Článek
Ve středu zemřel legendární diskař Imrich Bugár. ČTK to bez bližších podrobností potvrdilo Armádní sportovní centrum Dukla, kde Bugár jako sportovec i jako pracovník mezinárodního oddělení desítky let působil. Mistrovi světa z Helsinek 1983 by bylo v úterý 14. dubna 71 let.
„Myslím, že Dukla neměla věrnějšího ‚dukláka‘. Byl na svůj klub hodně pyšný,“ uvedl na webu Dukly její ředitel Pavel Benc.
Helena Fibingerová, Imrich Bugár a Jarmila Kratochvílová, atletičtí mistři světa z roku 1983.
Bugár je prvním světovým šampionem v hodu diskem. Už předtím získal na olympijských hrách 1980 v Moskvě stříbro, na další olympiádu do Los Angeles kvůli bojkotu ze strany tehdejšího komunistického Československa nesměl. V roce 1982 se stal Sportovcem roku, šestkrát byl vyhlášen nejlepším československým atletem roku. Loni v prosinci získal společně s koulařkou Helenou Fibingerovou Cenu Emila Zátopka pro sportovní legendy.
K disku se Bugár dostal poté, co při házené zranil brankáře ranou do kotníku a pak se bál vystřelit. U atletiky jako sportovec zůstal 21 let, pak dalších 30 let působil na Dukle v oddělení zahraničních styků. Jeho výkon 71,26 metru je dodnes platným národním rekordem a řadí ho na dělené 16. místo historických tabulek.
Nucenou neúčast na OH v Los Angeles nesl těžce, protože měl tehdy v olympijské sezoně skvělou formu. „Jako nejlepší diskař na světě jsem nemohl bojovat o zlatou olympijskou medaili, i když jsem na to měl. Čtrnáct dní po olympiádě přijeli finalisté do Bruselu na závody, tehdy to bylo Grand Prix. Tam jsem jim dal pět metrů,“ litoval loni v rozhovoru s ČTK Bugár. Přenos olympijského finále sledoval v okně svého panelákového bytu v Libuši, kam si položil matraci. Díval se na německou stanici ZDF a vypil při tom lahev vodky.
Musel pak odjet do Moskvy na hry Družba, které byly pro sportovce socialistických zemí „náhradní“ olympiádou. Kvůli přesunu diskařské soutěže ze soboty na pátek, o kterém nevěděl, nebyl připravený a skončil čtvrtý.
Vedle světového zlata z Helsinek získal Bugár ještě evropský titul v Aténách 1982 a bronz na ME v Praze 1978. Na olympijských hrách 1988 v Soulu byl vlajkonošem československé výpravy. Naposledy pod pěti kruhy startoval v Barceloně 1992, kde už zároveň trénoval tehdejšího olympijského vítěze v desetiboji Roberta Změlíka. Sportovní kariéru ukončil v roce 1995. Vedle zaměstnání na Dukle působil také v Českém klubu olympioniků. V roce 2013 se zúčastnil televizní taneční soutěže StarDance.
