Hlavní obsah

Komentář: Rodiče utonulých chlapců měli dostat milost, už dávno

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Petr Švihel

Tragédie se stala 2. srpna 2018.

Po roce od tragédie se tisk vrátil k případu dvou chlapců, kteří se utopili v jezeře Lhota. Ukázalo se, že trestní řízení s rodiči, obviněnými z usmrcení z nedbalosti, víceméně nikam nepokročilo.

Článek

Okresnímu soudu v Mělníku se nepodařilo doručit jim příslušné písemnosti. Některá média z toho vyvodila, že rodiče „zmizeli“ nebo jsou „nezvěstní“. Mluvčí soudu ale popřel, že by něco takového pustil do světa. „V danou chvíli jsme nemohli doručit, což není neobvyklá věc, ale to neznamená, že by se skrývali,“ řekl webu HlídacíPes.org.

Podle advokátky z kanceláře, která obviněné zastupuje, „jsou tady v Čechách, v Praze, na adrese, již uvedli, běžně si vybírají poštu.“

A to je tak asi všechno. Kauza pokračuje, a protože zatím, jak upozorňuje advokátka, nebyla podána obžaloba, nedá se ani vyhlížet soudní líčení.

Ke kterému by ale v každém případě vůbec nemělo dojít. Letní zpravodajství „co je v případu nového“ to jenom zdůraznilo.

Obvinění rodiče – podle médií jde o matky obou dětí a otce jednoho z nich – by si zasloužili prezidentskou milost. Už teď, ne až po eventuálním soudu a rozsudku.

Prezident má právo kdykoli trestní řízení zastavit. Milost, tenhle „feudální přežitek“, je tu právě od toho, aby se slepá spravedlnost někdy dala „zásahem shůry“ zastavit. Ve jménu soucitu a lidskosti.

Tohle je právě taková záležitost. Milost mohla a měla padnout už dávno. Rodiče byli smrtí svých malých dětí, kterou si nejspíš sami mohou vyčítat, „potrestáni“ na doživotí. Soudit je jménem republiky, prostřednictvím soukolí paragrafů, nedává smysl.

Trestní stíhání jejich tragickou zkušenost umocňuje, připomíná jim osudové chvíle, zas a znova vyvolává trauma. Musí to být hrozné. Není naděje zapomenout a srovnat se jen s vlastním svědomím – což je samo o sobě veleúkol.

Místo toho se o případu mluví v televizi a píše v novinách a pozůstalí obvinění se o sobě dozvídají, že „zmizeli z Česka“. Staré rány se jitří dál.

Miloš Zeman za víc než šest let na Hradě udělil pouhých jedenáct milostí včetně pravomocně odsouzeného vraha Jiřího Kajínka. Což je extrémně málo. V podstatě jsme si odvykli, že milosti vůbec existují a že to právo se dá relativně běžně využívat. Milost není čtyřlístek ve stodole plné sena, ale právní instrument, který má smysl. Úplně nejhorší by bylo vyložit si ho tak, že když Zeman milosti nedává, tak je klidně můžeme zrušit definitivně.

Související témata:

Doporučované