Hlavní obsah

Blog: Kocovina už není cool. Střízlivost přestává být divná

Foto: Profimedia.cz

Alkohol je podle psychiatrů jednou z nejsilnějších látek, které přivolávají deprese.

Reklama

Netroufl bych si to ještě nazvat trendem. Ale lidé hovoří čím dál otevřeněji o léta trvajícím životě bez alkoholu. Střízlivost díky nim přestává být výsadou podivínů.

Článek

Žil jsem dosud ve lži vlastního mládí, kdy nám tři piva a panák zelené pomáhaly setřást ostych. Studu zbavená podnapilost se hodila k oslovení nádherné holky nebo k otevření hledajícího nitra pro hluboké filozofické hovory, které k pozdní pubertě a mladé dospělosti patří.

Střízlivost byla jako zatažená ruční brzda. To poslední, čím jsme se chtěli ve sprintu za vzrušením a existenciálním poznáním zdržovat.

Časy se ale mění. Mladí lidé už intoxikaci alkoholem tolik nevyhledávají.

A půjde to dál. Protože zlom, a to vám říkám, přichází ve čtyřiceti, možná pětačtyřiceti. Kocovina po noci ve výčepu, v klubu, je jiná. Je vám fyzicky hůř. A nejen v sobotu. Ještě ve středu máte hlavu ve svěráku. A žaludek na bouřícím moři.

Zlé je, že kocovina s věkem dostává i duševní rozměr. Po pijatyce některé z nás trápí úzkosti, panické ataky, deprese. Znám pár chlápků, kteří kvůli tomu úplně přestali pít. Nikoli náhodou je ostatně alkohol psychiatry považován za jeden z nejsilnějších depresantů vůbec (své o tom ví třeba herec Martin Preiss). Většinu sebevražd páchají muži. Většinu z nich muži v krizi středního věku. Většinu z nich opilí muži.

Jsem v rizikové skupině. Přesto piju. O to víc obdivuji lidi, kteří se hospody dokázali vzdát.

Pokud teď fotograf Tomáš Třeštík nebo architekt Adam Gebrian na sítích popisují svá střízlivá léta, nelze než lajkovat.

Když spisovatel a zakladatel magazínu Koktejl Josef Formánek líčí, jak denně psával u okna s výhledem do krajiny a pokojně pil tvrdý alkohol, až se dostal do stavu, kdy nemyslel na nic jiného než na chlast, zaslouží si za otevřenost ovace. Speciálně pokud se šel léčit a napsal o tom zoufalství knihu, podle níž vznikl i film. Nemá smysl hodnotit umělecké kvality, důležité je poselství.

I v alkoholem nacucané české společnosti se pomalu začíná o trvalé střízlivosti mluvit jako o docela samozřejmé cestě životem.

Možná o cestě ochuzené o jistý iracionální, leč někdy (málokdy) vysoce inspirativní rozměr. Ale ve finále o cestě hodnotnější a zdravější. O cestě, kterou člověk vnímá ostře všemi smysly, díky čemuž zmateně neklopýtá a nepadá v první zatáčce po hlavě do škarpy.

Reklama

Související témata:
Adam Gebrian
Tomáš Třeštík

Doporučované