Článek
Současný rakouský sochař a fotograf Wurm už se představil ve vídeňské Albertině nebo mnichovském Lenbachhausu, kromě toho například natočil videoklip k písni Can’t Stop od kapely Red Hot Chili Peppers. Liberecká přehlídka zhruba 60 jeho děl nazvaná One Minute Forever, která potrvá do 28. března 2027, je podle ředitele galerie Filipa Suchomela umělcovou první v Česku.
Pořadatelé připravili průřez Wurmovou tvorbou od 90. let minulého století do současnosti. Výtvarník přibližuje vážná témata humorně, prostřednictvím symbolické nadsázky poukazuje například na falešné ideály současné konzumní společnosti. Kritizuje její utilitarismus, formalismus či zálibu v kýči a nutí diváka zamýšlet se nad stereotypy, které podle něj často bezmyšlenkovitě přijímáme.
„Typickým příkladem tohoto uměleckého přístupu jsou jeho karikatury jedné z charakteristických ikon současného konzumu – automobilů,“ zmiňuje Filip Suchomel.
Erwin Wurm autům propůjčuje lidské tvary, v jeho podání pomyslně tloustnou, ohýbají se nebo třeba naklánějí. V Liberci je k vidění jeho socha stříbrného vozu značky Mercedes-Benz 123, jejž deformoval a odlil do hliníku.
„Reálný předmět je ale zbaven reálných proporcí a dostává absurdní tvary, naklání se jako auto v animovaném filmu, nepřirozeně se ohýbá, jako kdyby bylo vyrobeno z gumy, nebo mění své ladné tvary v oplácané tělo do bizarních forem, které mu znemožňují jakýkoli pohyb,“ doplňuje ředitel galerie a kurátor výstavy Suchomel.
Erwin Wurm (na fotografii z liberecké výstavy) žije a pracuje ve Vídni a Limbergu.
Wurm libereckou galerii navštívil. Při té příležitosti řekl, že je pro něj důležité dívat se na současný svět z absurdního hlediska. „Protože si myslím, že tím možná vidíme více, nebo to vidíme jinak. A zároveň jsou takové dvě červené nitě, které se prolínají mým dílem. Ta první je zájem o princip, o sochy. Co to vlastně socha nebo skulptura je. Druhá linie je propojení s naší dobou a s naší společností,“ uvažuje sochař.
Ústředním dílem výstavy se stal jedenáctimetrový svetr fialové barvy zavěšený u stropu hlavního výstavního prostoru galerie, takzvané bazénové haly. Dosud ho lidé mohli vidět jen jednou, a to v roce 2020 před hlavním oltářem ve vídeňské katedrále svatého Štěpána.
Jedná se o narážku na postní plátno, které se dávalo před oltář. „Zajímalo nás, jak bude působit takové unikátní, emotivně až patetické umělecké dílo ve zcela jiném kontextu, oproštěné od sakrální tematiky a obsahu, zasazené do odlišného genia loci, kde de facto ztratí svoji původní neopakovatelnou identitu,“ komentuje to Filip Suchomel.
Důležitou součást výstavy tvoří i Wurmův koncept takzvané minutové sochy One Minute Forever, kdy se návštěvník sám stává uměleckým dílem. Musí si vzít předmět denní potřeby a na minutu zaujmout neobvyklou polohu podle daného návodu. „Může se rozhodnout, zda to udělá, nebo ne. Jakmile se však do toho člověk pustí, musí se řídit mými pokyny,“ vysvětluje Wurm.
Ústředním dílem výstavy je jedenáctimetrový svetr fialové barvy zavěšený u stropu hlavního výstavního prostoru galerie, takzvané bazénové haly.
Za uplynulé tři desítky let vytvořil přes 100 variant minutových soch. Návštěvníci liberecké galerie si mohou zkusit vlézt pod obří čepici, strčit hlavu do růžového válce, připít si na zdraví s nakládanou okurkou nebo s dalšími lidmi vlézt společně do rukávů růžového svetru.
Výstavu děl dvaasedmdesátiletého Wurma otevřela liberecká galerie krátce po modernizaci osvětlení, jež stála 26 milionů korun. Instituce se do běžného provozu vrátila po několika měsících. Kromě Erwina Wurma otevřela ještě další přehlídky.
Polsko-romská autorka Małgorzata Mirga-Tas představuje své monumentální textilní obrazy plné lidských příběhů, které byly k vidění už na prestižním Benátském bienále. Vyrobeny jsou z použitého oblečení a látek, které umělkyni darovali lidé z jejího blízkého okolí. Liberecká výstava nazvaná Přítelkyně propojuje její tvorbu s prací české umělkyně, jež si říká Sráč Sam. Opírá se o koncept takzvaného sesterství neboli širší síť solidarity a vzájemné podpory mezi ženami.
Poslední nová výstava přibližuje tvorbu slovenské autorky s vietnamskými kořeny Kvet Nguyen, která připomíná příběhy vietnamské diaspory v Československu od 50. let minulého století do roku 1989. Jedna z částí projektu je věnována první skupině osob vietnamského původu, která se do Česka dostala, takzvaným chrastavským dětem. „Moje tvorba se od začátku točí okolo našeho rodinného příběhu. Na pochopení vlastní identity jsem potřebovala nejprve porozumět migraci svých rodičů,“ uvedla Kvet Nguyen.
Jedno z děl polsko-romské autorky Małgorzaty Mirgy-Tas, jež mohou vidět lidé v Liberci.
Nové osvětlení dostala Galerie Lázně, čtvrtá největší v zemi, po 12 letech. Většinu nákladů pokryla získaná evropská dotace. „Šlo o kompletní výměnu. To znamená, že nyní máme nová světla ve všech výstavních prostorech, v provozních částech budovy, depozitářích a měnili jsme i venkovní nasvícení budovy,“ říká mluvčí Kateřina Trunečková.
K modernizaci přistoupila galerie i kvůli tomu, že některá svítidla už nefungovala a nebylo možné je nahradit. Nové osvětlení je navíc úspornější. „Počítáme s tím, že by mělo uspořit zhruba 30 až 40 procent energie. Každopádně ta reálná čísla uvidíme až v dlouhodobém horizontu,“ zdůrazňuje mluvčí.
Součástí výměny osvětlení bylo i vybudování přepážky do skleněné podlahy hlavního výstavního sálu, tedy bazénové haly. „Tam se vytvořila taková clona, a když ji zatáhneme, tak oddělíme nasvícení bazénové haly od místnosti pod ní, tedy podbazénu. Takže můžeme vytvořit takovou temnější atmosféru v té spodní místnosti, což některé výstavy vyžadují, ale doposud to nebylo možné,“ zmiňuje Trunečková.
Umělkyně Kvet Nguyen se vrací k začátkům vietnamské emigrace do někdejšího Československa.
Modernizace osvětlení je patrná také v dalších částech galerie. „Ze stěn, ze sloupů zmizely takové mohutné šedivé lampy, které to světlo směřovaly dolů do země. A nahradila je decentnější bílá svítidla, která naopak to světlo směřují do stropu, takže to působí takovým příjemnějším dojmem,“ objasňuje mluvčí.
