Recenze: Docent s Trojanem a Rambou se trochu zlepšil. Ale pořád je to málo

Docent Stehlík se v poklidu věnuje výuce a chalupaření, jeho choť už se děsí, co manžel zase „spáchá“ během renovace a údržby jejich chátrajícího pozemku. Jenže protagonista minisérie Docent, jejíž třetí řadu v neděli večer začíná vysílat Česká televize, je nakonec znovu povolán k šetření zašmodrchaného případu.

Na poměry třídílné série s více než hodinovými díly to vlastně docela trvá. A tak se opakuje podobný problém, jaký měly předchozí série oblíbeného Docenta. I tu novou natočil Jiří Strach podle scénáře Josefa Mareše, bývalého šéfa pražské mordparty, který se podílel mimo jiné na zdařilém seriálu Případy 1. oddělení.

Jako by hlavním úkolem tvůrců nebylo napsat a natočit přesvědčivou procedurální kriminálku, ale vypořádat se s předlouhou stopáží, kterou není čím zaplnit.

Ivan Trojan v titulní roli tentokrát pomáhá detektivům z oddělení vražd s dvojicí podivných únosů. Ty spolu mohou a nemusejí souviset. Zmizeli manželé Bouzkovi, kteří se nějak zapletli do podezřelého prodeje vily, již paní Bouzková zdědila. Dalším zmizelým je podnikatel Urban, ztracený kdesi na cestě do Německa. V nemocnici zatím na jeho pravidelné telefonáty marně čeká těžce nemocná matka.

Do pátrání se postupně zapojují všechny dřívější postavy. Monika Fousová v podání Terezy Ramby se snaží vymanit z nudného papírování a přesvědčit svého aktuálního šéfa, hraného Markem Vašutem, že oba případy spolu souvisejí a že je potřeba začít přistupovat k vyšetřování jinak.

Mezitím pod vedením Ondřeje Vetchého probíhá vyšetřování kauzy zmizení Bouzkových, na němž dělají takzvaná dvojčata, tedy Marek Taclík a Matěj Hádek coby dvojice policistů, co mají všechno na salámu a nejraději by šli na pivo.

Seriál Docent je populární jistě i díky nim. Ležérní chlapíci mají ten správně přiboudlý výraz, když cedí své lakonické průpovídky. A třeba každá pátá se i celkem povede. Co na tom, že všechny ostatní jsou buď na první dobrou, nebo rovnou sexistické a jinými způsoby trapné. Většinou si berou na mušku kolegyni Fousovou, kterou v jejích očích charakterizuje především to, že nemá chlapa a moc řve.

To je svým způsobem pravda. A je to také jeden z důvodů, proč Docent selhává. Tvůrci nevědí, o jakých postavách vyprávějí. Fousová je chvílemi protivná a nesnesitelná, chvílemi má být za tu schopnější a zapálenější než kolegové, přitom chování všech velmi často podléhá jen tomu, aby se nějak odsunulo vyšetřování.

Takže třeba Fousová asi 45 minut prvního dílu odmítá navázat spolupráci s docentem Stehlíkem, asi kvůli jejich komplikované minulosti, pak náhle sedí u něj na chalupě u stolu a zasvěcuje ho do případu. Aby se zásadní informace ještě na nějaký čas pozdržely, tak „dvojčata“ na přímou otázku Fousové zalžou – zřejmě proto, že ji nemají ráda. A tak dále.

Jistě ani u tak těžké práce, jako je vyšetřování vražd, nemusí panovat ideální vztahy na pracovišti. Ale podobné bezdůvodné zatajování informací působí absurdně.

Podobně seriál pokračuje také v dalších dílech. Objeví se spousta vodítek a podezřelých, takže se zdánlivě něco děje. Jenže k pokrokům vedou obvykle náhody. Například jeden podezřelý, jenž má v kufru auta něco, co by policisté jistě rádi našli, je odhalen tak, že nedá přednost zprava právě náhodnému policejnímu vozu.

Seriál od začátku hraje na drsnou notu. Jeden z unesených končí s ustřiženým prstem v temném nečistém objektu, kde leží na zemi, zatímco vedle „atmosféricky“ kape voda za zvuků dramatické hudby. Stejný záběr se ovšem objeví asi čtyřikrát, kdyby divák náhodou zapomněl.

Podobně „důslední“ jsou tvůrci i při sledování vyšetřovací linie, v níž „dvojčata“ obcházejí okolí s několika fotografiemi, aby získala svědky či informace. Prostřih na kráčející dvojici se objeví opravdu mnohokrát, asi aby se ukázalo, že to nejsou takoví lenoši.

Proč se s nimi musí trmácet i publikum, které by uvítalo o něco svižnější a modernější krimi, už tak zřejmé není.

Třetí řada Docenta trochu působí, že se autoři snaží lehce napravit chyby těch předchozích. V závěru dochází třeba k jistému uznání na adresu Fousové od postav hraných Taclíkem a Hádkem. Ale opět je to jen náhlá změna chování, jako kdyby hrdinové neměli paměť a od scény ke scéně tak nějak přepínali.

Režisér Strach si občas vypomáhá lacinými dramatickými efekty na hraně kýče, třeba když během dějových zvratů prostříhává na sípající matku podnikatele Urbana upoutanou na lůžko.

Ale tyto režijní excesy nejsou zásadním problémem. Horší je, že se tvůrci neumí držet uvěřitelných kriminalistických postupů. Ani uvěřitelných postav.

Docent na jedné straně chce být realistickou krimi. Jenže Jiří Strach touží mít své protagonisty co nejlidovější. A tak Monika Fousová neváhá ustřelit řetěz a vniknout do podezřelého objektu bez povolení – což by nejspíš dost devalvovalo případné nalezené důkazy. A až příliš často se tu postavy vydávají do rizikových situací bez krytí a bez svolení.

Televizní krimi jistě nemá být přesným popisem policejní práce. Ale Docent podobné úlety nevynahrazuje ani napětím, ani atmosférou, ani dostatečně silnými charaktery. Zkušení herci občas propůjčují postavám kousek lidskosti. Asi je to na veřejnoprávní „prime time“ krimi dostatečné. Ale aby to u obrazovky udrželo diváka zvyklého na zahraniční produkci, je to málo.