Článek
Onoho pozdně zářijového pracovního dne chodili od rána všichni úředníci odpovědní za bezpečnost a obranu České republiky s tázavým výrazem v očích. Shlukovali se na chodbách ministerstev, postávali tu s papíry v rukách a něco si šuškali, kroutili hlavami a ukazovali si obrazovky svých telefonů. Nikdo nevěděl, zda změna bude opravdu tak vážná.
Naopak ministryně financí byla už od ranní návštěvy kadeřníka dobře naladěná a pociťovala úlevu z pevného rozhodnutí. Po bezesné noci nad prázdnou pokladnou, po několika týdnech vrtulníkového rozprašování veřejných peněz konečně dostala nápad, kde vzít další peníze – a rozhodla se. A své rozhodnutí oznámila hned zrána: Na obranu dvě procenta HDP nedáme!
Následná překvapení nebrala konce. Překvapení byli úředníci Ministerstva obrany i Ministerstva zahraničí, ředitelé bezpečnostních odborů, překvapení byli diplomaté. Překvapený nebyl jen ministr obrany, vojáci a generální štáb, protože ti všichni to čekali mnohem dřív.
První návrh státního rozpočtu 2021 počítá se schodkem 116 mld. Kč
Dosažení potřebné úrovně obranných výdajů přislíbila vláda České republiky svým spojencům závazně a opakovaně. Nejednou tento slib na summitech NATO potvrdil i český prezident. Tímto stvrzeným závazkem jsme také uklidňovali rozlíceného amerického prezidenta, který chtěl zrušit záruky přímé americké bojové pomoci Evropě v případě vojenského napadení.
Podle českého závazku dosáhnout žádoucích dvouprocentních výdajů v roce 2024 si ostatně i celé NATO už delší dobu plánuje stav svých obranných sil a podíl Česka na jejich zajištění.
Ničím z toho si šéfka státní kasy hlavu nezatěžovala. Potřeba dál kropit lidi i firmy penězi je politicky silnější a důležitá covid necovid. A ona již je také unavená všemi těmi hloupými otázkami, kde na to kropení vezmeme.
Smutek bezpečnostních expertů byl malinko lehčí, protože to přišlo bez přípravy a bez boje: ministryně se nezatěžovala procedurálními zbytečnostmi jako třeba probrat svůj nápad na vládě nebo na koaliční radě. Neřešila ho ani s ministrem obrany, ani s ministrem zahraničí, natož aby se zmínila třeba parlamentnímu výboru pro obranu, jakkoli v důsledku jde o změnu obranných závazků státu. Však oni se to stejně všichni dozvědí z médií a alespoň vychladnou. Ona prostě rozhodne a s nikým se bavit nebude. A tak šla a řekla to novinářům. A bylo to venku. Pak si udělala radost novou hezkou fotečkou na Instagramu.
A spojenci? Ti nás přece znají a rádi to za nás zaplatí – od toho jsou snad spojenci. Jakápak bezpečnost země jen za naše. Jsme v NATO a má to být kolektivní bezpečnost. Kolektivní je od kolektivizace závazků, což znamená, že to kolektiv nějak zatáhne. My jsme ještě chudí a strukturálně zaostalí, tak hlavně abychom brali na stát a do holdingu evropské miliardy od Řeků, Italů, Francouzů, Španělů, Rakušanů, Dánů i Němců. Oni za to mají od nás válečné uprchlíky na řeckých ostrovech, které my nechceme. Nejdůležitější je soudržnost Evropy a atlantická solidarita. A také soudržnost naší vlády, našeho hnutí a naší koalice. A také naše umění být hezky populární ve výzkumech.
Od starého Říma platí, že pro spokojenost lidu jsou dobré hry, při hrách pak házení peněz a občasný palec dolů při zápasech, aby bylo v aréně i trochu krve. Tentokrát budou krvácet opravdoví vojáci.
A vůbec, kdy nám ty zbraně byly k něčemu? Vždycky jsme se raději vzdali, aniž jsme je použili k boji, a přitom stojí takových peněz! A ještě padly do rukou nepříteli. Když bylo opravdu potřeba, vyzbrojili nás spojenci a bojovali jsme za jejich. A jací jsou z toho slavní všichni ti legionáři nebo kluci z RAF, které ještě po válce zavíral do lágrů náš koaliční partner. Všechna jejich jména se vešla na pomníček na Klárově a na pamětní desku v kostele Cyrila a Metoděje. Jakápak velká armáda, to je zbytečnost.
Úředníci vychladnou, experti budou mudrovat a spojenci to zvládnou i bez nás. A tak to má přece v řádně spravovaném státě být.
