Vrah cosi našeptává chlapcům za oknem. V krimi od Netflixu ho hledá De Niro

Na třiaosmdesátiletého držitele dvou Oscarů Roberta De Nira a také na přítomnost snad všech klišé podobných snímků z 90. let minulého století láká nový krimi thriller Našeptávač, který lze vidět na Netflixu. Vypráví o ovdovělém spisovateli kriminálek Tomovi, jenž se vrací se synem Jakem do rodného města.

Kromě otřepaných dialogů o tom, jak jim oběma chybí maminka a manželka, toto rozhodnutí vede k dalšímu neštěstí. Protagonisté si vybrali dobu, kdy ve městě řádí sériový vrah. A jeho metody připomínají skutky neblaze proslulého Franka, jenž si trest za podobné činy odpykává v místním vězení.

Novozélandský režisér James Ashcroft snad dostal od Netflixu zakázku typu „natoč co nejgeneričtější film, který bude připomínat tvorbu Davida Finchera nebo Mlčení jehňátek“. V Našeptávači je všechno. Sériový vrah, stísněné půdní prostory, chlapec, co má imaginární kamarádku, debaty s uvězněným psychopatem, jenž má pomoct při vyšetřování. Ale jako by autoři ty motivy jen tak vysypali na podlahu a pak děj se vůle boží.

Pokud má Našeptávač nějaké téma, jsou to komplikované vztahy otců a synů. Tajuplný muž, který cosi našeptává malým chlapcům za oknem, aby je odlákal do noci, ve snímku unese Jakea. Hrdinovi Tomovi pak nezbývá než začít spolupracovat s bývalým detektivem Petem, který kdysi lapil vraha Franka, jenž s tímto typem únosů a vražd začal. A možná bude nějak spojený i s těmi novými případy.

Pete je shodou okolností Tomův odcizený otec, který ze života rodiny dávno zmizel a malého Jakea nikdy neviděl.

Do vyšetřování se zapojuje také detektivka Amanda. Michelle Monaghan ji hraje… nijak. Asi že není ničí otec ani syn a na jiný důvod její existence tvůrci nepřišli, kromě toho, že je onou oficiální osobou, jež má případ řešit.

V této nijakosti spočívá značná část potíží s celým filmem. Robert De Niro v roli Petea nedostal snad jedinou zajímavou repliku a hraje na setrvačník. Adam Scott coby Tom má v repertoáru stereotypů alkoholismus a potřebu propadat v až komicky přemrštěné výbuchy emocí. Jinak se většinou chová zcela iracionálně.

Když Pete debatuje s vrahem Frankem, jde až o trestuhodně nevyužitou příležitost vnést do filmu napětí – obzvlášť ve srovnání se slavným Mlčením jehňátek nebo Fincherovým seriálem Mindhunter. Jakkoli se Michael Keaton jako jediný snaží o přesvědčivější herecký výkon.

Snímek se topí v unylé depresivní šedi. Ani ona mu bohužel nedodává na realističnosti. Spíše pomáhá tomu, aby okamžitě upadl do zapomenutí.

Podobně jako nefunguje postupné odhalování důvodů, proč se Tom s Petem odcizili, působí nepravděpodobně i samotné šetření případu. Dominují mu náhody a podivuhodná neschopnost policistů – ta asi může být reálná, jak dokazují četné počiny žánru true crime, ale tady je spíše součástí scenáristické lenosti a neobratnosti.

Což je ten hlavní problém. I tvůrci typu Davida Finchera pracují ve svém díle s motivy, které jsou potenciálně až příliš přemrštěné a brakové, pokud by se s nimi nakládalo nahodile či ledabyle. A přesně to dělá Našeptávač.

Opakující se šeptaná říkanka je víc nechtěně komická než démonická, spíše bizarně působí i závěrečné erupce násilí. A jeden nečekaný finální zvrat vyznívá samoúčelně toporně, jakkoli se dotýká hlavního tématu komplikovaných vztahů otců se syny. Jenže když se toto téma po většinu filmu nijak nebuduje a nerozvíjí, těžko mohou podobné scény přinést něco nad rámec prvoplánového šoku.

Našeptávač uvázl kdesi mezi dvěma světy. Nepřibližuje se snímkům, které si bere za vzor, nedokáže být ani jejich druhořadou imitací. A kvůli přehnané vážnosti zase nespadá do ranku zábavných krimi béček, u kterých na sebe s tvůrci spiklenecky pomrkáváme, že víme, o co tu jde, že je to jen odlehčený brak.

Novinka od Netflixu nás spíše nutí kroutit hlavou, proč je tu vše tak nevzrušivé a předvídatelné. A cokoli překvapivého naopak působí, jako by to vypadlo z jiného typu filmu.

Produkce Netflixu, především ta filmová, bývá často rozporuplná. Občas se vynoří snímky, které mají například skvělou akci či některé inovativní nápady, ale nedrží pohromadě jako celek. Našeptávač však žádné podobné podněty nenabízí. Působí, jako kdyby také česky vydanou knižní předlohu Alexe Northa někdo vykuchal a ponechal pouze to nejnutnější. Jen kostru, na které nezbylo žádné maso. A pak si tvůrci řekli: Dobrá, to stačí. A v Netflixu jim to odkývali.

Divákům tak nezbývá než čekat, kdy detektivům dojde to, co už dávno vědí, a při tom přemítat, jestli není Našeptávač letošním číslem jedna na pomyslném žebříčku nejzbytečnějších snímků z produkce této videotéky.