Obří kladiva a smrtící vějíře. Film Mortal Kombat II se hrdě hlásí k braku

Jak na plátno přenést videohry? Na tuto otázku hledá Hollywood odpověď celé dekády, s úspěchy spíše střídavými. Občas vznikne zdařilé hororové drama jako v případě seriálu The Last of Us, jindy se podaří transportovat diváky do zábavně přepáleného postapokalyptického světa jako v sérii Fallout.

Tvůrci nové verze akční „rubačky“ Mortal Kombat II, kterou od čtvrtka promítají česká kina, nad otázkou moc nepřemýšleli. Po hlavě se vrhají doprostřed krvavých bojů. A dobře dělají.

První díl z roku 2021 se pokoušel navázat na starší adaptace z půlky 90. let minulého století, avšak působil spíše jako prolog. Tentokrát režisér Simon McQuoid na nic nečeká. Vrcholí turnaj, jenž rozhodne o osudu celých říší, a pokud obří válečník s děsivou umrlčí helmou a ještě děsivějším, obřím kladivem zvítězí, říše zvaná Edénie se mu bude muset porobit.

Zlosynovi Šao Kánovi propůjčil své tělesné proporce bodybuilder Martyn Ford a hned v úvodní bitvě ukazuje, o co půjde především. O krvavou řežbu stejně jako v původních videohrách, při jejichž hraní kolabovaly klávesnice pod zběsilou kadencí úderů prstů.

Mortal Kombat II je návratem do videoherního i filmového dávnověku. Tvůrci se ani nechtějí poměřovat s moderními zástupci akčního žánru. Dokládá to průpovídka, kdy se hrdinové vymezují vůči současným snímkům, v nichž hraje Keanu Reeves, schopný pomocí tužky zmasakrovat hned několik protivníků.

Oproti tomu je Mortal Kombat II naopak hrdý béčkový „oldschool“. Ztělesňuje ho především herec Karl Urban v hlavní roli Johnnyho Cage.

Zatímco většina ostatních bojovníků chystajících se na turnaj, v němž půjde o osud světa, ovládá speciální schopnosti jako vrhání ohnivých koulí z rukou, Johnny Cage je herec. Což v úvodu rozkošně představí akční sekvence z jeho starého VHSkového hitu, v níž po vzoru brakové akce 90. let typu Americký ninja likviduje zástupy nepřátel pomocí zběsilého a nekonečného máchání všemi končetinami. Na závěr v roznožce přeskočí střelu vypálenou z bazuky.

Teď je tento akční hrdina za zenitem, sedí na fanouškovské akci a marně čeká, zda si někdo přijde pro autogram. Z jakéhosi důvodu si jej ale vyberou prastaří bohové coby jednoho z deseti vyvolených. A tak musí během turnaje pomoci rozhodnout o osudu univerza.

Právě Urban coby Cage vnáší do snímku – jinak plného hlavně jalových dialogů a brutálních soubojů – potřebnou porci nadsázky. Kdysi byl talentovaným mladým karatistou s několika černými pásy, teď už jen vzpomíná na časy, kdy před kamerou ztělesňoval jakousi parodii na Bruce Leeho a Jean-Clauda Van Dammea.

Jeho postava skládá poctu akčnímu braku 90. let. Pokud legendy praví, že Clint Eastwood měl dvě herecké polohy, s kloboukem a bez klobouku, Urbanův Cage má také dvě: se slunečními brýlemi a bez. Jakmile si tento artefakt nasadí, stává se charakterem, který hrával ve filmech. A nic pro něj není nemožné. Tedy dokud nedojde k prvnímu tvrdému střetu s realitou.

Mortal Kombat II lze snadno odmítnout jako snímek, který zcela rezignuje na jakékoli drama či vytváření vztahů mezi postavami. A pokouší se co nejvíce imitovat videohru postavenou čistě na brutálních soubojích jeden na jednoho, v závěru opepřených krvavým finišem nazývaným „fatality“, během něhož se soupeřům vytrhávají páteře a dějí se další podobně odpudivé skutky.

Je to počin čistě pro fanoušky her či oldschoolové béčkové akce. Ale ty dovede v mnoha ohledech saturovat.

Asi není potřeba se příliš rozepisovat o ději, v němž jde jak o záchranu světa, tak o pomstu jedné princezny, které neporazitelný netvor Šao Kán v dětství během turnaje zabil otce. Ani není potřeba dumat nad logikou univerza, v němž o osudu planet rozhoduje turnaj čítající deset soubojů, jež nemají pravidla.

Přesto ve filmu poměrně funguje chemie mezi hrdiny, jakkoli založená především na tom, že Johnny Cage je zprvu komickým otloukánkem a ze všeho se snaží vylhat. Dokud nepřijde střet s šéfem podivné party zrůdně vzhlížejících válečníků, jejichž hlavy jsou složené především z obřích tesáků. Nejen tento souboj přináší směs humoru a akce, podobnou starým hongkongským filmům z produkce studia Shaw Brothers či o něco pozdějším eskapádám Jackieho Chana.

Mortal Kombat II ovšem také umí dostatečně zúročit fakt, že je opatřen ratingem R, a tedy nespadá do kategorie dětské či rodinné zábavy. Na to je v něm docela dost usekaných rukou či lebek porcovaných na plátky, jako když se krájí cibule.

Oproti prvnímu dílu je dvojka nejen víc nabitá akcí, také se odvíjí v nápaditějších prostředích, byť tu až příliš věcí existuje jen na efekt. Ale proč si stěžovat třeba na to, že se jeden střet odehrává s neustále se barevně proměňujícím, čistě dekorativním pozadím?

Pokud bylo cílem adaptovat lehce pošetilou akční hru, která těžila z módní obliby čínského kung-fu, dopadl Mortal Kombat II dost dobře. Asi ho jen těžko lze doporučit komukoli, kdo není či nebyl fanouškem videohry. Ani fanouškům akčního žánru, ovšem požadujícím třeba děj, nějaké dramatické oblouky či silně napsané postavy. Existuje také spousta filmů s mnohem lepší akční choreografií, ať už série John Wick, na kterou se tu lehce posměšně naráží, či třeba snímek Nikdo.

Mortal Kombat II si vystačí s proudy barevné energie, obřími kladivy a smrtícími vějíři. K nim přidá trochu rychlých pěstních chvatů z čínského wingchunu, pár technik brazilského ju-jitsu a patřičnou porci úderů, pro které nejspíš neexistují žádné inspirace a názvy. Kupodivu je to dostatečně zábavná směs, přinejmenším pro akční nostalgiky.