Článek
Komunistická minulost této země nezmizela, je tu pořád s námi a pořád proniká do současné debaty. Mám pocit, že jsme se s ní nikdy pořádně nevyrovnali. Právě na příkladu premiéra si můžeme nejlíp ilustrovat, jak určité části společnosti komunistické angažmá v minulosti u nejvyšších státních činitelů vadí. Jiné části společnosti je to absolutně jedno.
Jedna z pozic, nebo funkcí, kde je morální integrita a pevná mravní bezúhonnost vyžadována, je podle mě funkce ombudsmana pro lidská práva. Nad tím jsme měli možnost se v poslední době více zamyslet, když vyšly najevo informace o Heleně Válkové a jejím působením v minulosti. Období politických procesů 50. let se pro generaci dnešních středoškoláků může jevit jako něco extrémně vzdáleného a temného.
I přesto v dnešní době na jednom papíře popsaném odborným textem můžeme najít právě jméno exministryně spravedlnosti Válkové a nechvalně proslulého komunistického prokurátora a kata Josefa Urválka, který poslal na smrt třeba Miladu Horákovou.
Jeho projevy mohou v dnešní době sloužit jako učebnicový příklad dobového fanatismu. Když zjištění o tomto spojení vyšlo najevo, Helena Válková nejprve dělala, že si na nic nepamatuje a že je hlavně odbornicí na slovo vzatou. Později pod mediálním tlakem v přímém přenosu řekla, že se vzdává své nominace na post ombudsmana.
Myslím, že ale nejvíce o ní samotné hovoří to, jakým způsobem to udělala. Neopomněla několikrát zmínit, že doufá, že nezarmoutí tímto rozhodnutím hlavně pana prezidenta. Myslím, že tento podivný mix zapomínání a politické servility se jí mnohokrát v minulosti mohl hodit. Ale z pozice ombudsmana ji diskvalifikuje.
Celou glosu si můžete pustit v úvodním videu. Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který v premiéře vysílá Televize Seznam každý čtvrtek od 20:55.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
