Kladivo, kyselina, prasečí hlava. Výhrůžky Čechovi, který vozil raněné z fronty

Otec tří dětí, vyučený automechanik, věk kolem 35 let, volací znak Fox. Seznam Zprávy o českém dobrovolníkovi psaly v reportáži z frontové linie na východní Ukrajině v březnu 2023. Fox působil v takzvané CASEVAC jednotce, která evakuuje raněné z bojiště. V místech, kde působil, tehdy probíhaly těžké boje.

„Včerejšek na hov**. Dva mrtvý a jeden zraněný. Nakouřila nás arta (artilérie, pozn. red.). Dopadla do okopu vedle. Asi tak 40 metrů od nás,“ popsal v předvečer, kdy ho na jaře před téměř třemi lety navštívil na pozicích reportér Seznam Zpráv. Fox tehdy hovořil o štěstí v neštěstí. V době útoku byl bojový zdravotník zrovna „na lajně“ vyzvednout raněného.

„Když jsme se vraceli zpátky, tak ve vysílačce slyšíme, že to vysypali do našich postů. Byl to děsivý pohled. Tam paní bez ruky, bez nohy. Byla to vojačka, medička. Padli jsme do okopu a ještě asi hodinu po nás šili. Bylo to fakt hodně blízko,“ popsal tehdy.

Na Ukrajině byl Fox minimálně osmkrát. Pomoc tam mu dává větší smysl než opravování aut u nás. „Já jsem tu fakt proto, aby moje děti nemusely,“ vysvětloval tehdy, proč riskoval svůj život, aby zachránil životy jiným. To samé opakuje i nyní. „Ta motivace je furt stejná. Zachraňování životů je nejvíc,“ pokyvuje. Poslední výjezd absolvoval koncem roku 2023. Měl cvičit nové ukrajinské vojáky zdravovědu.

„Z ničeho nic mě začalo bolet pod žebrama. Dostal jsem těžký akutní zánět slinivky a skončil v nemocnici u Kyjeva. Tam jsem byl asi deset dní, pak mě sanitkou převezli do Česka. Přebírali mě ještě v maskáčích,“ popisuje půldruhého roku staré události Fox.

Jenže po zánětu přišly další zdravotní komplikace. Poraněné koleno. Odjezd na frontu byl opět odložen. „Doktoři mi doporučili, abych nikam nejezdil, a taky jsem nechtěl dostat kamarády do průšvihu, kdyby mi tam vypověděla noha. Aby nemuseli nakonec tahat mě, místo zraněných,“ vysvětluje. Touha po návratu – především za kamarády – nicméně neutichla. Následovala však další rána.

„Jsem doma, sprchuju se a nahmatám si na těle zvětšeninu. Nejdřív jsem to neřešil, ale ono to rostlo. Byl jsem u doktora a tam mi zjistili rakovinu,“ svěřuje se Fox. Slyšet slovo rakovina bylo prý horší, než když kolem něj lítaly granáty. V pátek šel k doktorovi, v sobotu už byl po operaci.

„Zhoubný nádor. Okamžitě to muselo jít ven. Stále chodím na onkologii do Prahy, zatím ale všechno dobrý. Další štěstí v neštěstí,“ poklepává prstem o dřevěný stůl. O návratu na frontu teď neuvažuje.

Jenže zdravotní problémy vystřídal jiný nečekaný problém. V lednu 2024 mu začal vypisovat neznámý muž. „Že shání svého bratra, nějakýho vojáka, který přišel o oči a my jsme ho měli údajně někam převážet. Poslal mi i jeho fotku,“ popisuje Fox a v mobilu ukazuje desítky printscreenů zpráv psaných velmi špatnou češtinou.

Zpočátku pisateli trpělivě odpovídal, že si žádného takového raněného nevybavuje a i kdyby, tak se o něm dozví volací znak, přezdívku, maximálně jméno. V bojových podmínkách není čas zjišťovat, odkud dotyčný pochází nebo snad jaké má telefonní číslo.

„Odepisoval jsem mu, že nevím, že tam byla spousta lidí s poraněným obličejem nebo s očima, ale my jsme je nevozili, protože jsme vozili jen ty v bezprostředním ohrožení života. Tím jsem to ukončil,“ dodává.

Jenže Foxovi začalo psát další číslo s tím samým dotazem. Následovaly další a další čísla. Takhle se střídalo několik lidí během několika měsíců.

„Někdo psal krásně česky, někdo s chybama. Někteří se stále dotazovali na toho chlápka s poraněnýma očima, další chtěli vědět informace s kým jsem tam byl, koho jsem potkal a že za to dokonce zaplatí. Všem jsem odepisoval, že nikomu nic dávat nebudu, že tam mám kamarády a vzkázal jsem, že by spíš měli mít trochu úcty, když tam za ně nasazuju život.“ Nakonec to Fox vyřešil tím, že se odhlásil z WhatsAppu a pořídil si nové číslo.

Jenže nevyřešil. „Najednou zprávy začaly chodit mojí mámě. Psali jí o tom, ať svému synovi řekne, co chtějí vědět a začali tvrdě vyhrožovat.“ Fox ukazuje jednu z mnoha SMS zpráv, která ženě přišla.

„Poslouhaj nás. Mas to, ze neberes telefon a tvůj sin tel vipnul, to vas nezahrani. Potrebujeme si promluvit svama obuma, inak budeme se muset bránit, a to premislej jak.“

Následovala další zpráva.

„At tvuj sin zavola rodicum slepiho a da jim info to co po nem hteji, inak dostane kladivem do hlavy a tobe zneprijemnime život. Mas rada sviho pejska a sina? Tak zapni mozek.“

„Vyhrožovali, že mi rozbijí hlavu kladivem nebo že mě naloží do kyseliny. Mámu oslovovali těmi nejsprostšími slovy. Fakt jako brutální nátlak. Máma je křehčí povahy, ta se samozřejmě hned sesypala,“ popisuje úplně jinou dynamiku stalkování.

Fox tedy zaktivoval staré číslo a pisatelům opakoval, že o žádném raněném neví. Oni však přitvrdili. Začali ho obviňovat z obchodu s lidmi, že prý prodal jejich známého na orgány. Nátlak se stupňoval. Výhrůžek kvůli angažmá na Ukrajině Fox ale zažil prý nespočet, takže nikomu nic nehlásil.

„Zlomilo se to ve chvíli, kdy se u máminých vchodových dveří objevila igelitka, ve které byla prasečí hlava s fotkou toho jejich frajera a zakrvácená moje a mámina společná fotka, kterou měla na Facebooku. Máma chytla paniku, vzala tašku a letěla s ní na policii. Tam si mysleli, že si z nich dělá srandu. Když jim ale práskla tou igelitkou, ze který kapala krev, o stůl, tak pochopili, že to vůbec sranda není,“ vypráví Fox a ukazuje fotografii s prasečí hlavou, kterou stihla jeho máma ještě pořídit. Seznam Zprávy mají k dispozici jeho výpovědi na policii.

Ta začala případ intenzivně řešit. Oběma napíchla telefony, kriminalisté Foxovi radili, co má na zprávy odpovídat. Sám se nabídl, že se s pisateli setká. Ale musí mít policii „za zadkem“.

„Začal jsem s nimi hrát hru. Nabídnul jsem, že jim dám všechny pozice, papíry z výjezdů a seznam osob, který tam se mnou na Ukrajině byly. V tu chvíli se toho chytili a přistoupili na to, že když se sejdeme, tak mi dají pokoj.“ Tři týdny dopisování pod dohledem policie vyústilo v setkání u benzinové pumpy. Byl duben 2024.

Fox seděl s policistou v civilu v autě, na sobě neprůstřelnou vestu a ladil předání neexistujících dokumentů. Pumpa byla obklíčená zásahovkou. Následoval telefonát, v němž dotyčný hovořil česky se silným rusko-ukrajinským přízvukem. Už dorazil na pumpu.

„Chtěl, abych přišel k němu, já zas říkám, ať on přijde sem, že mu ty dokumenty dám a pojedu, protože pospíchám. Za chvíli přišel k okýnku, stáhnul jsem ho a řekl mu, že mu nic nedám. Problém byl myslím i v tom, že jak jsem měl tu neprůstřelnou vestu, tak ona tady nahoře udělá takovou hranu. Možná si toho všiml. Každopádně odpověděl, a to si pamatuju přesně, že půjde k autu, zamkne a vrátí se zpět,“ pokračuje Fox ve vyprávění. Chlápek se prý přibližoval ke svému vozu a pak začal utíkat.

„V tu chvíli řev, policie, houkačky, všude to blikalo. On naskočil do auta a začal ujíždět z té benzinky pryč. Cestou naboural jedno civilní policejní auto, odřel si celý bok a začal ujíždět. Ve vysílačce jsem slyšel: ‚ujíždí, ujíždí směrem tam a tam‘. Asi po půl kilometru ho zastavili. My jsme tam přijeli a vidím tři lidi na zemi, nad nimi frajeři v kuklách, helmách a se samopaly,“ popisuje policejní zásah.

Pak už toho Fox moc neví.

„Od policistů jsem se později dozvěděl, že dotyční dostali vazbu, pak proběhl soud a dostali snad osm měsíců s 18měsíční podmínkou plus zákaz se ke mně a mamce přiblížit. Je to zhruba rok zpátky,“ marně loví přesnější datum z hlavy. Rozsudek soudu nenašel.

„Ten zadržený chlapík prý od někoho dostal zaplaceno, aby toto celé udělal. Já dodneška vlastně nevím, o co přesně šlo a co vlastně chtěli. Žádné dokumenty o raněných nejsou, prostě je naložíš a odvezeš k sanitce, která je odveze do nemocnice. Ty nevíš, koho vezeš,“ krčí rameny nad nezodpovězenými otázkami.

Jeho máma opustila práci a odstěhovala se do jiného města. Prý je už na tom psychicky lépe. Ani jeden z nich od té doby žádnou výhružnou smsku z neznámého čísla nedostal. „Divný co? Já jsem taky samá otázka, ale tak se to prostě stalo,“ uzavírá Fox.