Češi užívají stále více léků na duševní potíže. Deprese už není tabu

Více lidí s psychickými problémy, nebo větší ochota vyhledat pomoc? Spotřeba léků na duševní potíže v Česku výrazně roste, podle odborníků ale nemusí jít pouze o známku zhoršujícího se duševního zdraví. Roli hraje i to, že se lidé méně stydí o svých problémech mluvit a lékaři mají širší možnosti léčby.

Podle aktuálních údajů Svazu zdravotních pojišťoven vzrostla spotřeba těchto léků za posledních pět let o 43,2 procenta. Jen v loňském roce se zvýšila o 5,9 procenta a zdravotní pojišťovny za přípravky uhradily odhadem 3,5 miliardy korun. Nejvýraznější meziroční nárůst zaznamenaly léky používané například při léčbě ADHD nebo poruch paměti, soustředění a bdělosti. Jejich spotřeba stoupla o 25,3 procenta.

„Stojí za tím řada vlivů, v něčem to může být pozitivní, lidé se už nestydí vyhledat pomoc,“ vysvětluje psychiatr Karel Nešpor. Připomíná také náročné události posledních let, od pandemie covidu přes energetickou krizi až po válku na Ukrajině. Dalším důvodem je podle něj nedostatečná dostupnost psychoterapie.

Rostoucí spotřeba léků však automaticky neznamená, že přibývá lidí s psychickými problémy. Podle Nešpora zůstává výskyt některých závažných diagnóz, například schizofrenie, dlouhodobě poměrně stabilní. U jiných poruch je situace složitější.

„Zdá se, že narůstá zejména počet lidí, kteří mají úzkostné a depresivní obtíže v souvislosti s dlouhodobým stresem, životním stylem a nároky současné společnosti,“ říká psychiatr. Vedle výskytu poruch hraje roli i lepší rozpoznávání obtíží a ochota pacientů obrátit se na odborníky.

Podobnou zkušenost má také Markéta Celerová z Asociace klinických psychologů (AKP). Rostoucí zájem o psychologickou pomoc podle ní souvisí i s postupným odbouráváním předsudků. „Dřív brát léky ‚na hlavu‘ bylo mnohem víc stigmatem, něčím, s čím se člověk moc nechlubil. I chodit za psychiatrem nebo psychologem bylo spíš známkou slabosti,“ vysvětluje.

Změnu přístupu k samotné léčbě popisuje i Nešpor. „U lidí do 45 let vidíme posun, duševní zdraví přestalo být tabu. Mladší generace bere péči o psychiku stejně přirozeně jako návštěvu zubaře,“ říká psychiatr. K větší otevřenosti podle něj přispívá sdílení zkušeností na sociálních sítích i veřejné vystupování známých osobností. U starších generací určité předsudky přetrvávají, postupně se ale zmírňují.

Moderní antidepresiva dnes mohou běžně předepisovat praktičtí lékaři, kteří tak částečně nahrazují nedostatečné kapacity psychiatrických ambulancí.

„Přístup lékařů se zmodernizoval a uvolnil,“ komentuje Nešpor. Podle něj už lékaři nevnímají tyto přípravky pouze jako poslední možnost pro nejzávažnější případy, ale jako součást léčby, která může pacientům pomoci vrátit se k běžnému fungování.

K širšímu využívání přispívá také vývoj nových přípravků. Moderní antidepresiva mají podle psychiatra oproti starším lékům obecně příznivější bezpečnostní profil a méně některých nežádoucích účinků.

Podle Celerové může nedostatek psychoterapeutické péče přispívat k tomu, že pacienti častěji dostávají léky. Ty jim mohou alespoň dočasně pomoci, než se dostanou k psychologovi nebo psychoterapeutovi.

„Předepsat léky zabere 10 sekund, psychoterapie je třeba 50 až 70 hodin práce za rok, rok a půl,“ upozorňuje psycholožka. Právě časová náročnost a omezené kapacity podle ní mohou přispívat k tomu, že je pro pacienty snazší získat léky než dlouhodobou psychoterapii.

Celerová ale upozorňuje, že léky nemusí být vždy nejvhodnější první volbou. Jako příklad uvádí člověka, který vyhledá pomoc po úmrtí blízkého. Podle jejích zkušeností se může stát, že místo podpory při truchlení dostane rovnou léky.

„Je to prostě cesta první volby, cesta rychlé úlevy,“ říká psycholožka. Otázkou podle ní zůstává, zda se tím někdy nesnažíme potlačit i přirozené emoce, jako jsou smutek nebo stres.

Naopak u závažných depresivních, úzkostných či psychotických onemocnění považuje užívání léků za nezbytné. Podle ní léky v některých případech pomáhají stabilizovat stav pacienta natolik, aby mohl psychoterapii vůbec absolvovat. Psycholožka proto zdůrazňuje, že oba přístupy by se měly doplňovat, nikoliv si konkurovat.

Vyšší spotřeba léků ale otevírá také otázku jejich bezpečného užívání. Podle adiktologa Michala Miovského ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, má problémy s léky s potenciálem vyvolat závislost více než 800 tisíc lidí. Odkazuje přitom na Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti.

„Tradičně jsou to především benzodiazepiny, jejichž rizika jsou všeobecně známá. Přesto jsou stále podceňované, a to i mezi lékaři,“ upozorňuje Miovský.

Tyto léky se používají například proti úzkosti nebo při problémech se spánkem. Při dlouhodobém užívání mohou vyvolat závislost. Část pacientů si je podle adiktologa navíc obstarává na černém trhu.

Přesto podle Nešpora nelze jednoduše tvrdit, že se v Česku předepisuje příliš mnoho léků na duševní potíže. Situace se výrazně liší podle regionů i dostupnosti odborné péče. Zatímco někde může být problémem nadměrné užívání některých přípravků, jinde pacienti na potřebnou léčbu obtížně dosahují. Zvlášť složitá je podle něj situace v dětské a dorostové psychiatrii.

Miovský varuje také před nadužíváním léků u lidí starších 60 let. „Právě zde lze očekávat zhoršování situace nejvíce a současně právě zde nejsme příliš dobře připravení,“ dodává. Za důležité tedy považuje lepší informovanost pacientů a vzdělávání lékařů.

Duševní onemocnění se častěji promítají i do pracovního života. Podle České správy sociálního zabezpečení bylo v prvním pololetí letošního roku ukončeno 35 838 případů pracovní neschopnosti kvůli duševním nemocem, meziročně o 11,4 procenta více. Celkový počet ukončených neschopenek přitom meziročně klesl o 11,8 procenta.

Pracovní neschopnost kvůli duševním nemocem trvala v průměru téměř 79 dní, zatímco u ostatních příčin přibližně 32 dní. Celkem na duševní onemocnění připadlo 2,83 milionu kalendářních dnů pracovní neschopnosti.

„Dlouhá pracovní neschopnost zasahuje do příjmu domácnosti, běžného života i vztahů. Pro zaměstnavatele znamená výpadek člověka, kterého musí zastoupit kolegové,“ uvedl prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada.

Vedle dostupnější odborné péče považuje Nešpor za důležité také širší využívání postupů, které nejsou založené na užívání léků. Připomíná například pravidelný pohyb, který může mít podle jeho slov antidepresivní účinek.

Za důležité považuje i schopnost rozlišovat mezi tím, co člověk může ovlivnit, a tím, co změnit nedokáže. „Jsme zodpovědní za to, zda dostatečně spíme, jak žijeme a jak pečujeme o své zdraví. Nejsme ale zodpovědní za všechno, co se děje ve světě,“ uzavírá Nešpor.