Článek
Na začátku nového románu Ivy Hadj Moussy, který pod názvem Mořská Eva nedávno vydalo nakladatelství Host, se člověk nesmí nechat odradit lehkým stylem, textem, který se nevzpouzí, klouže jak úhoř a vrší jednu nepravděpodobnější situaci za druhou.
Stačí vydržet jejich eskalaci až k popisu ženského večírku po lehce trapném divadelním představení rozervaných trhlých básnířek, při němž se jedna vedlejší postava opije a jde si zaplavat do řeky uprostřed města. Když ji hlavní hrdinka Eva zachrání před utonutím, objeví v sobě zvláštní schopnost – umí dýchat pod vodou. Co si s tím zjištěním Eva počne? A co si počne autorka s takhle vystavěnou expozicí? Kvůli odpovědím stojí za to číst dál.
Písecká rodačka, která od roku 2020 vydala svou nyní už šestou knihu, satiru umí. Přesvědčivě to ukázala již prvotinou Šalina do stanice touha. A teď v tom pokračuje, jako kdyby si schválně vykonstruovala tu nejbizarnější, nejkýčovitější scénu a pak se hecla – tak holka, ukaž, co v tobě je, jak s tímhle materiálem dokážeš žonglovat, co z něj ušiješ. Přiléhavý trikot pro mořskou pannu s ocasem z PVC s blyštivými flitry? Kritiku maloměšťáctví a pozérství, senzacechtivých novinářů, honby za lajky, povrchního života, který se žije víc na sítích než ve skutečnosti, zištnosti a lidské závisti? Zrcadlo přemoudřelým aktivistickým mudrlantům, kteří se v něm stejně nespatří, přestože se leskne jak rybí ocas v oceánu? Od všeho trochu.
Nejvíc je ale Mořská Eva příběhem ženy těsně před menopauzou, která se celý život starala o druhé, nevyskakovala si, spokojila se s málem. Díky schopnosti, jež se jí téměř vymkne kontrole, najde cestu k sobě a vlastní touze, lásku ke svému tělu navzdory celulitidě a veřejnému mínění sociálních sítí. Jenomže i to nejnovější próza Ivy Hadj Moussy podává bez zatěžkání psychologismy nebo šťourání do společenských stereotypů, zlehka, vtipně, s nadsázkou a docela obyčejným, přesto výjimečným pochopením pro všední hrdiny a hrdinky každodenních lidských zápasů.
Autorka nemoralizuje, nesoudí postavy, přestože mnohé by si to zasloužily. Podobně jako Eva je bere takové, jaké jsou, bez snahy je předělat nebo jim vysvětlovat, v čem se mýlí. Protagonistka je až terapeuticky chápe, a pokud už se náhodou jejich chování ocitne za čárou, prostě je ze svého života jemně vyloučí – a jde si za svým. Sotva to „své“ najde, vrhá se za tím jak štika za plotičkou, bez ohledu na vlastní strach, umanutě, rozhodně, s pořádnou dávkou sebedůvěry.
Iva Hadj Moussa píše čtivě a populárně, umí skvěle glosovat. Věty, odstavce i kapitoly stáčí do jemných point jako vlnky na hladině, překlápí je a nechá došumět na břeh, kde v čtenáři zanechají radostnou stopu obyčejného, a přesto podmanivého vyprávění.
Takhle vypadá kvalitní mainstream, žádná tíha, žádný boj s textem, jen hra se ztřeštěným nápadem, který autorce přišel na mysl, když plavala v přehradě. Mohla ho v ní utopit, ale ona ho zúročila se vším všudy. A navíc je to prostě občas úplně normální chytrá sranda – to když se v knize mihnou třeba Andrej Babiš nebo Donald Trump.
Mořská Eva je román o ženské síle, která nepotřebuje transparenty s hesly ani sesterství feministických skupin, román o úplně obyčejné paní, se kterou se život nemazlil a ona jen touží po rodině. A taky oslavou jinakosti, která nemusí být zdrojem utrpení a stigmatizace, ale sebevědomí a hrdosti.
Kniha: Iva Hadj Moussa – Mořská Eva
Nakladatel: Host
Počet stran: 255
Rok vydání: 2026
