V Česku je málo svářečů. Pracovníky firmy hledají až na Filipínách

Česko se v posledních letech potýká s nedostatkem profesionálních svářečů. Zájem o jejich služby dlouhodobě převyšuje poptávku. Nejedná se o krátkodobý výkyv, ale o strukturální problém pracovního trhu. Svařování je klíčová profese pro průmysl, stavebnictví i energetiku, tedy pro sektory, na kterých stojí česká ekonomika.

Nedostatek svářečů vyvolává souběh řady negativních faktorů. Podle Jiřího Halbrštáta, ředitele náboru a marketingu společnosti ManpowerGroup, silné ročníky svářečů míří do důchodu a nové nepřicházejí v dostatečném počtu, protože svářečské učňovské obory jsou dlouhodobě poddimenzované. Upozorňuje také na to, že jde o fyzicky náročnou práci, která zároveň vyžaduje specifickou kvalifikaci.

„Aktuálně poptávku navyšuje především rychle rostoucí stavebnictví a výsledkem je situace, kdy se o kvalitního svářeče doslova přetahují zaměstnavatelé,“ vysvětluje.

Podle dat portálu JenPráce.cz mezi lety 2024 a 2025 vzrostla poptávka po svářečích o rekordních 44 procent. „Právě inženýrské stavby, jako jsou mosty, ocelové konstrukce a technologické montáže, jsou profesně extrémně náročné na svářečské kapacity. Rozestavěnost více než 200 kilometrů nových dálnic a silnic první třídy pod správou Ministerstva dopravy tak vytváří přímý tlak na náborové kapacity všech subdodavatelů v oboru,“ říká datový analytik portálu Michal Španěl.

Ke konci roku 2025 bylo pro profesi svářeč na úřadech práce evidováno 613 uchazečů o zaměstnání. Volných pracovních míst bylo 2 209. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) nejvíce míst pro svářeče nabízejí firmy zabývající se obráběním kovů, výrobci kolejových vozidel a také výrobci vojenské techniky. Podstatní jsou svářeči také pro správce energetické infrastruktury.

„Tato odvětví vyžadují velké počty nových svářečů, což v kombinaci s realizací projektů odložených z úsporného roku 2024 spolutváří současnou vlnu náporu na trhu práce,“ dodává.

Podle Halbrštáta kriticky chybí zejména kvalifikovaní svářeči technologicky pokročilejších metod, a to především ti, kteří jsou schopni číst technickou dokumentaci. Nedostatek výrazněji pociťují firmy v regionech s vysokou koncentrací průmyslu, typicky v Moravskoslezském kraji, Ústeckém kraji nebo na Plzeňsku.

Výdělky svářečů přitom platí mezi manuálními profesemi za nadprůměrně vysoké. Nástupní mzdy se podle Halbrštáta běžně pohybují kolem 40 tisíc korun hrubého. Zkušený a certifikovaný svářeč si ale bez problému přijde na 50 až 70 tisíc korun měsíčně, v některých specializovaných oblastech i více. Výrazně vyšší částky si mohou vydělat i svářeči pracující na živnostenský list nebo ti, kteří se dostanou k zahraničním projektům.

Podle šetření MPSV průměrná hrubá měsíční mzda svářečů za loňské první pololetí 2025 činila 46 tisíc korun.

Mzdy svářečů rostly v posledních letech nadprůměrně rychle, právě kvůli akutnímu nedostatku lidí. Firmy svářeče lákají na náborové bonusy, příspěvky na bydlení, dopravu do zaměstnání nebo zajišťují vlastní rekvalifikace, ale ani to často nestačí, dodává Halbrštát.

Španěl ovšem upozorňuje, že výplatní pásky svářečů stále neodpovídají vysoké poptávce. V segmentu technických profesí je podle něj hluboký nepoměr. Průměrná nástupní odměna se loni meziročně zvýšila pouze o 3,3 procenta.

„Tento růst v podstatě jen kopíruje inflační očekávání, reálné mzdy tedy fakticky stagnují, nerostou. Sledujeme situaci, kdy se poptávka po řemeslné práci utrhla ze řetězu, ale mzdová nabídka ji následuje jen velmi neochotně, což nereflektuje kritický nedostatek lidí na trhu,“ vysvětluje a dodává, že firmy v době drahých energií s navyšováním mezd obecně váhají, aby měly nižší náklady. Řešením pro ně může být například levnější pracovní síla ze zahraničí.

Nedostatek svářečů podle Halbrštáta navíc ani jinak řešit nejde. Na domácím trhu zkrátka dostatek kvalifikovaných pracovníků není. Manpower proto pro své zákazníky dlouhodobě zajišťuje nábor na Filipínách, kde je velké množství vysoce kvalifikovaných svářečů s mezinárodními certifikacemi a praxí z velkých průmyslových projektů.

„Filipínští svářeči jsou známí vysokou technickou úrovní, pracovní disciplínou a schopností rychle se adaptovat. Pro řadu českých firem už dnes nejsou nouzovým řešením, ale součástí personální strategie,“ vysvětluje.

Svářeč jako profese je do budoucna podle odborníků perspektivní. Automatizace podle Halbrštáta sice mění průmysl, stroje ale kvalitního svářeče zatím nenahradí. Naopak roste poptávka po lidech, kteří zvládnou složitější, zakázkovou a precizní práci. V zájmu o obor se to ovšem neodráží.

Výuka svařování probíhá v mnoha oborech. Zájem žáků o ně ale není podle ministerstva velký. Výjimkou jsou pouze obory mechanik opravář motorových vozidel a opravář zemědělských strojů.

Počet nově přijatých ve strojírenských oborech však postupně narůstá. „Školy si uvědomují důležitost přípravy pro svařování a připravují pro žáky nabídku kurzů, kterou zpřístupňují i žákům jiných strojírenských oborů, případně i elektrotechnických oborů,“ vysvětluje ministerstvo.

Podle Josefa Rychtaříka ze Středního odborného učiliště Praha Radotín ovšem zájem o svařování žáci mají, protože si tím zvyšují šanci na své uplatnění na trhu práce. „Kapacita svářecích škol je dostatečná, spíše mají problém školy najít kvalitní instruktory svařování,“ vysvětluje.

Roste také zájem o výuku sváření v rámci rekvalifikací placených úřadem práce, dodává Rychtařík. V loňském roce tvořily rekvalifikace v této oblasti 11,5 % z celkového počtu rekvalifikací, vyplývá z dat úřadu práce. Častější byly podle ministerstva pouze rekvalifikace v oblasti českého jazyka pro cizince, základní počítačové rekvalifikace a rekvalifikace v sociální oblasti.

Nedostatek svářečů vnímá jako budoucí hrozbu například energetická skupina ČEZ. V roce 2023 proto iniciovala otevření specializovaného oboru Svářeč a potrubář v jaderné energetice na SOŠ a SOU Hněvkovice, je to první obor zaměřený přímo na svařování v Česku. Skupina také financovala vybudování svářečských dílen.  

„Zájem o studium tohoto oboru roste a aktuálně už první absolventi nastoupili k nám do pracovního poměru. Studenti mají během studia zajištěny odborné praxe přímo v Jaderné elektrárně Temelín, možnost stipendií od 3. ročníku a velmi dobré uplatnění v ČEZ či u jeho dodavatelů, kteří zajišťují svářečské práce v Temelíně a Dukovanech nebo jinde v rámci ČEZ,“ popisuje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

V Česku společnost spolupracuje i s dalšími školami. V jaderných elektrárnách jsou podle Kříže svářeči klíčoví zejména při údržbě a modernizaci technologií nebo při rekonstrukcích. Poptávku zvýší i stavba nového jaderného bloku v Dukovanech, která je na počátku.

ČEZ zároveň vybudoval vlastní výcvikové centrum, kde svářeče sám školí, certifikuje a hodnotí.

Svářeče shánějí i firmy ve zcela odlišných oborech, například výrobce LED světel Decoled. Podle HR manažerky společnosti Petry Smetanové firma investuje do vzdělání, zajišťuje zaměstnancům potřebná školení a praxi pak nabízí rovnou ve svých provozech při výrobě konstrukcí světelných dekorací.

„Vzhledem k našemu specifickému zaměření však nestačí pouze odborná znalost a zkušenost se svařováním. Klíčová je také představivost, prostorové vidění a výtvarný cit. V našich dílnách vznikají 3D světelné sochy, často až umělecká díla, která jednoznačně posouvají profesi svářeče na jinou úroveň,“ dodává.