Recenze: Válečník a jeho zelené mládě. Po letech jsou v kinech nové Star Wars

Po šesti letech je zpátky na plátnech kin a pokouší se divákům nabídnout vše, co kdysi přinesla. Nejslavnější sci-fi sága všech dob Star Wars v poslední době sázela hlavně na seriály, jejichž nadprodukce a kolísavá kvalita však dovedla otrávit i ty nejvěrnější fanoušky světelných mečů a příběhů z jedné předaleké galaxie.

I novinka nazvaná Mandalorian a Grogu, kterou tento čtvrtek začnou promítat česká kina, měla být původně jen čtvrtou řadou nejúspěšnějšího z těchto seriálů. A je to na ní vidět.

Mandalorian, jehož tři série diváci viděli v letech 2019 až 2023, se odehrával pár let po událostech šesté epizody nazvané Návrat Jediů a pokoušel se navázat na původní trilogii tvůrce tohoto univerza George Lucase. Westernově laděné dobrodružství námezdního lovce odměn a jeho malého nemluvného pobočníka jménem Grogu, který nápadně připomíná mistra Yodu, bylo akční, mělo styl a dostatek roztomilosti, aby zasáhlo publikum všeho věku.

Film se teď pokouší přinést další dávku téhož. Pedro Pascal coby titulní válečník z planety Mandalore plní zadané úkoly svérázně, po svém. A mezitím stíhá ochraňovat zelené mládě s obříma ušima, které občas použije magickou Sílu k tomu, aby hýbalo s předměty či tvory různých velikostí.

Mandalorian nyní pracuje pro Novou republiku, toužící zničit poslední odpůrce, jež zbyli po pádu Impéria. Během jedné z těchto misí však má spolupracovat také s místními mafiány Huttovými, příbuznými onoho odporného obřího „žábočerva“ Jabby Hutta z původních snímků. Gangsteři pátrají právě po Jabbově synovi Rottovi a požadují, aby ho Mandalorian přivedl. Výměnou za cenné informace o jednom z imperiálních zločinců.

Ukáže se však, že Rotta není vůbec stejný jako jeho otec. A to poslední, po čem touží, je vrátit se zpátky ke strýci a tetě. Mandalorian tak úkol splní zase po svém. Což má mnoho následků.

Mandalorian a Grogu je dostatečně akční a zábavný snímek především pro náctileté. Sice trochu působí jako slepenec několika epizod, ale vnáší pár příjemných detailů do oblíbeného univerza.

Jedním z nich je právě ctnostný Rotta, hrdý válečník vybavený hlubokým silným hlasem Jeremyho Allena Whitea. Kontrast mezi oslizlým odpudivým vzezřením a dobrotivou povahou zapadá do trendu polidšťování monster. Podobně s obávaným mimozemským válečníkem pracuje poslední snímek ze série Predátor.

Také loňský film Predátor: Nebezpečné území se pokoušel přiblížit známou ságu mladšímu publiku. Nutno však podotknout, že to činil s mnohem větší invencí. Režisér Mandaloriana Jon Favreau je sice velkým fanouškem Star Wars a od počátku seriálu se pokouší přinášet ony pocity úžasu, které k žánru odehrávajícímu se v rozlehlé galaxii patří. Nový snímek ale působí už spíše jako nutná údržba s pár osvěžujícími záblesky.

Občas pomrkává na fanoušky odkazy k různým slavným momentům Hvězdných válek, jindy se pokouší vytvořit neonoirovou atmosféru v duchu sci-fi klasiky Blade Runner. Atmosféře pomáhá tepající elektronický soundtrack švédského skladatele Ludwiga Göranssona. Ale stačí to k něčemu více než jen k přikrmování unavené franšízy, která se pokouší nabrat druhý dech? Spíše ne.

Je tu skoro vše, co si diváci se Star Wars spojují. Honičky X-wingů a dalších vesmírných stíhaček. Návštěva mimozemského baru, kde se pohybují svérázné obludky, jmenovitě třeba prodavač smažených pochoutek, jehož namluvil Martin Scorsese. A také obří gladiátorský souboj v aréně, kde se vyskytuje havěť z těch nejtemnějších koutů galaxie.

Jinak se snímek nese v podobném duchu jako Návrat Jediů, nejdětštější část původní trilogie. Akorát je tu místo roztomilých medvídků Ewoků jednak zelený Grogu, jednak partička titěrných mechaniků, kteří umí opravit takřka jakoukoli kosmickou rachotinu a ještě při tom žvatlají skoro jako žlutí animovaní Mimoni.

Vůbec by nevadilo, že tento projekt cílí na mládež. Spíše škoda, že nemá vlastní tvář. Že jde jen o přídavek, nikoli promyšlené posouvání ságy novým směrem, jako se to povedlo Danu Trachtenbergovi v posledním Predátorovi.

Mandalorian a Grogu je navzdory mnoha výhradám solidní film s retro atmosférou a trochou závažnějších témat. Je možné, že u mnoha diváků uspěje víc než poslední trilogie z let 2015 až 2019, která byla přijatá velmi rozporuplně. Není to však jen signál, že stačí sázka na nostalgii a fanoušci ještě poděkují?

Jon Favreau přináší novou sympatickou velitelku Nové republiky v podání Sigourney Weaver, Pedro Pascal stále umí hrát přesvědčivě, i když s věčně nasazenou helmou Mandaloriana si musí vystačit s charismatickým hlasem. Celkově jde o snímek, na který se lze těžko zlobit, neboť spoléhá na postavy a ty udrží naši pozornost.

Jenže zároveň se nelze ubránit dojmu, že pojmy návrat ke kořenům a „služba fanouškům“ se tu nebezpečně prolínají. Místo vyvolání úžasu z něčeho, co dosud nebylo k vidění, stačí pár pomrknutí po tom starém známém a v jedné předaleké galaxii je zase na chvilku dobře.