalitní demokracii,“ popisuje reportérce Seznam Zpráv, jak vzpomíná na sametovou revoluci. „Já zažil osmašedesátý, to bylo jako když vám šlápnou na krk, ten úder byl příšerný, normalizace a potom devětaosmdesátý, to jsem byl nadšený,“ pokračuje.
Ze současné situace naopak příliš nadšený není. Zklamala jej odcházející vláda Petra Fialy a nastupující kabinet Andreje Babiše se mu příliš nezamlouvá. Navíc má pocit, že se všude po světě hroutí demokratické režimy.
Ondřej Koutský při rozhovoru s Pavlem Kršem.
„Teď to ale vidíme v podstatě celosvětově, ale především v Americe, která byla pro nás starší baštou demokracie a dneska se to tam sune k autoritářství šíleným tempem,“ hodnotí situaci ve Spojených státech.
S tím, že by byla dnešní společnost rozdělená, což v debatách zaznívá často, souhlasí, rozdělenost ale vnímá jako něco přirozeného. Problémy vidí jinde. „V rozdělení bych neviděl něco negativního, že je společnost rozdělená je přirozené. Spíše nevidím moc naděje ani v jedné její části,“ myslí si.
„Nevěřte populistům“
Přestože je sychravo, u karavanu se lidé zastavují. Dalším adeptem na rozhovor je zhruba čtyřicetiletý Tomáš Vavřinka. „Svoboda pro mě znamená, že si můžu zvolit, koho chci, vnímám to politicky,“ rozmluví se.
Ani on není se současnou politickou situací spokojený. „Já jsem nespokojený, protože když vyhraje Babiš a složí si vládu z těch menších, tak se mi to moc nelíbí, protože si tam tahá lidi, kteří jsou novopečení, vychází na ně věci, které nejsou moc dobré, jako třeba Turek. Mám z něj pocit, že si jde jen za tím, aby byl v té vládě,“ hodnotí a dodává, že i on vnímá dnešní společnost jako rozdělenou. Chybu vidí v moderních technologiích.
„Rozdělování společnosti se děje čím dál více tou digitální dobou. Dříve bylo všechno přes televize, dnes je internet a různá média, to jsou věci, které společnost rozdělují, protože vznikají rozdílné skupiny,“ myslí si.
A jeho vzkaz lidem na 17. listopadu? „Nevěřte populistům,“ říká rázně do kamery.
Popovídat si přijde i 55letý muž, který se představuje jako Viktor Zapletal. Je hodně komunikativní a rozmluví se i o Ukrajincích v Česku. „Proč nebojují o svoji zem a proč jsou tu schovaní? Kdo chce bojovat o svoji zem, tak o ni bojuje a neuteče před tím,“ zlobí se.
Po chvíli se ale debata stočí jinam. „Dnešní společnost je rozdělená a odcizená tím systémem. Lidé si přestali věřit, tolik spolu nekomunikují a ztratili zájem se mezi sebou více bavit,“ odpovídá na dotaz reportérky, jak vnímá současnou českou společnost.
Pro Zapletala není svoboda pouze politický fenomén. „Svoboda je, že si člověk může dělat, co chce, žít svobodný volný život a nebýt omezený nějakými nařízeními. Nějaký respekt musí být. Já jsem třeba třikrát soudně trestaný a teď se snažím komunikovat s lidmi, být slušný a nevrátit se zpět do vězení,“ říká.
„Ať se lidé vrátí k tomu, za co zvonili. Zvonili za lepší svět, za to, že bude nějaký posun vpřed,“ zní jeho vzkaz lidem k 17. listopadu.
