Recenze: Ewa Farna v Edenu ukázala, že má v českém popu unikátní pozici

Češi jí jako jedné z mála tolerují novoty. Snesou od ní feministická poselství i experimenty v žánru R&B. Ewa Farna toho využívá a posouvá v zatuhlém mainstreamu hranice únosného.

„Můj Radek říká, že správný chlap Ewu neposlouchá,“ vypráví žena kamarádce ve frontě před vstupem do vršovické Fortuna Areny. V útrobách pražského stadionu se ale tuto sobotu večer ukazuje, že její partner nemůže být od pravdy dál. Třicetitisícový dav, který vstupenky na první ze tří koncertů Ewy Farne vykoupil během několika minut, tvoří mimořádně pestrá směsice lidí. Jsou tu ženy i muži, lidé na podpatcích i v džínových bundách, senioři i malé děti.

„Jsem křehká, zranitelná. Ženství. Křehkost. Zranitelnost,“ opakuje šeptem v přednahrané smyčce jako mantru hlas Farne před začátkem vystoupení. V současných kulturních tahanicích o to, kdo je větší sněhová vločka, jde o extrémně nabité výrazy. Od ní je lidé ale berou. „Kde je, hrozně se na ni těším,“ pronáší nedočkavě muž v oblečení od firmy vyrábějící zemědělské stroje.

Pak se konečně něco začne dít. Show uvádí video, ve kterém Ewa Farna stylizovaná do biblické Evy s otevřenou náručí říká, že na téhle akci můžete dát průchod všem svým smutkům i radostem, nechat tady všechno. Dav propuká v jásot a zpěvačka ve třpytivém outfitu kovbojského stylu přichází na stage za zvuku jednoho ze svých dětských hitů Boží mlejny melou. Koncert má velkolepou výpravu – na LED obrazovkách hudebnici přibližuje precizně režírovaný přenos, na pódiu ji doprovází kapela a desítky profesionálních tanečníků i tanečnic ve streetwearovém oblečení.

Songy z počátku kariéry střídají kusy z její zatím poslední, výrazně autorské desky Umami. Tělo, hymna stylu body positivity prosazujícího pozitivní vnímání všech těl, sklízí obrovský potlesk v začátku i průběhu, obrazovky totiž ukazují nenávistné komentáře mířené na její postavu. Ona zatím bezchybně tančí na visutém koncertním mole a směje se do kamery na znamení toho, že ji takový „hate“ nerozhází.

V zahraničí je pop music tematizující duševní zdraví a sebelásku už možná za svým vrcholem. V Česku ale tento hit i pět let po vydání působí pořád revolučně. Podle sociologů k naší nátuře patří ostentativní přísnost. A i nemocní rakovinou tu píšou knihy o tom, že je důležité si na nic nestěžovat.

Dvaatřicetiletá rodačka z Třince celý večer pojala jako retrospektivní průlet kariérou. Po prvním bloku skladeb se na scéně objeví dětský pokojíček, ve kterém hudebnice mezi plakáty pop-rockových ikon nultých let vzpomíná na svá teenage léta a začátky kariéry.

Pak zazpívá několik kytarových hitů z alba, které vydala, když jí bylo 13 let. Oproti autorským, životními zkušenostmi ovlivněným písním ze současnosti působí najednou dost umělohmotně. Je ale znát, že část publika si přišla i pro dávku nostalgie. Na koncertě se ostatně prodává třeba tričko s nápisem „Jsem generace Měls mě vůbec rád?“, mnoho lidí spolu s Ewou Farnou vyrostlo a vrací se s ní k bezstarostnosti dětství. Když stejnojmennou hitovku hudebnice spustí, dav jásá možná nejvíc za celý večer.

Působivost koncertu ale netkví jen ve vzpomínání nebo světové výpravě. Ewa Farna je mistryní lidovosti. Celý večer vedle hudby protkala krátkými výstupy nejrůznějších českých celebrit, od sportu přes film až po kuchyni. Sekuriťáky v doprovodném videu hrají hokejové hvězdy Radko Gudas a Lukáš Dostál. V roli otravného fandy průvodními videi provází mladý herec a hudebník Radek Lajfr. V choreografii k dalšímu megahitu Boky jako skříň, původně All About That Bass od Američanky Meghan Trainor, dorazila peskující trenérku na stage ztvárnit snowboardistka Ester Ledecká.

Zábavné skeče vnášejí do epické koncertní show trochu menšíkovského humoru. Sama Farna přirozeně střídá roli popové divy a bodré matky, která nemá čas na blbosti. Při filmové písni Vlny se nad stadionem vznáší na létající konstrukci. Předvádí při tom ohromující choreografii i svůj hlasový rozsah – a největší vokální výkon podává pro jistotu hlavou dolů.

Skladbu La la laj zase odzpívá mezi publikem, ledabyle opřená o zábradlí. „Pardon, vy mě máte takhle blbě zezadu,“ omlouvá se návštěvnici, před kterou si stoupla, „ale já jsem zezadu teda stejně slavnější!“ dodá kousavě a vzápětí se začne řehtat svým charakteristickým chraplákem.

Je to lekce budování důvěry v Česku – buďte v něčem opravdu nejlepší, zároveň si ale ze všeho dělejte legraci s živelností Heleny Růžičkové. Pak můžete začít dělat, co chcete.

Ewa Farna se pasovala do role spojovatelky rozděleného domácího popu. Vedle starého kytarového světa českých rádií a pro mnohé zatuchlých hudebních cen se dávno zformovala oddělená rapová scéna, která vzkvétá na streamovacích službách. Ewa Farna vzešla z té staré gardy, přirozeně ale vplula i do světa nového a dovede je šikovně propojovat. To jí kromě pozice celebrity dává i status skutečné kulturní hybatelky.

Její vystoupení v Edenu je výjimečné také tím, že z pódia zní jak hity českých pop-rockerů, tak i mladý rap a R&B. Ve skladbě Vzpomeneš si? z LED obrazovky zpívá Mirai Navrátil. Vzápětí ale jeden z vrcholů večera předvede šestadvacetiletá Annet X, která s Ewou Farnou přichází zazpívat cenou Anděl ověnčený track To je moje holka. Na poměry zdejšího mainstreamu je nebývale odvážný zvukem i textem. Ewa Farna se v něm jako vdaná matka dvou dětí za doprovodu hutné rapové basy pouští i do rozverné erotické polohy. To v jinotajných textech královen popu působících po přelomu milénia nebylo zvykem.

Rozvlněný latino track Ať je klid, který Farna naživo zpívá s kišiněvským rodákem Calinem, také působí mezi kytarovými skladbami jako svěží vítr.

Návštěvníky koncertu Ewa Farna v jednu chvíli překvapí oznámením, že právě vydává nové album. I na něm pracuje s pozicí hudební chameleonky. Deska se jmenuje příznačně ADHD pop a mimo už zveřejněné singly z ní hudebnice v sobotu hraje i zatím nevydaný stejnojmenný track. „Baví mě od všeho něco,“ zpívá tady.

Ve věku a životní situaci, která pro ženy v hudebním průmyslu i jiných oborech často znamená útlum, je Farna ve svém nejosobitějším období. Je to radost sledovat, má to v sobě jistou naději i pro ostatní. Ačkoliv třicet tisíc návštěvníků a návštěvnic stadion opouští za sborového zpěvu Měls mě vůbec rád?, Farna toho může českému popu nabídnout mnohem víc.