Recenze: Komiks Eternaut předběhl dobu. Jeho tvůrce měl tragický osud

Tak jako jindy se v domě Juana Silvy sešli přátelé, aby si zahráli argentinskou karetní hru truco. Byla tak silná zima, že dům musel být hermeticky utěsněný. Jak prozíravé. Když náhle vypadl proud, obydlí zahalila nejen tma, ale také ticho. Venku začalo hustě sněžit a na ulici se rozhostil mrtvolný klid. Doslova.

Psal se rok 1957, Američané v Pacifiku testovali jaderné zbraně, a když hrdinové přelomového argentinského komiksu Eternaut spatřili nehybná těla v ulicích, zprvu se domnívali, že jde o důsledek nukleárního záření. Záhy pochopili, že smrtící účinek mají právě ony z nebe se snášející sněhové vločky. Slavný komiks argentinského autora Héctora Germána Oesterhelda nedávno v českém překladu Stanislava Škody vydalo nakladatelství Host.

Oesterheld, který žil v letech 1919 až 1977, své komiksové sci-fi utkal ze známých dobových prvků. Mimozemská invaze, katastrofické scénáře, paranoia – to byly v 50. letech ingredience mnoha brakových science fiction.

Jenže Oesterheld předběhl dobu a jeho opus o tajuplných bytostech z vesmíru, kterým se v knize říká pouze Oni, spíše předjímal poetiku nové vlny ve sci-fi. Ta pak žánrovou literaturu v 60. a 70. letech proměnila směrem k experimentům, k menšímu důrazu na fyziku i další tvrdé vědy a o to většímu zájmu o humanistické, společenské aspekty.

Hrdiny Eternauta sice jsou vzdělaní kutilové, kteří si rychle uvědomí, co se děje, a zabarikádují se v domě, aby se nedostali do žádného kontaktu s vraždícím sněhem. A způsob, jakým vyrábějí provizorní skafandry, aby se mohli vydat ven na průzkum a pro suroviny, činí z tohoto komiksového románu strhující dobrodružné vyprávění s parametry takzvaného survival thrilleru. Ale na pozadí Oesterheld vypráví mimo jiné o traumatech a dějinách Argentiny.

Toto sci-fi pojednává o zdrcující invazi, ale také o cestování časem, neboť příběh přináší vypravěči hrdina z jiného prostoru a času. Zároveň se ale jedná o dílo zásadně svázané s konkrétní společenskou situací. A – byť nechtěně – předjímající děsivou budoucnost.

Dvacet let po vydání Eternauta žil Oesterheld v ilegalitě, pokračoval v psaní děl kritických vůči tehdejší vojenské diktatuře. V roce 1977 se po státním převratu stal se svou rodinou jednou z desítek tisíc obětí režimu. Ve věku 58 let zmizel a jeho tělo, ani těla jeho čtyř dcer, nikdy nebyla nalezena.

Tato perspektiva zpětně přidává poetice Eternauta ještě znepokojivější tóny. Realita s fikcí se někdy prolínají obzvlášť děsivými způsoby. Už stavení, kde se odehrává první část komiksu, je silně spojené se skutečností i dějinami argentinského komiksu. Kreslíř Francisco Solano López ho vymodeloval podle Oesterheldova domu, v němž sídlilo nakladatelství Frontera, které autor Eternauta založil s bratrem Jorgem.

Denně se tam scházeli tvůrci takzvaného zlatého věku argentinského komiksu, mimo jiné Alberto Breccia či původem Ital Hugo Pratt, autor příběhů námořníka Corto Maltese. Breccia je znám i českým čtenářům díky hutnému, existenciálnímu komiksovému románu Perramus.

Toto stejnou měrou snové, fantaskní i politické dílo vznikající v období argentinské diktatury reflektuje absurditu života v této době pomocí radikálních vypravěčských i kreslířských postupů. Breccia využívá ostré černobílé kontrasty, pracuje s různými vrstvami a strukturami šedi, zapojuje tužku, tuš i vyškrabování žiletkou. Postavy se v tomto neprostupném labyrintu často vynořují jako jakési negativy obklopené temnotou.

Eternaut je mnohem tradičnější. Vypráví atraktivní, ale zároveň skličující příběh o lidské odvaze čelit neznámému a neuchopitelnému nepříteli, o svornosti a zároveň pochybách nad stavem a budoucností civilizace.

Hrdina Juan Silva se strachuje o rodinu i přátele, po úvodních etapách, kdy jsou protagonisté uvěznění doma, se stává součástí vojenského ozbrojeného odporu. A s každou další stránkou přicházejí ruku v ruce úžas i úděs nad tím, co nového si nepřítel přichystal.

Nezůstane u abstraktního zla v podobě sněhových vloček, které zprvu vytvářejí zvláštní ambivalenci mezi krásou a smrtí. Časem se objevují různé bytosti z kosmu – nazývané Chrobáci, Gurbové či Rukouni. Všichni přinášejí jiný typ děsu i nebezpečí, od obřích hmyzáků představujících tupou pěchotu, přes jakési monstrózní biologické tanky až po záhadné antropomorfní bytosti. Ty se nejvíce podobají lidem, ale ani ony nejsou hlavním nebezpečím. Naopak jejich tajemství vnáší do příběhu další trudné úvahy o nepříteli, který nemá tvář, zato disponuje zdánlivě nekonečnými možnostmi, jak stupňovat svou porobu lidstva.

Eternaut vyniká detailními, realistickými Lópezovými kresbami a pochopitelně coby dobový komiks z 50. let lehce trpí přemírou textu. Ale stojí za to se jím prokousat.

Obrazy zkázy Buenos Aires působí nadčasově, jde o výtečné dobrodružné sci-fi i jímavé podobenství, v němž sice je ještě přítomná víra v lidstvo a schopnost se semknout, ale zároveň celým dílem prochází permanentní skepse. Eternaut dovede snadno promlouvat k dnešní společnosti ocitající se uprostřed vlastních závažných krizí.

Témata manipulace s lidskými těly a myslemi předbíhají vize mnohem pozdějších sci-fi proudů jako kyberpunk. Eternaut přináší zasněné, nadčasové a přitom v mnoha okamžicích krutě reálné vyprávění o blížícím se konci světa. Není to žádný relikt z komiksové historie, ale živý a stále inspirující počin. Argentinský komiks ostatně silně ovlivnil i českého kreslíře Jaromíra 99, autora Aloise Nebela.

Eternaut začíná i končí u partičky karet, ale mezitím se odehrají děje přesahující naši sluneční soustavu i obzor běžné lidské imaginace.