Recenze: Brad Pitt ještě nepatří do šrotu. F1 je zábavný film

Od prvních chvil je jasné, že nový film ze závodnického prostředí bude tak trochu pohádka pro dospělé. Očekávaný letní velkorozpočtový hit nazvaný prostě F1, který tento čtvrtek začínají promítat česká kina, se neopírá o skutečnou rivalitu mezi závodníky, jako třeba drama Rivalové z roku 2013 o pilotech Nikim Laudovi a Jamesi Huntovi.

Fiktivní hrdina v podání jednašedesátiletého Brada Pitta usedá do kokpitu vozu nejprestižnější moto soutěže po třech dekádách, kdy marnil talent hazardem i nezodpovědným chováním všeho druhu. A coby nezkrotný, paličatý, přesto neodolatelně sympatický hrdina Sonny Hayes vyjíždí vstříc zázraku.

Joseph Kosinski, režisér snímků Tron: Legacy 3D či Top Gun: Maverick, opět ukazuje, že v extrémní rychlosti se umí pohybovat s neobyčejnou elegancí. Natočil další „kovbojku“ o postarším hrdinovi, který ještě nepatří do šrotu. Dějově až starosvětskou, z hlediska snímání automobilových soubojů však zcela moderní. Ten snímek je vlastně stejný jako jeho hrdina. Jednoduchý, čitelný, avšak okouzlující.

Když odepisovaná stáj Apex Grand Prix oznámí jako novou posilu právě Sonnyho Hayese, způsobí rozruch. Vždyť naposledy závodil před více než třemi dekádami, kdy ještě jezdil po boku hvězd, jako například Ayrton Senna. Nikdy nevyhrál závod, byť se mluvilo o velkém talentu. Nyní ho bývalý soupeř a současný majitel stáje Apex přichází požádat o pomoc.

Po počátečním rezolutním „ne“ se hrdina pochopitelně objeví na okruhu příštího závodu – k nelibosti nadějného nováčka Pearce. Ten je čerstvou jedničkou stáje, která v polovině sezony dosud nevyhrála jediný závod. Nebrzdí ji nedostatek talentu, spíše technické parametry vozů. A tak tým i Pearce čekají na první velký moment. Pokud k němu nedojde, hrozí, že stáj bude na prodej.

F1 je snímek, jenž se reality dotýká jen letmo. Soutěží tu současná slavná jména jako Max Verstappen či Lewis Hamilton, tvůrci se vezou na vlně popularity, kterou tento sport získal díky seriálu Touha po vítězství od Netflixu, na nějž se tu i přímo odkazuje. Jinak jde ale o vyprávěnku o postarším sympaťákovi, co přišel, všechny naštval, pak si je zase získal, poradil mladšímu kolegovi za volantem a nakonec i konstruktérce, jak má vylepšit jejich auta.

Chvílemi je to zkrátka dílo patřící kamsi do světa Clinta Eastwooda, kde k ženské emancipaci také musí dopomoci zkušený bílý chlap. A samozřejmě že nezůstane jen u dobré rady.

Kosinského novinka představuje protipól předloňského temného životopisného dramatu Ferrari od režiséra Michaela Manna. Na rozdíl od něj nenahlíží do zákulisí jednoho z nejsoutěživějších sportů, nechce se věnovat tomu, co je prohnilého na klání někdy přezdívaném Klub piraní. A pokud, tak jen v drobných náznacích, jako když se uprostřed jedné scény ozve výkřik: „Tohle už není závodění, to je korporátní špionáž.“

Přesto film v jasně naznačených kolejích obratně manévruje a vyniká hlavně špičkovou dramaturgií závodů, při nichž často dochází ke špinavé hře na hraně pravidel. Přičemž tentokrát se drobné triky a taktické manévry odehrávají na straně těch „správných“.

Právě tyto malé úkroky od známých schémat dělají z F1 zábavné, odpočinkové, místy až euforické dílo. Film, který vypráví o druhých šancích a vnáší do nemilosrdného světa formule 1 romantický záchvěv naděje, že v tomto nelítostném sportu může jedinec něco změnit.

Je to trochu reklama, ostatně k producentům projektu s rozpočtem 200 milionů dolarů, tedy asi 4,2 miliardy korun, patří Lewis Hamilton. Na rozdíl od předloňské Barbie to ani není reklama nijak podvratná. Ukazuje především jednu zvláštní stránku tohoto sportu: Ve formuli největšími protivníky často nejsou soupeři na okruhu. Soutěživost se může neblaze projevit už v týmu, kde dvojice jezdců tak intenzivně bojuje o pozici jedničky, až kvůli vlastnímu egu potopí společnou snahu o umístění.

F1 se ale nepokouší proniknout hluboko pod povrch ve stylu série Touha po vítězství. Realismus mnohdy obětuje tomu, aby správně fungovalo napětí a emoce. Ve sportu, kde jde leckdy o zlomky vteřin, si Sonny Hayes dovolí dlouhé chvíle sedět a paličatě v boxu trvat na tom, že chce podruhé vyměnit gumy za jiné – proti rozhodnutí týmových stratégů. Právě díky této umanutosti, často skrývající lišácké manévry, F1 funguje jako napínavá, byť místy až lehce melodramatická oddechovka.

Jednapadesátiletý Joseph Kosinski od počátku kariéry mísí inovativní formální postupy s nostalgií po starých časech. Tron: Legacy 3D z roku 2010 byl opojný audiovizuální hurikán využívající moderní technologie a zároveň vzpomínající na původní snímek z 80. let minulého století. Jejich ducha podobně resuscitovalo pokračování Top Gunu, přitom reflektující, že Hollywood se od té doby v mnohém změnil. Podobná bezstarostnost a euforie oživují i novinku F1, byť tentokrát neexistuje žádný několik dekád starý předobraz, k němuž by se tvůrce vracel.

Před dvěma lety adaptace videohry Gran Turismo zkusila přiblížit svět závodění další generaci nepříliš realistickou zápletkou: Protagonisté vytipovávali profesionální jezdce mezi mladistvými hráči, kteří byli dosud špičkovými piloty pouze za monitory svých počítačů a konzolí.

F1 jde opačným směrem. Vrací „do hry“ hrdinu, kterému nechybí zkušenost, ale jehož reflexy a další schopnosti nutné pro vrcholnou úroveň musí být dávno za zenitem. Přesto je vzrušující, když se tento rezavějící exemplář postaví proti všem.

Je to nejotřepanější schéma sportovních dramat – sledovat outsidery, jak se pozvolna derou na výsluní. S tím, že tentokrát už jde o poslední možnost zazářit. Málokdo to ve svém korodujícím těle umí tak nakažlivě jako Brad Pitt.