Článek
Cenu literární kritiky za rok 2025 získali Petr Borkovec za prózu Nějaká Cécile a jiné s Alešem Kauerem, oceněným za básnickou sbírku Lebka hoří neonovým snem. Vybrala je dvacetičlenná kolegia literárních kritiků na základě nominací odborných porot. Laureáti kromě odměny 50 tisíc korun dostanou signovaný print od výtvarníka Petra Síse a možnost měsíčního stipendijního pobytu v Mikulově.
Vítězové byli vyhlášeni tuto středu večer v pražském Centru současného umění DOX. Ceremoniál, který lze zhlédnout zpětně, moderovali Petr Vizina s Blankou Činátlovou. „Dnešní večer je výsledkem osmi debat o literatuře, které se konaly v Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Ostravě, Liberci nebo tady na festivalu Fall,“ prohlásil Vizina.
Činátlová mluvila mimo jiné o smyslu literárních časopisů či festivalů, které podle ní ohrožují avizované škrty na ministerstvu kultury. „Literární časopisy poskytují platformu pro to zkoušet cesty, které nikam nevedou, pouštět se do věcí, které nejsou samozřejmé a o kterých s jistotou nevíme, jestli vůbec mají smysl, ale podstatné je mít tu platformu, abychom to dělali,“ zmínila literární kritička. V průběhu udílení několikrát vystoupil pěvecký sbor Veselé chvíle.
V případě vítězné sbírky krátkých próz Nějaká Cécile a jiné porotce Kryštof Eder ocenil, že Petr Borkovec převrací naruby klasickou představu o próze, pro niž je zásadní příběh. U Borkovce se naopak to podstatné děje v jazyce a popisu prostředí.
„Přijetí literární ceny a nadšení z toho je v březnu 2026 částečně divné, jako by v půli zaražené. Rozzářené děkovačky jsou totálně v prachu a pokud nejsou, působí na mě jako z televize v 19. století, kdyby něco takového bylo možné,“ uvedl na pódiu Borkovec, který měl místo poděkování „náladu zmínit tolik drásajících věcí“, že nevěděl, čím začít.
Mluvil o nejistotě, neústupnosti, zdrženlivosti a srdečnosti jako „kombinaci, kterou teď potřebujeme“. Svůj projev završil apelem. „Ať nám ani uprostřed velkých změn a válek múzy nešeptají trapné umění, mají k tomu bohužel sklony. A mysleme na to, že když Vergilius vedl nějaký soudní spor, vůbec se neuměl obhájit a prý mluvil jako pětileté dítě, ale Zpěvy rolnické jsou Zpěvy rolnické,“ rozloučil se Petr Borkovec.
U Kauerovy sbírky Lebka hoří neonovým snem porotkyně Jitka Bret Srbová vyzdvihla, jak básník burcuje ke změně postoje ohledně velkých krizí současného světa. „O utrpení obětí píše Kauer veden soucitem, o válce sužován pochybnostmi, zda jazyk poezie má k tomu právo. Výsledkem je osobní manifest, kniha-protest, kniha-pochodeň. Vzdor proti veřejnému světu, který nenabízí smysl a často ani naději,“ uvedla Srbová.
Básník a výtvarník Kauer v roce 2007 založil v Šumperku nakladatelství Adolescent. „V nakladatelství většinou vystupujeme ve sklepě pro pět, maximálně deset lidí, takže jsem trochu nesvůj,“ připustil Kauer na ceremoniálu v DOX. Poděkoval spolupracovníkům i porotcům. „Je strašně důležité, že tato cena vznikla, že funguje, a doufám, že bude fungovat dál,“ zmínil.
Cena literární kritiky si klade za cíl sledovat a propagovat literární díla, ale také podporovat myšlení o literatuře. Ceny uděluje stejnojmenný spolek sdružující literární časopisy A2, Host, Souvislosti, Prostor a Tvar. Letošní ročník je teprve druhý, vloni se prvními vítězi stali v kategorii próza Emma Kausc a Iryna Zahladko za poezii. Cenu vymysleli organizátoři jako protiváhu známější Magnesie Litery.
