Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Novinka vydaná nakladatelstvím Cosmopolis navazuje na jeho deníky z let 2005, 2010 a 2020, stejně jako na publikaci Můj život po životě z roku 2012, popisující roční rekonvalescenci po prasklé srdeční aortě. Viewegh knihu pokřtil v pražské Kavárně Na Boršově.
„Psal jsem povídky, novely a romány. U příležitosti svých šedesátin jsem sepsal a následující rok i vydal také paměti. Jenže když jsem v prosinci loňského roku dostal od své sázavské sousedky Zuzky tyrkysově modrý kalendář na rok 2025, zničehonic mě napadlo, že bych to s dalším deníkem mohl možná aspoň zkusit,“ uvádí autor v předmluvě.
Na křtu dodal, že nyní žije natolik mravním životem, až v deníku nemusel nic škrtat. Hosté dodatečně poblahopřáli Vieweghovi k 64. narozeninám, které oslavil koncem března.
Vieweghovi, podle jehož knih vznikly úspěšné filmy Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy nebo Účastníci zájezdu, se podle jeho slov na stará kolena dostalo lásky. „O tom je ten deník, jinak žiju celkem nudný život,“ uvedl s odkazem na svoji ukrajinskou partnerku Olenu. „Díky psychické pohodě jsem napsal 21 povídek, které by měly být v mé příští knize,“ naznačil také.
V předešlé, loni vydané knize Laškování a skalpování Viewegh vyprávěl o víně a o tom, co může alkohol udělat s mezilidskými vztahy. Na rozdíl od některých předchozích románů tento titul neobsahoval autobiografické prvky.
Michal Viewegh po studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval jako učitel, později i jako nakladatelský redaktor. Od roku 1995 se živí coby spisovatel na volné noze, už léta žije ve středočeské Sázavě. Patří k nejznámějším a nejúspěšnějším českým spisovatelům po roce 1989. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků.
V roce 2012 mu praskla aorta, podstoupil dlouhou rekonvalescenci a trpěl depresemi i výpadky paměti. Do literatury se vrátil deníkovou knihou Můj život po životě.
