Článek
Téma dnešního Duelu. Do něj jsme pozvali předsedu Sdružení nájemníků ČR Milana Tarabu a místopředsedu Občanského sdružení majitelů domů ČR Karla Polatu.
Ústavní soud minulý týden vyhověl stížnosti vlastníka bytu v Praze, který dosud neúspěšně žádal náhradu za regulaci nájemného od června 2005 do března 2006. Ústavní soudci zohlednili loňská rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, jenž se zastal několika jiných majitelů domů. Podpořil tehdy způsob výpočtu náhrady, který je pro ně vstřícnější. Majitel bytu neúspěšně žaloval stát, soud se nyní bude muset kauzou zabývat znovu.
Nález Ústavního soudu se týká období před začátkem postupné deregulace. Primárním kritériem při rozhodování o výši náhrady za omezení vlastnického práva musí být rozdíl mezi tržním nájemným v daném místě a daném čase a nájemným, jež mohl vlastník získat podle tehdejší právní úpravy, případně které reálně vybíral. Právě v tom spočívá loni vyjádřený názor Evropského soudu pro lidská práva.
Podle verdiktu však štrasburský soud připouští, že popsaný rozdíl nemusí být jediným kritériem. „Obecné soudy tedy mohou vzít v úvahu další okolnosti případu, přičemž odchýlení odshora uvedené základní metody stanovení náhrady musí být založené na věcných důvodech směřujících ke spravedlivému řešení věci a opřené o přesvědčivou a racionální argumentaci,“ stojí v nálezu.
Majitel bytu v konkrétní kauze žaloval stát o 116 270 korun plus příslušenství za nucené omezení vlastnického práva od června 2005 do března 2006. Omezení spatřoval v regulaci nájemného z bytu 3+1 o výměře asi 90 metrů čtverečních. Žalovaná částka podle něj odpovídala rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dané období.
Ústavní soud v minulosti opakovaně označoval regulaci nájemného za neústavní. Deregulace začala v roce 2007, skončila v Česku s posledním dnem roku 2012. Týkala se zhruba 700 000 domácností. Soudní spory ale trvají i poté. Majitelé domů dlouhodobě kritizovali výši náhrad přiznávanou českou justicí. Loni v pilotních případech Evropský soud pro lidská práva přisoudil třem stěžovatelům 2,19 milionu korun.
