Recenze: Miliardáři, AI a apokalypsa. V novém filmu od HBO vládne chaos

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

V jedné brzké scéně filmu Mountainhead, který lze nově vidět ve videotéce HBO Max, sesedají čtyři protagonisté ze sněžných skútrů a na zasněženém vrcholku rozepínají kombinézy. Na odhalenou hruď si tlustou červenou čárou malují dvojciferné či trojciferné číslice. Ty vyjadřují stav jejich aktuálního jmění. V miliardách dolarů. A už v tuto chvíli je cítit, že jde o číslo, které pro ně znamená vše.

Scenárista a režisér Jesse Armstrong po úspěšném seriálu Boj o moc přichází s další satirou o nejbohatších a nejvlivnějších lidech světa. Dvouhodinový konverzační snímek nemá prostor pro podobné šachové partie a charakterové studie jako seriál, jímž autor proslul. Zato dokáže něco jiného: Vyvolat pocit, že dnešek se nenápadně, a přitom bleskurychle začal podobat tomu, co jsme donedávna četli jen na stránkách sci-fi románů.

Zprvu bruslí Mountainhead po známém kluzišti. Ukazuje čtveřici takzvaných „tech bros“, kteří jsou stejnou měrou parťáky, konkurenty a nepřáteli. Kluzký svět vrcholového byznysu, kde už vládne umělá inteligence, má jasnou, jakkoli extrémně rychle proměnitelnou hierarchii. Zároveň každá zdánlivě nenucená slovní výměna odhaluje až dekadentně okoralé prostředí nadřazenosti a individualismu. Už název filmu – odvozený od dějiště – odkazuje na knihu Fountainhead spisovatelky Ayn Randové, v českém překladu známou jako Zdroj.

Na jistou obludnost počínání hrdinů film ukazuje od prvních záběrů na ono naddimenzované sídlo, kde se čtveřice sešla. Připomíná spíše obydlí jakéhosi bondovského padoucha: Je tu kinosál, místnost na bowling či obří prosklená okna, za nimiž se tyčí majestátní horské scenérie. „Je tak krásná, že bych ji op*chal,“ vykřikuje nad okolní krajinou jeden z aktérů, když se řítí lesem.

Ta věta jednoznačně definuje jejich přemrštěný, panovačný, čistě užitkový vztah ke světu. Pro věci jako estetika či etika v tomto vidění všehomíra není místo.

Jesse Armstrong přesto nemíří na ten nejsnadnější cíl, což by bylo ukázat divákům, že současní miliardáři podnikající v technologiích jsou hrozní lidé. Naopak: Na sevřeném prostoru sleduje jejich počínání z minuty na minutu a nachází v jejich chování pozoruhodné nuance – přičemž na obrazovkách jejich telefonů se neodehrává nic menšího než změna všeho, na co bylo lidstvo dosud zvyklé.

Ve snímku umělá inteligence generuje hromady fake news, probíhají nepokoje, není jisté, co je falešné a co skutečné. A hrdinové z tohoto chaosu mohou vrchovatě profitovat.

Je lhostejné, zda jsou obrazy války, požárů a šílenství reálné, či ne. Právě samotná obtížnost či nemožnost oddělit pravdu od lži v příběhu stačí k naplnění vize spisovatelů sci-fi žánru zvaného kyberpunk, že svět ovládnou korporace řízené několika jednotlivci. Ti navíc mají přímou linku do Bílého domu. Jestliže v reálném světě jsme nedávno mohli pozorovat, jak se Spojené státy v průběhů několika týdnů mění v nečekaně chaotickou zemi, ve filmu Mountainhead stačí na přetvoření povahy světa několik hodin. A přitom změna nejde detekovat tak zřetelně jako velkohubá prohlášení či skutky několika představitelů USA.

Seriál Boj o moc odhaloval protagonisty, které si navzdory četným charakterovým defektům šlo oblíbit či se na ně divácky napojit, Mountainhead činí pravý opak. Ukazuje svět, jenž se s přibývajícími minutami mění ve frašku, v níž jistým, poměrně bizarním způsobem začne jít o život.

Namyšlení a povýšení hrdinové sice debatují o etické problematice vraždy a využívají k tomu spoustu filozofických perspektiv od Platona přes Kanta až k utilitarismu, je ale zřejmé, že celá debata pro ně představuje jen podivně odosobněné intelektuální cvičení. A vražda je pak především technickým problémem. Moc se neliší třeba od hodu bowlingovou koulí.

Mountainhead v nějakém ohledu působí jako nečekaný, nezamýšlený, leč vtipný doplněk k poslednímu dílu ságy Mission: Impossible, který je aktuálně v kinech. Tom Cruise a jeho tým bojovali s umělou inteligencí ryze analogovými prostředky, proháněli se na dvouplošnících a počítačovou entitu, jež nabyla vědomí a hodlala si podmanit lidstvo, chtěli doslova zavřít do krabičky. Autoři záměrně mísili neurotické válečné drama s praštěnou, bláznivou podívanou.

V Mountainhead jsou naopak všichni zcela fyzicky nezdatní, protagonisté přemýšlí, jak své AI nástroje co nejlépe vypustit do světa a docílit jevu zvaného singularita, tedy jistého bodu zlomu, kdy proběhne nekontrolovatelný a nezvratný technologický růst. Hrdina jménem Venis – připomínající Elona Muska – situaci přirovnává k prvním filmům, kdy obecenstvo zděšeně uskakovalo před jedoucím vlakem. A stejně jako tehdy bylo řešením více filmů, i nyní je podle protagonisty lékem na strach před neznámou technologií její největší rozšíření.

Hrdinové nakonec možná opravdu jsou novodobí bondovští padouchové. Komicky neohrabaní, když mají cokoli učinit v reálném světě, přesvědčení, že jednají pro dobro světa. A jich samotných. Jejich snaha o převzetí kontroly není demonstrativně velikášská jako u klasických filmových zlosynů, naopak probíhá na základě mnoha drobných operací, jaké lze jen těžko pochopit.

Když v závěru sedí u snídaně a ve vzduchu visí trapno, není zřejmé, zda sledujeme nedospělé ubožáky uvězněné v klukovských hrách posunutých na megalomanskou úroveň, anebo opravdu lidi, kteří ovládli či brzy ovládnou svět.

Jakkoli je Mountainhead ve druhé půli poněkud nevyrovnaný, právě schopnost vykreslit možnou změnu světa jako neohrabanou a nečitelnou frašku z něj činí pozoruhodné dílo.